Vytisknout
Kategorie: Český herbář z roku 1899
Zobrazeno: 2990

Agave (Agave) a) obecná (A. americana) [agave americká] má stvol tuhý, oblý, 24-36 st. vysoký, dole někdy 1 st. tlustý, na konci rozdělený na latu, nesoucí třeba 4000 květů, které jsou nahromaděné u velikých chomáčích, zelenavě žluté, silně vonící. Roste v jižní Americe a také v jižní Evropě; kvete v srpnu až do října. Ve vlasti kvete po osmi rocích, u nás ve sklenníku teprv u velkém stáří. Květ vyměšuje med, jenž padá jako déšť, zatřesem-li stvolem.

Mexická (A. mexicana) [Agave vera-cruz], podobná předešlé. Kořen téže dává jakési konopí; stvol pak šťávu sladkou, z které se připravuje nápoj, pulk zvaný, jenž páchne nepříjemně, ač má chuť dobrou; z listí dobývá se též konopí.

Smradlavá (A. foetida) [Furcraea foetida] -- listí její poskytuje mnoho konopí na provazy. Ještě jiné druhy jsou: živorodná, v Mexiku a Brasilii. Stvol houbovitý, třený snadno se vznítí a slouží k rozdělávání ohně. Šťáva z kořene a listí účinkuje na ryby, jež zpitomí tak, že rukama se dají chytati; též vyhání pot z těla, zvláště v nemocech nakažlivých; kúbská - jejíž listy místo mýdla se potřebují.

Šťáva listí a kořene prvějších druhů svařená jako syrop léčí prý souchotiny.

Akát (Acacia) [Robinia, trnovník akát], známý strom, pochází z teplých krajin, ač nyní zdomácněl u nás.

Rozeznává se několik druhů; některé rostou co keře. Hlavnější druhy jsou: Catechu ve východní Indii a Bengalsku. Ze dříví a nezralého ovoce tohoto stromu připravuje se výtažek, catechu zvaný, jenž má účinek stahující. Z nezralých šešulek ak. obecného, arabského a nilatského upravuje se šťáva akátová (Succus Acacie verae), jež lisuje se a suší i potřebuje se v lékárnách. Šťáva stromu užívá se k upevnění dásní. Též proti průjemu se užívá a proti bolení očí.

Do obchodu přicházejí dva druhy catechu, bombayské, v kusech větších, hrubších, jež mají barvu červenavě hnědou; bengalské catechu, v kusech ještě větších, barvy špinavošedé, jež vyhlížejí jako mramorové. Oba druhy jsou bez vůně, chuti přihořklé; obsahují tříslovinu. Užívá se ho proti krvotokům, průjemům v podobě prášku, pilulí neb mixtury. Též kloktadlo se z něho dělá.

Ve zvěrolékařství lze užiti ho všude, kde třeba léku stahujícího; při průjemu, úplavici a pod. koním a skotu 8-15, ovcím a prasatům 2-4 gr. 3-4 krát denně. Dává se tekuté, co lektvař neb v pilulích. Obyčejně přidá se jiný, hořký lék, třeba opium, blín neb žíraviny. Angličtí lékaři radí proti průjemu za podráždění střev sloučení catechu pro skot s opiem 8-12 gr. a 2-4 gr. páleného vápna, lépe ještě magnesie nebo křídy 30 gr. denně dva- i třikráte.

Některé druhy akátů rostou v Africe, od Senegalu až do Egyptu; v Arábii zase jiné, které poskytují tak zvané arabské klí, gummi arabicum.

Arabské klí tvoří kousky nepravidelné, bělavé, žlutavé bez vůně a chuti, ač bývá nakyslé; rozpouští se v studené vodě; senegalská guma tvoří větší, okrouhlejší, červenavé, průhledné kusy.

V lékařství užívá se jí při zánětech; rozpouští se ve vodě a pije; zvláště používá se k ochraně proti účinku ostrých látek; též proti průjemu, kašli, vředům plicním, proti žaludkovým obtížím, - tu pije se s vínem, - též za počisťující lék se hodí.

Proti chrkání krve užívá se klí toto rozředěné v růžové vodě, - zastavení moče, způsobené chlastem, odstraní thé z klí připravené.

Zánět oční léčí se kapáním do oka roztoku klí ve vodě.

Klí dává se obyčejné co smíšenina, pulvis gummosum, skládající se z 1 n. škrobové mouky, též tolik sladkého dřeva (prášku), 2 n. arb. klí a bílého cukru. Co prášku užívá se jí k zasypávání, by zastavila se krev tekoucí z ran, při čemž dobře jest přimíchati trochu kamence.

Aksamitník (Tagetes) [Tagetes patula] jest ozdobná rostlina zahradní pocházející z Mexika. Květy a listy její voní silně ale nepříjemně. Odvar žene na moč a čmýru; větší dávka způsobí dávení; také se užívá proti zimnici a zácpě.

Alkanna a sice barvivá (Alkanus tinctoria) [kamejník barvířský] má válcovitý rozvětvený kořen, roste v jižní Evropě a Malé Asii, kvete v červnu a v červenci a má pestré, bělavo-, modro-červenavé kvítky.

Kořen rostliny té jest předmětem obchodu, poskytuje barvivo; jest téměř bez vůně, má chuť stahující.

Užívá se v lékárnách k barvení různých látek.

Aloe (Aloes, aloe), pokolení obsahující asi 780 rodů, jež rostou skoro všecky v jižní Africe; listy mají vesměs tlusté, dužnaté, kmen nepatrný, stromovitý, dřevnatý, jednoduchý, květy na hroznech konečných, prodloužených; a) obecný (A. vulgaris) [Aloe vera, aloe pravá]. Kmen jednoduchý, obyčejně zkřivený, 1 - 2 st. vysoký, dřevnatý, šťavnatý, roste v Africe a též v Americe, i v jižní Evropě; b) stromovitý (A. arborescens) [aloe stromovitá]. Kmen vysoký 10-12 st., na předhoří Dobré Naděje kvete v červnu a červenci; c) klasatý (A. spicata), kmen 4 st. vysoký, květy v klasech, bělavé, zvonkovité; též na předhoří Dobré Naděje; d) sokotorský (A. soccotorina) [Aloe succotrina], kmen 2-6 st. vysoký, roste na ostrove Sokotoře, v Arábii a v Indii východní.

Z hořké šťávy rostliny té dělají aloe, klejopryskyřici, která jest prospěšným lékem. K tomu účelu nařeže se listí a chytá se šťáva kapající; vaří-li se listí ve vodě, není aloe tak dobré; nejšpatnější jest, které se dobývá vytlačením. Nejčistší jest aloe sokotorské, velmi hořké a nepříjemně zapáchající; pochází z Indie; dobrohorské jest žlutší. Lék ten podporuje zažívání, vyměšování žluči a výkalů.

Účinek počišťující objevuje se teprv za 6-8, ba též za 12-24 hodin. Aloe nehodí se pro lidi plnokrevné, vášnivé, též ne při zánětech: dává se v malých dávkách, co pilulky 1-2 gr. při špatném zažívání, zašlemování, nečinnosti střev, proti žloutence a blednici, haemorrhoidám jestliže dostavují se tlučení srdce, závrať a j., též při nepravidelné čmýře. Tinktura připravuje se, když se vezme 1/3, aloe, 1/3, vína neb líhu vodou rozředěného, neb francouzské kořalky, což se po několika dnech slije. Užívá se denně 1-2krát po 8-10 kapkách na cukru.

Švédská životní essence připravuje se takto: Vezme se 1 lot aloe, modřínové houby, reveň, šafrán, kořen citváru, kořen hořce, galganový kořen, myrrha, dryák po ½ It. Vše se utluče, dá do láhve s cukrem, nebo bez něho a nalije se 25-30 It. silné kořalky nebo slabého líhu a nechá se to v teple státi několik dní, načež se to procedí.

Víno aloeové připravuje se z aloe sokotorského, jež utluče se na prášek, k němuž přidá se tlučené skořice (4 drachmy), vína xereského (4 žejdlíky), což nechá se 7 dní na teplém místě a pak se procedí; toto víno sílí žaludek a čistí život.

Budiž tuto podotknuto, že není radno užívati často léků počišťujících, neboť tím ochabuje pak ústrojí zažívací; zvláště prudké prostředky užívati zrazujeme každému.

Aloe dává se zvířatům uvnitř i zevně. K účelu počišťování dávají se menší dávky a neprospěje-li to, zvýší se. Užívá se proti ochablosti ústrojí zažívacích, při zašlemování, při nechuti ku žrádlu, špatném zažívání, průjemu i zácpě a proti červům. Také se dává při zácpě v jatrách, chronické žloutence, úplavici a pod. nemocích. V takovém případu dává se koním po 2-4, skotu 4-8 gr., ovcím a prasatům 0,60-2,5, psům 0,05-0,3 gr., denně 3-4krát ve spojení s léky svraskujícími. - Nejvíce užívá se aloe za počišťovadlo a v tom ohledu zvláště u koní dává se mu přednost. U přežívavců účinek jeho není tak jistým, u psů účinkuje jalapa nebo kalomel jakožto počišťovadlo jistěji. Aloe užívá se k počištění při zácpě, vzniklé z ochablosti konečníku, proti kolice u koní, proti špatnému zažívám u skotu (se solí Glauberovou) proti škrkavkám, hostci, zánětu očí aneb mozku, proti otokům na břiše, vyraženinám a pod. Mimo to se užívá jakožto ochranný prostředek proti neduhům, které mohou vzniknouti z plnokrevnosti u koní, kteří málo se pohybují a mnoho žerou a tloustnou příliš. Při zánětech a prudkých bolestech v břiše nesmí se užívati aloe.

Pro koně dává se aloe samotná jako počišťovadlo po 1,20-2,25 gr., skotu 1,5-3,0 gr., ovcím 0,75 až 2,25 gr., prasatům 0,75 gr., psům 1,23-4 gr. Koním a prasatům lze dávati lék ten jakožto pilule, kdežto pro přežívavce hodí se lépe ve působu tekutiny.

Aloe smíchá se s jinými léky, s mýdlem a kořalkou, solí hořkou, kalomelem, čemeřicí a j.

Vezme se 24-40 gr. prášku z aloe, 12-15 gr. mýdla a vlažné vody dle potřeby, utře se to, smíchá a udělá se pilule, jež dá se najednou koni. Dobře působí tyto pilule:

Prášku z aloe dá se 25 gr. a 13,5 gr. drasla rozpuštěného, což se promíchá v hrnci a pak se z toho udělá 15 gr. pilulí. Koním a kravám dávají se 2-3, prasatům po jedné.

Výtažek, extrakt, působí mírněji a proto mu dávají zvěrolékaři přednost.

Užívá-li se aloe za počišťovadlo u zvířat a. zvláště u koní, musí se zároveň zachovati dieta, by se usnadnil účinek a předešlo se kolice neb jiným neduhům. Dává se koním pouze seno neb otruby, ale na oves a na 6-12 hodin před užitím léku nedá se zvířeti pranic žráti, po užití pak dají se mu píti otruby s vodou a přikryje se. Za 6-8 hodin, jest-li pohoda, vyvede se ven, jinak se nechá v stáji.

Zevně se dává aloe proti nečistým ránám; dále k rozehnání zánětu očí, jenž spojen s ochablosti spojivky, s přílišným slzením, též proti bělmu. Zevně se dává jako prášek bud o sobě, nebo ve smíšenině s uhlím, otrušíkem, puškvorcem, dubovou korou a pod., jež se na vředy nasypou, nebo se jako masť maže, aneb jako tinktura, kterou se rány natřou.

Jsou-li žaludek nebo střeva zaníceny, nesmí se dáti aloe uvnitř; při zánětu neb citlivosti ran nesmí se dáti zevně.

Ambroň (Ambra) [ambrovník, Liquidambar]; rozeznávají se dva druhy, americký a indický. Z kmenů starých neb ran stromu způsobených vytéká balsam, vonný lék užitečný; převařený slově storax. Dříví indického pálí se co kadidlo. Z toho stromu pochází též storax kapalý, arabským nazvaný.

Ambra snadno chytí a hoří i shoří téměř bez popele; mezi prsty změkne. Užívá se jí k sílení čiv, proti křečím, - jinak nejvíce používá se co kadidlo.

Amom (Amomum) [kardamom, cardamom] a) kořenný (A. aromaticum) roste v Indii, dává kardamom lékární; b) úzkolistý (A. angustifolium) též v Indii, v lékárnách slově kardamom větší; c) rajské zrno (A. granum paradisii), v lékárnách nazývá se semeno rajským zrnem. Potřebuje se k léčení očních neduhů; též dnu léčí a sílí ústrojí zažívací. Prášek amomu smíšený s hrozinkami a hřebíčkem hodí se pro staré osoby. Tinktura posilující připravuje se z amomu takto: Vezmi 2 ½ drachmy amomu, kmínu, košenily, skořice tlučené 5 dr., hrozinek 5 uncí, líhu 4 žejd. a nech to 7 dní na vlažném místě a pak to proceď.

Ananas (Bromelia ananas) [Ananas comosus, ananas chocholatý] má lodyhu přímou, na 1 st. vysokou, která mezi svazkem tlustých, úzkých, špičatých a ostnitě zubatých listů vystoupá, a hustý, chocholem listů věnčený klas fialových květů nese. Plod, bobule to šiškovitá, jest dužnatý, zlatožluté nebo červenavé barvy a výborné aromatické vůně. Nalézá se v tropických krajinách; u nás daří se pouze ve sklenníku.

Šťáva nezralého ovoce slouží za lék proti škrkavkám, a ženoucí na moč. Ze šťávy té připravuje se také víno, které užívá se co lék neb přísada k essenci punčové. Essence ananasová připravuje se z 1 It. ananasové silice a 1 lib. líhu. Ocet ananasový shotoví se z rozkrájených a rozmačkaných ananasů, na něž nalije se ocet do láhve, která se dobře uzavře, což nechá se půl dne státi; pak se to scedí; mnoho najednou octa toho připraviti není radno.

Ančar jedovatý (Antracis toxicaria) [Antiaris toxicaria] jest velmi veliký strom rostoucí na Jávě, který teprv v době novější poznán. Chová v sobě bílou šťávu mléčnatou, ježto jest prudký jed. Tím natírají šípy, jichž vojáci evropští velice se bojí. Dělají je z rákosek i stopu dlouhých, jako stéblo tlustých, na jednom konci zubem žraločím, na druhém pak kouskem korku opatřených, jež na nepřítele z jakési foukačky foukají. Poraněný cítí hned velikou horkost, závrať a mdlobu, načež záhy skoná. Za rok pozbývá jed ten síly své; smrtí přišed do krve, v kůži způsobí otok. Nyní znají léky proti jedu tomu; kořen jakýsi (křínu skleněného), jenž užvýkaný dílem se pozře a dílem na ránu položí. Má-li pomoci, musí způsobiti dávení.

Dle zpráv jiných přírodoznalců jsou prý povídačky o stromu tom přepjaté. Jeden z nich dal posekati strom takový, chodil mezi polámanými větvemi a postříkán jest mlékem jich na rukou i v obličeji, aniž byl by pocítil bolesti jaké.

Také zvířatům neškodí strom ten, neboť, hmyz a ještěrky lezou po kmenu, ptáci pak sedí na větvích.

Dle zkoušek vykonaných počišťuje šťáva stromu toho horem i dolem; účinkuje také mocně na soustavu čivní a způsobuje křeče, škodě takto velmi. Slípka poraněná na stehně zahynula za 3 minuty na dávení a křeče. Avšak jed kuličky účinkuje ještě mocněji a prudčeji v těle živočišném.

Andělika a sice lesní (angelika, Angelica silvestris) [angelika, děhel lesní] má kořen hnědožlutý, uvnitř bílý, mléčnatý. Kmen bývá 1 ctm. vysoký; roste v Evropě v lesích a na lukách. V Itálii užívá se proti svrabu; prášek semene nasypaný na hlavu zapuzuje prý hmyz.

Jiný druh, andělika pravá, roste skoro po celé Evropě a zejména v horských lesích. Dlouhý, silný kořen podobá se křenu. Týž obsahuje jakousi pryskyřici (balsam), pak olej éterický a hořkou šťávu. Působí mocně na výměty, zejména na pot a moč. Hodí se za lék k podněcování soustavy čivní. Též proti slabému žaludku, průjemům, kolice, zašlemování a spojeným s těmi neduhům, proti vyraženinám, hysterii a hypochondru. Dále proti slizotoku žen, při zastavené čmýře, bledničce, hostci i dně a proti zimnici; proti pohmoždění a ránám. Se smolou dává dobrou náplast při kousnutí psa. Prášek z kořene působí dobře při otrávení; působí na srdce, žaludek a játra; čistí krev, vyhání pot a hodí se za chránidlo proti nákazám jedovatým.

Prášky dávají se po 5-20 gr. - avšak spíše dává se odvar 2-4 drachem. Líh či trest z anděliky upraví se z 1 Ib. kořene téže, 2 uncí kořene kozlíku, též tolik zrn jalovce, jež v 6 Ib. vody a 3 Ib. líhu 24 hod. se močí a procedí na 6 Ib. - Ocet slouží k omývání, na obkladky, k vykuřování. Tinktury užívá se 30-60 kapek několikrát denně, líhu 20-40 kapek. - Totéž množství bere se k mytí a koupelím vonným.

Angrešt (Ribes grossularia) [Ribes, meruzalka] jest nízký, vůbec známý keř; plody jeho se požívají a slovou vůbec angrešt; keř nazývá se také srstkou. Angrešt jest ovoce zdravé, hodí se k upravení vína a octa. Víno upraví se takto: Vylisuje se šťáva; z mázu angreštu bývá půl mázu šťávy, jež dá se do sudu a nechá kysat 6-8 dní. Na to se sud pevně uzavře a nechá ležet 5-6 neděl. Víno se pak stočí do jiného sudu a nechá ležet 12 neděl, načež může se píti. Nechá-li se však ležeti 4-5 roků, nabude příjemné vůně a chuti.

Anýz (Pimpinella anisum) má tenký kořen a přímou lodyhu; bílé květy stojí v okolících. Pochází z Egypta; nyní pěstuje se také u nás. Semeno, obsahující etherické oleje, pryskyřice aj., vyznačuje se příjemnou vůní. Za dávných již časů užívali ho lékaři co léku; nyní ovšem potřebuje se též v lékárnách, avšak méně, při zašlemování, zácpě, nadýmání, křečích, katarrhech, záduše a obtížném dechu, při otrávení, ochrnutí, oteklině; proti vším, které se často vyskytují u nemocných, radí se na kartáč, kterým se hlava čistí, nakapati trochu anýzového oleje. Při obtížném dýchání a křečích prsních působí prospěšně.

Anýz působí zvláště na zažívací ústrojí, při nadýmání a kolice; pocukrovaný anýz užívá se při slabosti žaludkové.

Voda anýzová připravuje se ze 4 It. anýzu tlučeného, 2 It. feniklu, 1½ It. citrónové kůry, což se dá do 1 mázu kořalky, 1½ žejdl. vody rozředěné, a nechá se to 8 dní státi; pak se přidá 1½ lib. cukru, i máz vody a půl mázu kořalky. Anýzová essence upraví se z anýzu zeleného, jenž močí se 4 dny v 3 lib. tresti, procedí se, polije lihem, nechá státi 5 dní, procedí a lisuje (filtruje) se.

Anýzová tinktura (výtažek) upraví se takto: Vezme se 1 kvtl. oleje anýzového, 4 kp. fenikl. oleje a 2 kp. oleje z koriandru, což rozpustí se v 1 mázu líhu; též 1 kv. anýz. oleje, 45 gr. badyánu, 10 lib. líhu; rozředí se 3 lib. vody - což se obarví na zeleno.

Ve zvěroléčitelství odedávna byl anýz vážen jakožto účinlivý prostředek proti prsním neduhům, zvláště proti zapálení plic a vůbec proti katarrhům. Též užívá se při špatném zažívání, kolice, průjemu a j. Avšak neduh takovýto nesmí býti spojen s velikou slabostí.

Koním a skotu dává se 30-90, ovcím a prasatům 7 až 15 gr. bud v prášku nebo odvaru, smíchaný se čpavkem, kalomelem, sírou, jalovcem, terpentýnem a jiným.

Anýz přidává se také do jiných léků, poněvadž mnohá zvířata jej ráda požírají, jako jmenovitě koně a holubi.

Areka (Areca) [Areková palma, Areca catechu]. Strom to z rodu palem; roste na Molukách. Ovoce dužnaté požívá se; má chuť trochu trpkou; míchá se s listím betelovým. Obyvatelé žvýkají vše to neustále. Katechu v našich lékárnách pochází dílem z této rostliny. Účinek betelu jest omámivý. Chrání prý proti krticím.

Ovoce areky obecné jedí obyvatelé (domorodci) zelené i staré. Poněvadž jest trpké, míchá se s hmotami kořenými, a tato míchanina slove betel, kterouž neustále žvýkají mužové, ženy i děti; dává se též hostům. Tam si jí podávají, jako u nás tabáku. Kdo nežvýká betel, nepovažuje se za domácího (tedy za cizince se považuje).

Cizí z počátku vyplivují sliny.

Prospěch toho žvýkání jest prý voňavý dech, zdravá pleť, pysky a zuby červené, čisté, uvarování hnusu ustavičným požíváním ryb, zachránění od kurdějí. Betel zavdává příčinu k různým pověrám i otrávení.

Aron (Arum). Rozeznává se několik druhů, jako blamatý, vlaský, malovaný, mucholapný, egyptský. - Tento poslední pěstuje se v Egyptě jako u nás řepa, - hlíza rozkrájená se peče nebo vaří. Malé rolíčko může uživiti celou rodinu. Zvonkovitý. Sází se v Asii, na Ceylonu, Madagaskaru, jako u nás zemáky. Hlíza se strouhá a vymočí ve vodě. Mouka pozůstalá se rozemele, zadělá a peče na placky. Kořen vůbec má ostré šťávy - chuť ostrou, jako pepř. Čerstvého se užívá proti katarrhu prsnímu; proti špatnému zažívání, hostci, angl. nemoci, hypochondru a vředům. Dává se co prášek - 5-15 gr. - nebo co pilulky. Aron italský roste v jižní Evropě.

Kořen jeho přichází do obchodu. V Americe užívá se kořene tamějšího druhu (A. triphyllum) jako u nás v lékárnách.

Listy některých druhů vaří se, a thé to pije se proti kolice. Také v jiných zemích, kde aron roste, užívá se co lék; tak v Číně, v Indii východní zvláště proti ránám. - V jižní Evropě roste druh zvaný ještěr (A. dracunculus), jenž dosáhne výšky 6 - 9 dcm. Lodyha jeho jest skvrnatá, tečkovaná, mramoru či hadí kůži podobná. Prášek pro žaludek z kořene aronu upraví se ze 4 It. sušeného kořene, as 2 It. kořene puškvorcového, 1 It. anýzu, 3 kvtl. sody.

Arrowroot, mouka škrobová, jež dobývá se z Maranty třtinové (Maranta arundinacea), jež roste v Indii západní a v Americe, má lodyhu přímou, 2-4 stopy vysokou. Arrowroot dává se dítkám hubeným, majícím průjem; smíchá se s mlékem nebo polévkou; má-li býti kaše z toho, vezme se více mouky. Též dospělým nemocným, zvláště souchotinářům, dává se. Potřebuje se co lék proti otrávení. Odvar upraví se z 1-3 dk. s 1 uncí vody mícháním, načež přidá se 9 uncí vody vařící a nechá se to trochu povařit; lze také přidati cukr, skořici, malinovou šťávu nebo syrob nějaký.

Artyčok (Cynara skolymus) [Cynara scolymus, artyčok obecný, artyčok zeleninový] patří do druhu trubkokvětých, s obrovskými bodlákovitými úbory, jejichž tlusté, zdužnatělé šupiny se jedí. Květ má fialový, kořen tlustý a masitý.

Tohoto užíváno k podporování výkonů rozlučovacích i co prostředku, jenž žene na moč. Víno z artyčoků, shotovené z vylisované šťávy listí, smíšené s vínem madeirským působí výborně proti vodnatelnosti. Hořká šťáva v mírných dávkách vzbuzuje chuť, účinkuje na vykalování, změkčujíc výměty, čistí moč, jižto rozmnožuje; zabraňuje přílišné pocení a mírní bolesti hostečné.

Asa smrdutá (čertovo lejno, Assa foetida) [Ločidlo čertovo lejno, Ferula assa-foetida], jest šťáva z kořene rostliny, jež roste v Persii a patří mezi okoličnaté. Kořen čtyry roky starý nařízne se několikráte, načež vytéká bílá šťáva, podobná smetaně, jež na vzduchu zhnědne a zčerná, při čemž hrozně zapáchá.

Šťávu podobnou nebo tutéž dává též rostlina podobná, rostoucí v Arábii. Mezi rozličnými druhy asy vyniká ona in granis, t. j. která tvoří kousky jako hrách neb lískový ořech, které jsou zevně žluté, nahnědlé, uvnitř bílé. Do obchodu však přichází obyčejně v kusech větších, nepravidelných, jež jsou rozličně velké, majíce rozmanité barvy.

Látka tato, nežli se upotřebí, musí býti utlučena na prášek. Potom se může užíti proti neduhu ústrojí zažívacího, proti křečím žaludkovým, kolice, nadýmání, zácpě, proti nemocím pocházejícím ze špatného oběhu krve, proti žloutence, krticím, vodnatelnosti; u ženského pohlaví dává se při nepravidelné čmýře, proti křečím v měchýři a v materníku.

Asa dává se ve způsobe pilulek. Náplast' z asy připravuje se takto: Utře se žlutý vosk 2 dk., masť z běloby 9 uncí, asy 6 uncí.

Co náplasti užívá se asy při vředech krtičnatých, v kterémžto případě uvnitř užívati lze tinktury asové.

Ve zvěroléčitelství užívá se čertovo lejno proti nechuti k žrádlu a slabosti ústrojů zažívacích, proti kyselinám a nadýmání, proti kolice, škrkavkám, zastavené moči, proti padoucnici, jestliže vznikla následkem neduhu zažívacího ústrojí, proti křečím, zvláště u psů, proti žloutence, proti kašli zastaralému, křečovitému a hostci. Též se radí proti neštovicím a jiným vředům. Obyčejně v těchto případech nahrazuje se čt. Ij. terpentýnem. Také česnek smíchán s látkami hořkými, aromatickými nahrazuje čt. Ij. Dává se koním 8-10, skotu 12-30, ovcím a prasatům 2-8, psům 0,05-0,5 gr. denně 2-3krát a sice jako pilule, nebo lektvař. Lépe jest dávati tekutinu, kdežto se přidá trochu kořalky neb jiný lék. Jakožto klystýr dává se čt. Ij. koním po 8, ovcím po 4, psům po půl až 2 gr. Tinktury dává se koním a skotu 30-60 gr., ovcím a prasatům 4-15, psům 5-20 kapek.

Uvnitř dává se zřídka, spíše zevně na vředy a nejvíce s terpentýnem neb jinou látkou smíšená.