Vytisknout
Kategorie: Český herbář z roku 1899
Zobrazeno: 1270

V herbáři obsažen popis veškerých důležitých rostlin pro průmysl a obchod, jakož i těch, jež jako léky užívají se, buď aby se nemoci předešlo nebo nemoc již skutečná se odstranila.

Lékem nebo léčebným prostředkem nazýváme to, co stav nemocný odstraňuje a zapuzuje, zjednávajíc nám opět dřívější stav zdravý. Lék má za úkol odstraniti příčinu, z které nemoc vznikla, nebo změnu, která nemocí byla způsobena, aneb podporovati snahu tělesného ústrojí, by docílen byl pořádek a rovnováha, přerušené stavem nemocným.

Rozeznáváme léky, kterými lze nějaké nemoci předejíti; pak takové, které poskytují úlevu tím, že mírní nemoc nezhojitelnou nebo krotí místní bolesti, a léky, které odstraňují příčinu nemoci a tak léčivě působí nebo podporují tělesné ústrojí v snaze po zjednání stavu zdravotního.

Jsou léky obecně nebo zvláště působící. Prvější působí na celé tělo, poslední jen na některou část. Některé účinkují zvláště v případech jistých, na příklad china proti zimnici.

Množství léku, jež nemocný užije, slově dávka (dosis), jež řídí se dle zvláštních okolností, dle působivosti léku, dle povahy těla nemocného, stáří, pohlaví atd. I počasí má vliv na to, neboť v zimě potřebí větší dávky léků nežli v letě. Ohledně poskytování léku nemocnému dlužno na místě předním uvážiti a šetřiti toho, jestliže nemoc se vzmáhá (jestli jí přibývá) nebo ubývá, poněvadž dle toho potřebí zakročiti rázně pomocí léků nebo těchto více šetřiti.

Hrozí-li nebezpečí, nebo má-li nemoc rychlý průběh, potřebí pomoci rychlé a dávky léků musí rychle za sebou následovati.

Chrlení krve, cholera na př. vyžadují dávky léku vždy za 5 minut neb čtvrt hodiny. Čím více jest lék těkavý, tím rychleji následovati musí dávky jednotlivé. Potřebí-li delší doby, než lék působí, a jest-li účinek prudký (mocný, rázný), mají dávky následovati po delších přestávkách.

Konečně potřebí míti na zřeteli způsob léku - je-li týž tekutý aneb pevný. Prostředky lékárnické jsou léky, které způsobují větší změnu v těle, majíce zvláštní moc a účinek; jsou to obyčejně lučební sloučeniny a nejvíce uměle připraveny. Léky jsou dle tvaru svého především tekuté nebo pevné; prvější jsou:

Roztoky, v kterých prostředek celý nalézá se ve způsobu tekutiny. K účelu tomu potřebuje se voda, líh, ocet, víno a j.

Míšenice (Mixtura) jest, jak jméno samo již prozrazuje, smíšenina rozličných substancí čili látek, jež se užívají obyčejně uvnitř, a sice po šálku nebo po lžíci.

Emulse dostanou se dvojím způsobem, bud že se utluče nějaké semeno s vodou nebo se trou pryskyřice, balsamy s gumou nebo žloutkem a přidá se vody. Šťávy jsou tekutiny obsažené v rostlinách, a dobývají se lisováním; potřebují se co léky nebo zhuštěné, aneb k tomu, by v nich těleso jiné bylo rozpuštěno. Voda čistá, překapaná (destillovaná), která neobsahuje v sobě žádných cizích látek, potřebuje se k rozpuštění.

Odvar se nabude vařením rozličných prostředků ve vodě. Vaření to trvá delší nebo kratší čas, dle tvrdosti látky vařené; dřevo vaří se obyčejně déle než kořen nebo kůra.

Zpařenina jest prostředek docílený tím, že se látka nějaká polije vařící vodou, nebo rozličnými tekutinami, a nechá státi nějaký čas, načež se slije.

Tinktura nazývá se lék podobný spařenině, pouze že bere se líh místo vody, v němž prostředek se úplně rozpustí; složenou jest tinktura, jestliže prostředků více bylo rozpuštěno.

Vstřiky (výstřiky). Jsou to tekutiny, jež vpravují se do těla pomocí stříkaček (děje- li se vstřikování do konečníku, jest to klystýr).

Kapky jsou lék, jenž dává se v malém množství, t. j. v odpočítaných kapkách. Vodičky, na př. oční, k mytí, kloktadla ku vstřikování (klystýry) a pod.

Oční vodička jest k tomu, by se nakapala do oka nebo pomocí rourky vpravila do oka nebo na oko. Obkladky, vlhké nebo suché.

Špecie nazývají se míchanice několika léků rozdrobených a sice kořínků, kůry, listí, květů, jader, semen a j. Některé hlavnější špecie jsou:

Aibiš čili thé ibiškové, které záleží z rozkrájeného kořene ibiškového (půl kilg.), nati ibiškové (1 klg.) a lekořice (čtvrt kilg.).

Prsní thé a sice: datle rozpuštěné, fíky, hrozinky, isop, kroupy a sladké dřevo.

Špecie k utišení bolestí a zahřívání nabude se z makovic, blínu, květu bezového a heřmánku.

Špecie počišťovací, které napomáhají stolici, jsou: kořen čekanky, sladké dřevo, fenikl, anýz, sliz, divizna a j.; prudší nebo silnější: manna, reveň, sena, jalappa, soli (hořká, Glauberova), vody hořké, ricinus (olej), aloe a j. Při užívání těchto, zvláště některých, na př. aloe, potřebí větší opatrnosti.

Špecie pro klystýr se zhotoví z heřmánku, ibiškových listů a lněného semene - vše utlučeno; lze vzíti 720 gr. listí ibiškového, 360 gr. heřmánku a 180 gr. semene lněného.

Kloktadlo shotoví se ze slizu, ibišku, divizny a bezového květu; též šalvěj a růže nebo jitrocel se dle okolností přidají.

Extrakt (výtažek, také syrob) docílí se, když necháme vodu z odvaru vypařiti, nebo jestliže do některého léku přimícháme hustší tekutinu. Sem náležejí šťávy medové, cukrové, syroby.

Liniment (mazadlo) zove se lék připravený z nějakého oleje, pokud se nalézá v tekutém stavu; jestliže více neteče, ale dá se přec ještě natírati, zove se mastí.

Lektvař jest prostředek jako kaše hustý, jenž více neteče a připravuje se ze šťáv medovitých neb cukrových.

Těsta, kaše jsou smíšeniny hustých látek se suchými, kdežto mají tyto převahu; užívá se jich nejvíce zevně za obklady.

Při užívání především ohled vzíti se musí na povahu nemocného, na spůsob života, na ústrojí, jež neduhem postiženo, na podnebí, počasí, na stáří; neboť malému děcku nelze dáti takovou část, jakou potřebuje muž dospělý. Také ženy obyčejně nesnesou tolik, co muži.

Způsob života, podnebí, počasí, mají též vliv na léky a dávky. V zimě na př. nelze provésti, neb jen nesnadno léčení, které se hodí dobře z jara a v letě, pití vod minerálních, léčení v lázních. Ráno žaludek lačný jinak přijímá léky než v poledne aneb večer, kdy jest naplněn.

Obecenstvo samo nutí lékaře, by se oddali šarlatanství. Radí-li lékař dietu, obkladky, studenou vodu, pohybování v čerstvém vzduchu, a nepíše recepty, soudí o něm lid, že není pravým doktorem, poněvadž nepředpisuje drahé prostředky z lékárny.

Lékař praktický ví, jak lid lpí na předsudcích a považuje za řádného lékaře pouze toho, kdo píše sáhodlouhé recepty, mysle, že mnoho pomůže mnoho. Novější lékaři užívají prostředků jednoduchých, napodobujíce tím přírodu.

Homoopathie jest způsob léčení v novější době se vzmáhající, jenž obmezuje se na to, přírodu podporovati, a zamítá veliké dávky léků. Volí raději méně léků ale více působivých - v malé dávce nezáleží povaha homoopathie, nýbrž ve vhodné volbě léku.

Tyto léky dávají se v trojím způsobu a sice ve způsobe pevné, kapalné (tekuté) a éterické (tresťovité).

Léky suché některé mají v takovém stavu jenom nepatrný účinek, na př. plavuň; nebo ty, které se nerozpustí ani v líhu, ani ve vodě nebo v třešti, rozetrou se a sice tímto způsobem. Část léku toho se odváží a dá se stejnou částí (dle váhy) cukru mléčného do nádoby porculánové, kde tře se tak dlouho, až utvoří se ze všeho jedna hmota. Potom přidá se trojnásobně tolik cukru mléčného a tře se zase a tak se pokračuje dle libosti nebo potřeby dále.

Prášek tento rozpustí se buď ve vodě nebo v líhu, což musí státi se při obyčejné teplotě 12-15° R. Tekutina ta musí chráněna býti před vlivem světla. Užíti lze jen zcela čisté tekutiny; jest-li jen poněkud zkalená, nemá ceny a musí se vylíti.

Tinktury v homoopathii rozeznávají se trojího způsobu a sice první tvoří kůry, kořeny, semena, listy aj., jež uschovati lze v stavu suchém. Část jich na prášek utlučená rozpustí se v líhu a pak se promačká (lisuje, cedí).

Z bylin šťavnatých vylisuje se, nebo vytáhne pomocí líhu (močením) šťáva. Třetí způsob jest u bylin, jež obsahují málo šťávy a polijou se v nádobě lihem, načež jako dříve se jedná. Dále následuje rozřeďování dle potřeby, při čemž opět podotknouti sluší, že musí tekutiny tyto vždy býti čisté a nesmějí míti na dně sedlinu (sraženinu).

Není účelem spisu toho, lékaře učinit zbytečným, ba radíme v nemoci prudké hned povolati lékaře, což se opomene často a nemoc zatím vzmůže se tak, že konečně lékař není více s to pomoci.

V knize této udány jsou síly léčebné, jež mají byliny a rostliny mnohé, rostoucí u nás, zároveň s návodem, jak se z nich léky upraviti a upotřebiti mají.

Každý nalezne tu mnoho prostředků jednoduchých, jež příroda určila k léčení rozličných nemocí, které však mnozí lékaři bez příčiny zavrhují.

Konečně budiž podotknuto, že přihlíženo též k léčení zvířat a při vhodných prostředcích udáno, jak dalece hodí se zvláště pro nejdůležitější zvířata domácí. Ve zvěrolékařství dávají se léky uvnitř užívati ve způsobe prášků, lektvarů, pilulí, vlévadel, zevně jako obklady (studené, teplé), linimenty neb lázně.

Prášky jsou nejvhodnější; koním a přežívavcům nasype se prášek na obrok (píci), prasatům přimíchá se do mléka, které se jim dá žráti; psům smíchá se s gumou (klí arab.) a vsype se do huby. Pomocí gumy se prášek přilepí v tlamě psa, jenž tak jest přinucen jej slízati.

Jest-li lék odporný dle chutí nebo vůně, dá se ve způsobe lektvaře, jenž natře se dřívkem zvířeti na jazyk.

Psům se dává lék v piluli, též koním; pro skot se to nehodí, poněvadž pilule leží dlouho v bachoru a působí pozdě.

Lék ve způsobě vlévadla musí býti řádně rozpuštěn a dobře procezen. Klystýry nesmí býti příliš horké; dále jednati sluší se opatrně, by se neporušilo střevo.

Ohledně použití léků zevně potřebí jen málo připomenouti; na obkladky studené bere se voda studená, do které se přidá trochu octa a soli, nebo 15 gr. octa olověného, 60 gr. líhu a 720 gr. vody. Působivou jest také smíšenina z 30 gr. čpavku a 540 gr. octa i vody (též tolik), nebo natře se hlína (kaše), což se opětuje, když hlína uschne. Potřebí pilně obnovovati obklady. Maže-li se masť, dbejme, by místo, které se maže, bylo řádné suché.