Babí hněv (Ononis spinosa) [jehlice trnitá] roste na polích, pastvinách, podle cest; kvete v květnu až do srpna. Kořen jest dřevnatý, lodyha 1 - 2 st. vysoká, kulatá, chlupatá, trnitá. Květy má růžové, někdy bílé. Potřebuje se co lék proti dně, hostci; vaří se kořen i listí, sleje a pije denně 1-2 ltr. po delší čas. Též při tripru a proti močovým kamínkům se radí. Poněvadž žene na moč, radí se - a sice ve způsobu odvaru - proti vodnatelnosti.

Badil obecný (Sisyrinchium Bermudiana) roste na ostrovech Bermudy zvaných, kvete v červnu a červenci. Kořen rostliny této znám jest jakožto lék mírně počišťující.

Badyanek (Illicium) [badyán, badyáník] jest strom podobný třešni nebo vavřinci. Semeno potřebuje se v těchže nemocích jako anýz, pouze že má větší moc utišovati křeče.

Balsám (Balsamum). Rozeznává se několik druhů, balsámu; jsou to vesměs smíšeniny pryskyřic a olejů, jež vytékají z rozličných rostlin.

Peruánský, působí prospěšně v mnohých nemocích; 3-4 kapky ráno požité posilují žaludek; také léčí staré rány, vředy, boule a otekliny. Přidává se do mastí a náplastí. Též ve způsobe pilulek se užívá.

Kanadský, dobývá se z druhu jedle, jež roste v severní Americe. Navrtají se díry do kůry a pod ty uvážou se láhve. Jeden strom dá ročně až 100 láhví nejlepšího terpentýnu, jenž jest průhledný, tekutý, později sežloutne; má příjemnou vůni, chuť kořennou, ostrou, přihořklou; zove se vůbec balsámem kanadským (Gilead).

Užívá se ho k natírání zhmožděnin; uvnitř méně se dává.

Arabský též měkká zvaný, pochází z Arábie; v letě vytéká ze stromu balsamového, jest řídký z počátku, později zhustne a v tamějších krajinách jest všeobecným lékem. Jemný druh jest vzácný.

Kopaiva, pochází z Indie západní; užívá se co kapky, 20-40 kapek, v mléce nebo v teplém thé, též co pilulky s magnesií. Umělých balsámů jest velké množství. Uvedeme tuto:

Opodeldok, jenž připravuje se z mýdla, líhu, olejů vonných a kafru, i slouží k natírání údů, v nichž pociťujeme bolesti hostečné.

Balsamina (netykálek, Impatiens balsamina) [netýkavka balsamína], známá a oblíbená květina, jež pochází z Indie východní.

Z listí květiny té připravuje se balsám na rány; ono se potřebuje též k barvení nehtů.

Jiný druh, jenž roste divoce, užívá se tímže způsobem, - též co počišťující prostředek, jenž také žene na moč.

Bambus (Bambusa), jest největší tráva: dřevnaté kmeny jsou 20-50 st. vysoké a 2-6" tlusté. Roste v horkých krajinách, nejvíce v Indii.

Rozeznává se několik druhů; v dolejších článcích srazí se hmota tabažer zvaná, bílá, škrobu podobná.

Pazourky mladistvé se jedí, též semeno se požívá. V lékařství potřebuje se kořen, kůra i listy.

Listy mají moc počišťující a podporují čmýru; tabažer pak tiší bolesti křečovité; také léčí jiné nemoci, souchotě, chrlení krve a pod.

Banán (Pisana, musa) [banánovník] má peň 8-15 st. vysoký, jenž nese na vrcholku mohutný koš listů, které jsou 6-12 stop dlouhé, 1 - 2 st. široké; mezi nimi vyniká 3-4 st. dlouhý klas, nesoucí květy. Plod okurkovitý má chuť sladkou jako fíky. Rozeznává se mnoho druhů. Nejhlavnější jsou: blamatý (M. sapientum), obecný (M. paradisiaca). Rostou hlavně v Indii, a pěstují i sází se a rozmnožují velmi, tak že vyrojily se přerozmanité odrůdky. Kořen, též ovoce, šťáva ze kmenu vytlačena dávají léky.

Jeden kmen banánový poskytne 30-80 liber ovoce, po 10 -12 měsících dozrál strom a pak ovoce hyne, avšak odnože četné vystřelují, jichž několik se nechá, jiné se uříznou a zasadí jinam, čímž rostlina se rozmnožuje, Ovoce některých druhů užívá se co lék proti průjemu; odvar z něho slouží proti prsním nemocím a zánětům; kořen užívá se proti následkům pocházejícím z požití pokrmů škodlivých; šťáva dává se proti zapálení ledvin, bolestnému močení a proti nemocím povstalým z užívání rtuti.

Barborka (Barbarea) [Barbarea vulgaris, barborka obecná] a sice obecná, roste na vlhkých místech na břehu a v příkopech, co dvouletá bylina. Kvete v dubnu až do června. Ovoce jsou lusky 1 cnt. dlouhé.

Šťáva rostliny té užívá se proti neduhům žaludkovým a břišním, jako řeřicha - též proti kurdějím.

Barvínek (Clematis) [plamének] jest keř 3-5 st. vysoký, roste na suchoparech, na kraji lesů, na suchých lukách; má květ bílý a kvete v červenci a srpnu. Sám o sobě nevoní, ale rozetře-li se neb rozmačká, vydává ostrý zápach a má ostrou, palčivou chuť; i sušený podrží tuto chuť. Užívá se ho proti dně a vyraženinám kůže.

V homoeopathii užívá se šťáva z čerstvé rostliny a květů vylisovaná proti zimnici, zánětu očí, proti zánětům v ustrojí močovém, též proti vyraženinám, zejména lišejům.

Bařička (Triglochin) [bařinka, trojhrotník] a sice pomořská (T. maritimum), oddenek krátký, jakoby ukousnutý; květy žlutavé; roste na pomoří v Evropě i v Americe. Kvete v červnu až do srpna. Rostlina má chuť slanou, z jejího popele dobývá se salajka. Bahní (T. palustre) [Triglochin palustris] jest menší předešlé; roste na bahnitých lukách; kvete v červnu až do srpna. Ovce i krávy ji rády žerou pro její slanou chuť; z popele se také dobývá salajka.

Bavlník (Gossypium) jest jednoletá neb ozimá, 1-3 st. vysoká bylina s přímou, více méně větevnatou lodyhou. Plod jest vejčitá tobolka, asi jako vlaský ořech veliká, jež uzravši praskne, načež bavlna se objeví ve způsobě dlouhých, bílých chumáčků (chlupů).

Vlastí rostliny té jest Orient, avšak nyní pěstuje se i jinde, zvláště v Americe, též v Egyptě, v Itálii a v Dalmatsku.

Rozeznává se několik druhů, z nichž jest nejhlavnější bylinný, jenž roste divoce v Indii východní.

Semeno rostliny té obsahuje olej, kterého se užívá co léku, též kořene, květů i listí užívá se co léků. Olejem zahání se pihy v obličeji a na rukou. Šťáva listí mladistvého dává se dítkám, mají-li hryzení v břiše. Bavlna rozpuštěná (collodium) potřebuje se na rány, jež vymyjou se čistě, načež ono kollodium se na to natře. - Stromovitý bavlník roste také divoce v Indii východní. Pěstuje se také v Americe a též v Egyptě.

Semena užívá se jako předešlého; odvar z listí způsobuje dávení, požije-li se ho větší množství.

Bazalka (Ocimum) [Ocimum basilicum, bazalka vonná]. Této vůbec známé a pro svou vůni oblíbené květiny rozeznává se několik druhů. Užívá se jí proti nadýmání; šťáva kape se do uší; odvar užívá se proti neduhům ledvin, proti zimnici. Sušená, se sádlem smíšená, dává masť, které se užívá na rty a bolavé bradavky prsní. Odvar upotřebí se ku kloktání, též proti dávení, kašli a souchotím. Též proti katarrhům a čivním chorobám užívá se ten neb onen druh. V Indii ženy, mající roditi, užívají bazalky tam rostoucí, by usnadnila porod a zmírnila bolesti.

Rovněž v Africe roste jeden druh, jejž obyvatelé tamější také co lék užívají. Podotknouti sluší, že tak zvaná bazalková masť neobsahuje ani dost málo z bazalky, shotovena jsouc z jiných zcela látek, z vosku, loje, terpentinu a j. Listí bazalky močené přes noc ve víně, jež se pije pak, působí proti závrati. Ve víně vařené listí, pije-li se odvar ten, zahřívá a podporuje zažívání; vaří-li se listí to ve víně a dřevěném oleji, působí dobře proti zácpě.

Bazanka (Mercurialis) [bažanka] má lodyhu přímou, 1½ st. vysokou, tupě čtverhranou; roste v rumu nejvíce a kvete v červenci. Má zápach i chuť nepříjemné; účinkuje na stolici; zevně co chladící prostředek. Vyhání rtuť z těla. Jiný druh, ozimá (M. perennis) působí silněji nežli předešlá na stolici a patří k jedům mamivým. Šťávou rostliny té natírá se oteklý život; listí přikládá se na plačtivé oči.

Prášek z rostliny té dává se dětem do kaše, by nedostaly hryzení.

Syrup (elixír) z rostliny té připravený užívá se ráno po jedné lžíci k zachování zdraví a udržení pravidelné stolice.

Bazatuta obecná (Hyacinthus orientalis) [hyacint východní] rostlina lilijovitá; pěstuje se v četných odrůdách jako květina ozdobná v zahradách, sklennících, květnicích a má květy rozmanité, bílé, žluté, modré, červené. Pochází z krajin teplých, kde roste divoce. Cibule bělavá, stvol má hrozen 6-18 vonných květů. Pěstuje se od kořene, nebo semene. Cibule prý jest jedovatá a přiloží-li se jako náplasť na vlasy, překáží zrostu jejich.

Bedrník (Pimpinella) patří mezi okoličnaté rostliny; velký roste na pahorcích a vedle plotů; má kořen příjemně vonící, jenž se potřebuje co lék. Obecný jest 6-9 cm. vysoký, roste na vlhkých lukách, u cest, v zahradách; lodyha jest bezlistá nahoře; ovoce vejčité. Kořen má příjemnou, ostrou vůni a chuť; potřebuje se proti chorobám střevním, plicním, močovým, nadýmání, slabému žaludku, katarrhu v hrdle, hostci, vodnatelnosti a při nepravidelné čmýře. Dává se co pilulky, neb co odvar; tomuto dává se přednost, když se potřebuje proti špatnému zažívání; nejvíce dává se vnitř tinktura z kořene, jež dobývá se močením 8denním kořene v 1 klg. líhu, a bere se po 20-60 kapkách.

Kořen čerstvý se žvýká. Kloktadlo dělá se z odvaru 2-4 drach. kořene - nebo se rozředí k tomu účelu tinktura; konečně jest druh černý, mající černý kořen, ostatně se užívá jako předešlý.

Behen. Pod tímto jménem v lékárnách vyskytuje se semeno dávivce mnohosečného (Manichot) rostoucího na ostrovech antillských. Símě to má prudkou moc počišťovací; olej z něho upravený dává se za počišťovadlo nebo za masť na kožní neduhy. Kořen pod tímto jménem se vyskytující pochází od jiných rostlin, jako od silenky nebo rhapontiku. Užívá se jich tu a tam jakožto léku počišťovacího.

Benzoe [benzovník, Styrax benzoi], gumi či pryskyřice stromu zvláštního, jenž roste na ostrovech sundských a v Siamu. Pryskyřice ta má příjemnou vůni a ostrou, přisládlou chuť; rozpustí se v líhu. Užívá se při nepravidelnosti čmýry, proti bledničce, vyraženinám, pihám, při zapálení plic, při dýchavičnosti a katarrhu plicním. Dává se co prášek po 3-10 gr.

Připravuje se také tinktura z benzoe a dává se jí 20 kapek až 1 dr. Též na rány se potřebuje. Tresť z benzoe upraví se, když 8 It. gumi utlučených se dá do 2 litrů líhu a nechá se to 24 hodin státi. Lék zvláštní (elixir) upraví se z 15 gr. kyseliny benzoeové, 8 gr. opia s 1 litr. tresti, což se nechá 4-5 dní státi, otřásá se častěji a pak se procedí.

Bér (Setaria) a sice obilný či vlaský; mimo ten rozeznává se též německý. Roste v jižní Evropě a východní Indii. Rostlina ta náleží do třídy travnatých a seje se jako obilí tu a onde. Obilí vyluštěné potřebuje se na kaši neb do polévky, jako kroupy. Svařené v sliz užívá se proti bolestem prsním a trvalému kašli a má prý účinek velmi zdárný.

Betel [pepřovník betelový, Piper betle] nazývá se kořenaté listí druhu pepře betela zvaného, jenž roste v Indii východní, jež smíšené s vápnem se žvýká, čímž zažívání se podporuje. Na Jávě potřebují šťávu z listí proti suchému, křečovitému kašli. Žvýkáním tím kazí se zuby a lidé oddaní tomu zvyku bývají bezzubí v 25 až 30 letech. Nadužívání škodí velice podrážděním celého těla - ač- li mírné požívání vůbec prospívá.

Bez černý (Sambucus nigra), jest keř nebo strom s větvemi široko rozkladitými, bílou dření naplněnými. Květy stojí v obšírných, plochých latách; malé kulaté bobule jsou černé.

Roste v houštích a sází se v zahradách; kvete v červnu a červenci. Květy silně páchnoucí suší se a slouží za thé; také se jídají pečené, jakož i bobule. - Bezinkový syrup radí se proti nastuzení; přílišná dávka způsobuje průjem. Květ čerstvý ve víně omočený dává se na hlavu (na čelo), když někdo nemůže spáti nebo má bolení hlavy. Bezinkami barví se také víno; šťávou z listí kůže. Květy v mléce vařené ženou na pot; thé bezové nehodí se pro mladé a krevnaté osoby; způsobí snadno horečku neb zánět. Nejlépe jest, užívá-li se jen při nastuzení.

Květ svaří se s vepřovým sádlem, což protlačeno skrze plátno, dá léčivou masť. Ve zvěroléčitelství užívá se bezu proti zimnici, hostci, proti křečím, kolice, ale hned při vzniku těchto neduhů, poněvadž později málo již prospívá. Koním a skotu dává se 30-90, ovcím a prasatům 15-30 gr. vždy za 1-2 hod. jako odvar, jenž míchá se s octem, heřmánkem, kozlikem a j. Zevně přikládá se listí při zánětech, zvláště očí a přidává se nějaká bylina narkotická; vlažný odvar užívá se jako vodička oční (k čemuž lze přidati olověný cukr a j.).

Bindas obecný (Scolopendrium officinarum) [jelení jazyk, Phyllitis]. Z kořene vyrůstá trs z listů jednoduchých, 1' dlouhých i více, kožovitých, kopinatých. Roste na skalách stinných, vlhkých jižní a střední Evropy.

Jest to kapradí. Dříve potřeboval se velmi mnoho v lékařství; nyní patří více mezi zvěroléčivo.

Blahokeř (Clerodendron) [Clerodendrum] a sice:

Obecný (C. fragrans) [Clerodendrum chinense], strom košatý, listy střídavé, řapíkaté, na rubu bledší, lysé; květy na rozích konečné, hrozněné; koruna barvy nachové, uvnitř bílé; tobolka zvící švestky, vejcovitá. Roste na Japanu. U nás pěstuje se v zahradách, kdežto dosáhne výše sotva 2 loket. Květy zvláště nočního času vydávají vůni líbeznou, sambakové podobnou.

Jsou ještě jiné druhy, jež vesměs potřebují se co léky a sice proti příjici, kolice, úplavici, zimnici; na spáleniny; masť z listí shotovená užívá se proti chorobám očním a bolení hlavy; ovoce (semena) počišťují.

Blaholist (Agathophyllum), a sice kořenný (A. aromaticum) [Cryptocarya agathophylla]. Strom značně vysoký i tlustý, oděný korou červenavou, vonnou; listy řapíkaté, střídavé, obvejčité, tupé, kuželovité, žebernaté, 3" dlouhé; květy srstnaté, na hroznech konečných, krátkých, peckovice zvící višně ve slupce kořenné, tenké; jádro ostré, štiplavé; roste na Madagaskaru. Listy vonné a jádra potřebují se co koření.

Ovoce to přichází k nám pode jménem nux caryophyllata, - ořech hřebíčkový - má kůru kořennou a bývá velké jako jablko.

Dříví má strom ten tvrdé, bílé, žlutě merhované.

Blatouch (žluťák, Caltha palustris) má lodyhu položenou, neb vystoupavou, lysou a jako mastnou. Květy jsou velké, žloutkové barvy, mají 5 lístků okvětních. Roste v příkopech, na lukách bahenných; kvete v dubnu a květnu. Svaří-li se nať a květy ve víně a pije se to několik dní, léčí se tím žloutenka; též pije-li se utlučené semeno (půl kvent.) ve víně. Náplasť upraví se z květů a listí tlučených, přidá-li se trochu rozpuštěného vosku; tato náplasť klade se na boule a nádory rozličné, jež léčí. - Odvar z rostliny účinkuje prospěšně proti bolavým očím.

Bledule (Leucojum) [bledule jarní, Leucojum vernum] kvete v únoru a březnu; roste v lesích a zahradách. Kořen má ostrou chuť a způsobuje dávení. Květů užívá se proti píchání na straně.

Blešník (Pulicaria) [Persicaria lapathifolia, rdesno blešník] roste v místech vlhkých, v příkopech v Evropě i v Asii; kvete od července do října. Zapáchá šeredně a tento zápach prý zahání hmyz; má nízkou, huňatou lodyhu a chlupaté listy. Jeden druh roste v Egyptě; zapáchá silně, potřebuje se v Arábii co lék. V jižní Evropě roste druh, jenž má vonný kořen; druh jiný, žlutokvětý, rostoucí vůbec, kvete v červenci a srpnu. Šťáva z nati prospívá na staré rány lidem i hovadům; ráno, jestliže se nať ta nahází po jizbě a pak se vymete, zmizí tím blechy.

Blín (Hyosciamus) [blín černý, Hyoscyamus niger], rostlina jedovatá, známá vůbec, má kořen vřetenovitý, jedno- neb dvouletý a přímou 1-2 st. vysokou lodyhu, kteráž jako ostatní nať jest lepkavě vlnatá. Listy má podlouhlé, vejčité, chobotnaté, sivozelené, květy sedí přímo vedle listů, mají džbánkovitý kalich a nálevkovitou bledožlutou, tmavofialovými žilkami protkanou korunu. Tobolka, makovici podobná, zavřená jest víčkem a chová uvnitř množství zrnek máku podobných.

Rostlina celá jest jedovatá, zvláště pak semeno, má odporný zápach silně omamující, roste vedle cest, na polích a rumištích; kvete v červnu a červenci.

Nať i símě ode dávna potřebují se co silné léky; nať musí sbírati se před úplným vyvinutím se květů; obsahuje známý lék hyosciamin; semeno mimo to obsahuje olej.

Blín užívá se k utišený bolestí a dává se pro spaní v případech, kde nelze užíti rulík neb opium; užívá se proti plicním neduhům, kašli, souchotím, proti hostci a dně, proti křečím žaludkovým. Hyosciamin rozvírá zřítelnici; také zevně se přikládá na vředy a otekliny. Nať a semeno dává se co prášek po 2 -6 gránech, odvar po 1 dr. denně. Nať se užívá co obkladky; hotoví se z ní výtažek. Zevně užívá se též olej, jenž lisováním semene se vyrábí; též náplasť a tinktura shotovují se z blínu.

V homoopathii užívá se šťáva s lihem smíšená proti červům a bolestem křečovitým, proti padoucnici, posunčině, kašli, zimnici, horečce, blbosti, zánětům mozku i střev, proti vzteklině, neduhům očním, souchotinám, proti průjemu a dávení; proti prudkému bolení hlavy, proti chrlení krve a křečím v měchýři. Dávají se 1-2 kapky 1-6krát rozředěné, jednou neb několikrát denně, dle okolností. Při léčení zvířat užívá se kterákoli část blínu, nať nebo kořen, jakožto odvar proti kolice a křečím, při zimnicích a červené úplavici; zevně při zánětech, boulích a ranách. Nati sušené dá se koním neb skotu 15-90 gr., ovcím a prasatům 8-30 gr. 2-3krát denně, buď v pilulích neb odvaru. Zevně se též přikládá, samoten nebo smíchán s jinými léky - zvláště olověný cukr hodí se k němu dobře při úplavici. Kořen užívá se jako nať, semeno prý působí zvláště na zažívání; výtažek, tinktura, olej též se užívají; olej nejvíce zevně na rány (glycerin s extraktem jej též nahrazuje).

Homoopatičtí zvěrolékaři dávají lék ten proti vzteklině, provázené křečí, jež pravidelně vzniká po pití; dále proti zánětu mozku, dále proti jankovitosti, stahování, škubání a kroucení údů, proti kašli křečovitému, padoucnici, proti neduhům měchýře.

Blín kvete v červnu a červenci, kdežto sbírá se nať i květ a potřebuje k shotovení tinktury.

Bob (Phaseolus) a sice obecný (vulgaris) [fazol, Phaseolus vulgaris] jest rostlina roční; má květ bílý, stonek přímý neb vinoucí se; šešulka obsahuje několik zrn, bílých, žlutých, šedých neb černých. Rostlina ta je domovem v Indii východní, avšak již odedávna pěstuje se po celém světě. Semeno chová v sobě hlavně mouku škrobovou a sýrovinu rostlinnou; rozemleté, jakožto mouka bobová potřebuje se na obkladky obměkčující a rozháněcí.

Bobkovnice (Nerium) a sice obecná (Nerium oleander) [oleandr obecný], keř 6­-15 stop zvýší, vždy zelený; roste v Orientu; v Africe severní a jižní Evropě. Ozdobný keř, jenž chová se u nás vůbec. Obsahuje ostré mléko jedovaté a může se státi nebezpečným; vypravuje se, že delší meškání u kře toho škodí. U nás nemá tak velkou sílu jako v teplých zemích, ale proto přece udaly se již případy, jež vyzývají k opatrnosti. Svařenina z listů nebo prášek v masť rozdělaný zapuzuje neřest, svrab, lišeje.

Jiný druh kvete u nás jen v letě, ve vlasti (Indii vých.) po celý rok; jest též bělokvětý.

Bolehlav blamatý (Conium maculatum) [bolehlav plamatý] má kořen vřetenovitý, dvouletý a lodyhu přímou, 3-7 st. vysokou, větevnatou, lysou. Bílé květy dělají okolíky prostředně veliké, dvojnožky jsou vejčité. Jest to rostlina jedovatá, jež obsahuje prudký jed omamující. Rozemnuté části její vydávají zápach jako myšina. Roste na pustých místech, u cest, v plotech; kvete v červenci a srpnu. Co lék sbírá se před květem; mimo ostré, těkavé oleje, pryskyřice, soli, obsahuje tak zvaný koniin, jenž má vlastnosti jedovaté.

Rostliny té užívá se pří bolestech čivních, hostečných, proti bolení zubů; proti oteklinám a vředům; proti křečím, záduše, proti chorobě materníku a j. Pozorováno dávno již, co posud se osvědčuje, že bolehlav zahání otekliny, zvláště žláz.

Jsou-li žlázy zapáleny, jak to bývá při krtících, působí bolehlav prospěšně. Rovněž účinkuje dobře proti chronickým vyraženinám, proti příjici, hostci, dně a j.

Prášek z listí uvnitř dává se zřídka; spíše užívá se listí rozmačkané co obkladek.

Nejvíce užívá se výtažku, extraktu z listí ½-1 gr., ze semena 1-3 grány. Tinktura jest účinlivější, poněvadž koniin z ní neprchá; upraví se z 5 uncí listí a 1 mázu líhu, což nechá se 7 dní na teplém místě, načež se to lisuje a procedí.

Náplasť dělá se z 1 libry sádla, 2 liber vosku, 2 uncí terpentýnu, k čemuž se přidá 3 unce prášku a půl libry nati.

Ve zvěroléčitelství užívá se bolehlav proti ozhřivce, zatvrdlým ústrojím, proti raku, zánětům vemen, zevně proti bělmu a ztvrdlým otokům, zvláště žlázovitým. Nať sušená dává se dobytku po 30-90 gr., ovcím a kozám po 45 gr., vždy po 1-4 gr., čerstvá nať nebo šťáva v množství dvojnásobném dvakrát denně bud v pilulích nebo odvarech ještě s jinými léky. Zevně se dává nať čerstvá na obkladky, na otoky a vředy. Výtažek (extrakt) neužívá se u zvířat, ač lze jej dáti ovcím, kozám, prasatům, rozředěný s vodou a sice 1 část v 30-40 částech vody překapané.

Bolševník pravý (Acanthus mollis) [paznehtník měkký] roste v jižní Evropě na vlhkých místech pod křovím, má kořen větevnatý, kmen rovný a tlustý, kulatý, chlupatý. Bylina ta obsahuje šťávu sliznatou, kořeny a listy dávají se za obkladky při průjemu, katarrhu, chrlení krve a zevně při spáleninách.

Bolševník nepravý [Heracleum sphondylium, bolševník obecný] roste na lukách a vydrží 2 i více roků, kvete od června do srpna, dle povahy krajiny. Lodyha kulatá, 6-15 dcm. vysoká, chlupatá, má nahoře větve, které končí okolíky. Ovoce sploštilé má široký okraj.

Kořen jest 1/3 m. dlouhý, hnědo-žlutavý, má chuť sladkou a poněkud ostrou.

Kořen tento dává se proti zácpě a špatnému zažívám, proti nemocím sliznic, čiv a zvláště při padoucnici. Bylina sama nemá tak velké síly a chutná přisládle i slouží za lék rozpouštějící. Ovoce, jež zapáchá nepříjemně, dává se proti hysterickým křečím.

Bonduk (Guitandina), velký keř, má dlouhé, četné větve. Kůra jest zelená, listy velké; roste v Asii východní, jakož i v Americe; kvete v červnu a červenci; kořen užívá se při průjemu; listí používá se proti nesnázím zažívacím, proti neduhům sleziny a zatvrdlinám jater.

Borůvka (Vacinium myrtillus), keřík 1-1½ st. vysoký; listy má vejčité, květy načervenalé, bobule kulaté, černé, jako hrách veliké. Kvete v máji a červnu. Bobule její se jedí čerstvé i sušené. Nať se potřebuje v jirchářství; šťáva z listí, též kořen léčí vředy v ústech. Také kořalka připravuje se z jahod těchto.

Jiný podobný druh jest brusnice, mající bobule červené, které se jedí zavařené. Působí na žaludek prospěšně a ženou na moč. Rozmačkané, s vodou smíchané dají chladicí nápoj proti horečkám. Šťávu z brusin lze smíchati s vodou a píti to. Také syrup a víno připravují z nich.

Brambor (zemče, Solanum tuberosum), známá a velmi důležitá rostlina z čeledi lilkovitých. Má květy bílé nebo bledofialové, z nichž vyzrává bobule zvící třešně nebo větší.

Rostlina ta přišla k nám teprv v 18. věku a krmil se dobytek zemčaty, až později naučili se lidé také jísti zemáky.

Nyní jest v každé kuchyni brambor potřebou nevyhnutelnou, ač neradno příliš mnoho samotných bramborů požívati, poněvadž netvoří krev a jen teplo způsobují; zvláště dětem samé brambory dávati neradno. S masem, špekem, tukem, luštěninami, ovsem a j. výborné koná služby.

Brambořík obecný (Cyclamen europaeum) [Cyclamen purpurascens, brambořík nachový]. Kořen vypouští několik nebo jednu lodyhu podzemní, krátkou, nahoře někdy větevnatou; listy okrouhlé nebo vejčité, řapíky dvakrát delší listu, stvoly přímé, 3-7" dlouhé, květ růžový, někdy bílý. Roste v hájích a křovích v Evropě střední, teplejší, zvláště na půdě vápenné. Kvete v srpnu a září.

Bulva čerstvá jest sliznatá, potom hořká; má moc a sílu počišťující horem i dolem; sušením pozbývá prudkosti; upražená pak se může jísti a chutná dobře.

Brčál (Vinca) [barvínek] a sice hořký, roste v Americe. Kůra potřebuje se v lékařství. Působí podobně jako kvasič; účinkuje více na žaludek a snadno způsobí zácpu. Dříve užívalo se jí více než nyní; proti úplavici, proti červům a slizotoku, - a sice odvar v těch případech užíván.

Broskvoň (Persica vulgaris) [Prunus persica] jest malý stromek s listy vrbovým podobnými. Květy mají barvu karmínovou. Plody kulovaté mají šťavnatou dužinu a tvrdou pecku s hořkým jádrem. Ovoce chutné, chladící, požívá se surové, avšak vyžaduje zdravý žaludek, jinak způsobí snadno obtíže, koliku, průjem. Dává se přednost broskvím hladkým, zvláště když u stopky jsou scvrklé a uvnitř žluté. Dobře jest trochu vína k ním píti neb likéru višňového. Z jader upravuje se s lihem likér persiko.

Brotan (Artemisia abrotanum) [pelyněk brotan, boží dřevec], rostlina rostoucí na vrších kolem středozemního moře a náležející mezi rostliny spoluložné. Má tvrdou, tuhou lodyhu, s listy téměř holými, kvítky zelenožluté, kulaté. Rostlina dospěje výše s člověka, má vůni a chuť kořenovitou. Používá se jí rovněž jako pelyňku.

Brutnák obecný (Borago officinalis) [brutnák lékařský]. Kořen letní, lodyha přímá, z výší 1-2 stp., listy eliptičné, tupé; květy na hroznech konečných, přímých, barvy chrpové neb červenavé a bílé. Roste v Levantu; u nás v zahradách a také jinde zdivočilý; kvete v květnu až do října.

Listí se jí co salát a potřebuje se též v lékárnách.

Šťáva čerstvá vymačkaná podává se v nemocech horečných za chladidlo a pro občerstvení; též proti píchání v straně, hypochondrii a těžkomyslnosti se užívá. Popel z nati smíšen s vodou medovou hodí se výborně k umývání krku při záškrtu, k vyplakování úst a mytí jazyka i dásní.

Nať vařená ve víně a požitá účinkuje zdárné, posilujíc a čistíc krev. Kdo má tlučení srdce, vezmi hrsť nati a melisy a dej to do smíšeniny 60 gr. růžové vody s vinním octem, svař to trochu, navlaž tím obkladek a přilož na srdce.

Také odvar upravuje se z rostliny té ve spojení s jinými, a to rozmanitým způsobem.

Květy čisté, samotné jsou prý posilující prostředek pro srdce; listí a květy vařené potřebuje lid francouzský, chce-li užívati pro pocení neb i počištění.

Břectan (Hedera) [břečťan popínavý, Hedera helix] roste všude v lesích, blíže stromů a skal, kvete však u nás velmi zřídka. Strom či keř tento vždy zelený má za plod černou jahodu.

Ta způsobuje průjem. Kámen se zažene, utlukou-li se břečtanová zrna a požijou, 1 kvt. s vínem.

Při neduhu slezin užívá se šťáva z listí s kyselým vínem. Šťáva ta léčí polypy nosní; šťáva a pryskyřice, jež z břečtanu prýští, zahání vši a chlupy tam, kde se natře.

Břestovec obecný (Celtis australis) [břestovec jižní] roste v Levantu a jižní Evropě jako keř nebo strom 40-50 st. zvýší, má plody peckovité, ptáčnicím podobné.

Listy slouží za koření, kůra hodí se k vydělávání kůže. Také v lékařství se potřebuje.

Březula (Bursera) [kadidlovník] roste v Americe co velký strom s korunou značnou, jenž má hladkou, hnědou neb červenavou koru. Ta jest plna šťávy balsamovité, terpentýnu podobné, jež má sladkou aromatickou chuť. Užívá se proti úplavici, proti chorobám ledvin a plic, též na masti a náplasti. V Indii západní užívá se listí na rány, kory proti slizotokům a škrkavkám; odvaru kořene též tak; poupat a balsámu ze semene lisovaného proti neduhům plicním. - Rozeznává se několik druhů.

Z těch uvedeme tuto brasilskou březulu, z nížto olej slouží za lék. Listí dává se na rány - též poupat se užívá tak. Odvar kůry slouží za lék proti tripru. Olej ze semene vytlačený, užívá-li se ho denně 2-3 lžíce, odstraňuje plicní slizotok.

Bříza (Betula) [bříza bělokorá, Betula pendula], známý strom štíhlý, 30-80 stop vysoký, s bílou hladkou korou; listy jsou řapíkaté, skoro trojhranné, dvakrát pilovité, lysé. Roste v lesích v celé Evropě až daleko na sever; kvete začátkem máje.

Listí a kůra mají hořkou chuť a považují se od lidu za lék; kůra užívá se proti zimnici, listy ženou na moč, zapuzují škrkavky a přikládají se na vředy. Z jara navrtává se kůra, načež vytéká z kmene hojně šťávy sladkokyselé, jež potřebuje se proti neduhům močových ústrojů a proti vyraženinám.

Z poupat mladých lisuje se olej, který se užívá proti zimnici, tripru a zevně proti hostci a vředům a t. d.

Ve Švédsku kladou kožku bílou pod tlapadla, by tak vzbudili pocení nohou, jestliže se zarazilo. Také v jiných kožních nemocech užívá se listí březového; odvar jeho slouží k umývání svrabu; při lišejích a vodnatelnosti zahalí se tělo v listí březové, načež vyrazí pot. Jest několik druhů - vůbec platí o užívání jich totéž.

Jeden druh vyznačuje se kůrou temnou, která má zvláštní chuť a také co lék se užívá.

Buk obecný (Fagus sylvatica) [buk lesní, Fagus sylvatica], pěkný lesní strom vysoký až na 120 st. a tlustý na 4', má hladkou, bělavě šedou kůru, listy 3-4" dlouhé, vejčité; plod jsou oříšky obsahující olej, který se hodí též k jídlu. Ze 100 lib. bukvic lze nabýti 12 lib. dobrého a 4 lib. zadního oleje. Prvější nechá se učistit ve sklenicích, přileje se vody, míchá se tím a nechá se stát, až se nečistota usadí. Olej takto čištěný vydrží kolik roků.

Bukvice (Betonica) [bukvice lékařská, Betonica officinalis], kořen mnoholetý, lodyha přímá, 2 střevíce vysoká, roste v lesích a hájích v Evropě. Kořen slouží k počišťování a za thé proti neduhům čivním a sliznicovým. Při padoucnici působí dobře thé. Též na prášek utlučená rostlina sušená působí dobře, přimíchá-li se med.

Odvar s medem a vínem působí dobře proti chrkání krve. Šťáva z betonie a růžový olej do uší nakapány, zahání ušní bolesti. Syrup z ½ Itr. odvaru betonie a 270 gr. kandisu léčí kašel a dýchavičnost.

Proti ochrnutí údů působí odvar betonie, rozmariny a šalvěje ve vodě, přidá-li se jalovec, cukr a vaří se to, pak se přidá senes 24 gr. a zázvor, pak 15 gr. hrozinek to svaří se na syrup, jehož ráno a večer užívá se lžíce.

Přidat komentář