Vytisknout
Kategorie: Český herbář z roku 1899
Zobrazeno: 3857

Kaciba (Zygophyllum) jest bylina a keř, jenž jest doma v Asii a Africe. Kvete v červnu až do srpna. Rozkvete-li, zapáchá nepříjemně, chutná hořce a ostře, potřebuje se v tamějších krajích proti škrkavkám a příjici.

Kadidlovka (Cachrys); rozeznává se několik druhů; sibiřská jest doma v severní Asii; kořen téže, mrkvi podobný, chutná aromaticky a potřebuje se proti bolení zubů. - Na Krétě roste druh, jenž potřebuje se k sílení čiv. Ještě jiné druhy jsou známy, jež vynikají vesměs touže vlastností.

Kadidlovník (Bosuettia) [Boswellia], rozeznává se několik druhů, a sice pilovitý, jenž roste v Persii. Staří Egypťané užívali pryskyřice, jež ze stromu toho prýští, k balsamování mrtvol. Řekové používali téže co léku proti rozličným nemocím, jako katarrhům, slizo- a krvotokům, rozličným vyraženinám; zvláště pak za kadidlo se užívalo pryskyřice té v chrámech a vůbec; též k upravování mastí.

Mimo druh tento rostou jiné v Indii a v severní Africe, jež vesměs dávají pryskyřici, jížto se užívá za kadidlo. Máť ono vůni balsamovitou, pryskyřnatou, jež sesílí se, když kadidlo se zahřeje a dosáhne nejvyššího stupně, když se zapálí. Chuť jeho jest hořká, ostrá, aromatická.

Kafrovník (Cinnamomum camphora) roste divoce v Číně a Japanu. Kafr jest silný lék, působící mocně na čivy, proti zimnici, neštovicím, spále, dně, hostci užívaný. Uvnitř dává se po 1-5 gr. Líh kafrový připravuje se z 2 It. kafru a 1 litru líhu, v němž kafr se rozpustí. Kafrové mýdlo upraví se takto: Naškrábe se 1 lib. bílého, pěkného mýdla, dá se do nádoby s půl litrem vody a postaví na kamna i míchá se, až se rozpustí, načež přidá se čtvrt libry oleje a vaří se to půl hodiny. Zatím utluče se kafr (2 loty s několika kapkami líhu), přimíchá se k mýdlu a míchá se to. Mýdlo ono účinkuje výborně proti ochrnutí, chrapotu, křečím a zhmožděninám.

Kafr jest lék pronikavý, těkavý, povzbuzující a rozčilující, zvláště na mozek a míchu účinkující i na kůži, pot vyhánějící, avšak dle okolností utišuje také, mírní pot v ledvinách i mléko v prsou a dráždivost v údech pohlavních. Dle toho poznati lze, kdy jeho užíti bude záhodno, v případech totiž, kdy má býti zvýšena činnost soustavy cévní a čivní, jakož i kdy zmírněna býti má dráždivost v ústrojí močovém a v pohlavních údech; zevně pak se ho užívá, má-li zabrániti se hnilobě při vymknutí, hostci, růži a spojeném s ní otoku, vředech, zánětech - konečně slouží za kazijed pro jiné jedy rostlinné. Dává se ve způsobě prášku neb mixtury a jinak.

Ve zvěroléčitelství užívá se ho též jako prostředku rozčilujícího při ochablosti, zvláště čivní soustavy, jež buď je samostatná aneb vznikla z nemocí předcházejících; jako po horečce, zánětu plic, neštovicích a pod. Užíval se, či zneužíval často proti všelikým nemocím čivním vůbec. Při otrávení látkami narkotickými osvědčil se velice. Poněvadž účinkuje na kůži, dává se proti horku a katarrhu, průjemu, úplavici, křečím, proti močení krve, zadržení moči, zánětu ledvin, proti příliš podrážděnému pudu pohlavnímu. Dává se průměrně koním 1,83-7½ gr., skotu až 15 gr., ovcím a prasatům ½-1,83 gr., psům 0,1 - 1 gr. Má-li se působiti na kůži, nebo při čivních prudkých nemocích, dá se větší, jindy menší dávka a sice ve způsobě třešti, kdežto se smíchá s slizem, žloutkem nebo škrobem a přidá do tekutiny, nebo se dá do odvaru utlučen na prášek a smíchán s klím arabským. Když minul účinek jeho, opětuje se dávka, a kdyby bylo zapotřebí užívání delšího, zvyšují se dávky.

Kahuch (Siphonia) [kaučukovník brazilský, Hevea brasiliensis] roste v Americe co strom 50-60 stop vysoký a 2 stopy tlustý. Ovoce kulaté, hnědé, jest velké jako holubí vejce. Celý strom obsahuje ostrou šťávu mléčnou; ztvrdne-li tato, poskytuje látku k hotovení kaučuku.

Pryskyřice tato nerozpouští se ani lihem ani vodou. Jádro lahodné se může jísti, když kel se vyloupne; ten žene násilně na stolici.

Kajaput (Melaleuca) [kajeput, Tea Tree Oil] jest strom prostřední velikosti, s kmenem silným, často křivým, jenž vypadá, jako by spálen byl. Roste na ostrovech indských, zvláště na Molukách, kde téměř neustále kvete. Veškeré časti stromu toho, zvláště pak listí a ovoce mají vůni a chuť aromatickou a potřebují se co lék uvnitř, zevně pak co kadidlo. Také se z nich vyrábí olej kajaputový, jenž má barvu bledě zelenavou neb žlutavou i jest průhledný, vůně kafrovité neb terpentýnovité. Olej ten potřebuje se proti křečím žaludkovým, proti kolice, padoucnici, ochromení jednotlivých částí, proti dně, při nepravidelnosti čmýry a proti bolení hlavy. Dává se ho 2-8 kapek na cukr nebo do vína, do líhu, co tinktura do pilulek; také proti padoucnici užívá se ho, a sice co smíšeniny s pálenkou, jižto požije nemocný, cítí-li, že naň přichází nemoc, načež ulehne, by se potil; po 12 hodinách se osuší a může se obléknouti. Nastane-li průjem nebo dávení, jest to dobré znamení. Prostředek ten nesmí se užívati, leč třikráte - částka podaná řídí se dle tělesné povahy osoby; slabé osoby, ženy, dítky dostanou méně, v poměru k osobám silným.

Kakao [kakaovník, Theobroma] jest ovoce tak zvaného kakaovníku; podobá se okurkám; v dužnatém mase nalézá se asi 40 pecek či jader, které se vyberou po uzrání a suší; nebo se nechají kysati v zemi. Kakao přichází k nám v druzích četných, rozmanitých. Jádro obsahuje olej, 50-60 %, a látku kávě podobnou. Kakao radí se co nápoj pro trpící chorobou žaludeční a co posilující lék v nemocích, jež mívají za následek vysílení, nebo úbytí. Hlavnější druhy zboží toho jsou: Z Caracasu pocházející, jež chválí se co nejlepší; kayenské; antilské, jež jsou méně dobré a jimž rovná se granadské, bourbonské jest menší; brasilské pak jest nejšpatnější a v obchodě méně oblíbené.

Kakost (čapí nosek luční, Geranium pratense) [kakost luční] má lodyhy 1-2 stopy vysoké. Listy okrouhlé, pýřaté, květy veliké, krásně modré. Roste na lukách, kvete od máje do srpna.

Druhy některé pěstují se v zahradách. Užívá se proti zimnici, zánětu prsou, žloutence, růži, krvo- a slizotoku, na rány a vředy - také se potřebuje druh jeden (červený) v jirchářství.

Kalanka (Spiegelia) [Spigelia, růžový kořen] hlístová, roste v cizích teplých krajích. Kořen a nať smrdí a chutnají zahořkle; vyhání škrkavky a omamují. Též proti bolestím ušním, hluchotě občasné, proti očním a prsním neduhům se užívá. Červcová, roste také jako předešlá v cizích krajinách; má podobné vlastnosti a účinky s ní, a tímže způsobem se používá.

Kalina (Viburnum opulus) [kalina obecná], keř s vejčitými, hrubě zubatými listy. Květy stojí v okolíkovité latě; vejčité bobule jsou pěkně červené. Roste na pokraji lesů, v houští, kvete v máji a červnu.

Dříve potřebovaly se v lékařství listy i bobule proti zánětu v krku a průjemu. Kůra jest ostrá a způsobí na kůži puchýře; z kořene se upravuje lep na ptáky. Ovoce jiného druhu má moc počišťující a též proti vodnatelnosti se potřebuje.

Druh obecný zvaný má jahody červené; dříve potřebovaly se kůra, květy a ovoce v lékařství.

Kamelie (Camelia), známá rostlina, milá pro svůj krásný květ. Rozeznává se několik druhů. Z ovoce toho kterého druhu lisuje se olej, kterého se užívá v Iékařství.

Rostlina ta původně jest doma v Číně a Japanu; u nás pak chová se ve sklenníku.

Kamýka (Lithospermum) lékařská (L. officinale) [kamejka lékařská] roste v Evropě; semena potřebovala se v lékařství proti kamenu močnímu. Žene prý též na moč.

Jádro jest olejnaté; skořápka obsahuje mnoho kyseliny. Barvířská roste ve Francii, Uhrách a Levantu; kořen obsahuje barvu co krev červenou; potřebuje se v barvířství.

Kaňanec (Cassytha) roste v lesích jižní Asie, má slabý plazivý oddenek, bílé květy v hroznech a kulaté ovoce. Jest to bylina popínavá, jež točí se kolem stromů a keřů, které téměř úplně pokryje. Bylina tato chová v sobě hojnost látky slizovité a potřebuje se za lék proti neduhům očním, při čemž míchá se s mlékem, jež se při tom sráží; také se dává v zimnici, by mírnila horkost.

Kanárník (Canarium) [Canarium commune, kanárium], a sice obecný, jest strom vysoký s bílou korou; květ voní příjemně; ovoce (oříšky) obsahují símě červené. Strom ten jest domovem na Molukách, kde se olej ze semene vytlačený potřebuje co lék; jiný druh roste v Indii a Číně, a potřebuje se též tak.

Kandík evropský (Erythronium deus canis) [kandík psí zub, Erythronium dens- canis] má kořen cibulovitý, lodyhu tenkou asi 1" vysokou, listy kopinaté, květy bílé nebo nachové. Roste na paloucích v Evropě jižní.

Cibule potřebovala se jindy co lék; jest slizovitá, živná, a dá se upraviti jako salep.

Kanela (Canella) [běloskořičník, bíloskořice], strom vysoký, domácí na Antillách; ovoce jeho jest kulatá jahoda. Kůra potřebuje se co lék, jenž odporuje hnilobě. Působí též na ústrojí zažívací.

V západní Indii roste jeden druh, jehož kůra dává lék, který s vodou smíšen a požit podporuje čmýru a zahřívá žaludek. V prášek utlučená a s medem smíšená zahání skvrny s kůže; k tomu účelu natírá se touto smíšeninou večer a ráno obličej a jiné části těla.

Kaperka [kapara, Capparis, kapari], koření z keře kaprového, jenž roste na březích moře středozemního. Poupata sbírají se (kaprle), nakládají do soli a octa, načež při těch kterých pokrmech se přidávají. V některých městech provozuje se silný obchod s tímto zbožím, na př. v Toulonu, v Marseilu, v Terstu, v Janově a j.

Proti chorobám sleziny prospívá prý požívání kaprlí; listy a kůra prý ženou na moč.

Kapraď samec (Nephrodium, Polypodium Filix mas) [Dryopteris filix-mas] má dlouhý oddenek, z něhož vynikají listy na 1-2 st. dlouhé, řapíkaté, dvakrát peřenodílné. Mívá plody od června do srpna; roste v lesích vůbec.

Kořen užívá se v lékárnách a dobývá se z jara nebo na podzim v místech suchých; má zápach nepříjemný, sladko-trpkou, nahořklou chuť. Prášek z kořene způsobí dávení a průjem; vyhání též hlísty. Zejména proti tasemnici se užívá. Nať má tu vlastnost, že chrání látky rostlinné i živočišné před zkázou, hnitím, udržujíc je v čerstvém stavu.

Jiný druh roste v Indii; působí také na střeva, a sice počišťuje a rozpouští.

Kapusta zelná (Brassica oleracea) má kořen vřetenovitý a přímou 2-3 st. vysokou lodyhu. Listy jsou lysé, květy bledě citrónové barvy, dělají hrozen prodloužený. Pěstováním vzniklo množství odrůd této rostliny, z nichž mnohé jsou užitečný co vařivo, jako kadeřávek, zelí, brukev a jiné. Rostlina ta obsahuje mnoho dusíku, má 30-35 procent kližce, a proto dělá množství krve. Avšak jestliže není rostlina ta, když za pokrm se požívá, řádně maštěná, způsobí snadno zácpu, a z té příčiny dává se k ní obyčejně vepřové nebo skopové maso.

Karafiát (Dianthus caryophyllus) má větevnatý kořen, několik přímých, 1-2 stopy vysokých lodyh. Listy čárkovité jsou vstřícné, žlabovité. Vonné květy zaujímají vrch lodyhy a větví. Mají válcovitý, pětizubý kalich; plod jest tobolka otvírající se čtyřmi zuby. Oblíbená rostlina zahradní; roste planě na skalách a zdích jižní Evropy. Kvete od července až do srpna.

Karagén [Chondrus crispus] nazývá se odrůda řasy, jež vyskytuje se v moři severním; obsahuje jed, a proto se užívá co lék, a sice proti kašli a průjemu.

Vaří se ve vodě neb v mléce; dříve však se močí kolik hodin. Má-li z toho býti rosolovitá hmota (kaše), svaří se 1-2 lib. v 1 lit. vody na polovici, což v studenu se srazí na rosol; při vaření přidati lze čokoládu, pomerančovou kůru, načež užíti se může proti průjemu a k posilnění žaludku; proti kašli přidá se cukr nebo syrob do toho.

Karanda (Carissa) roste jako keř v teplých zemích, zejména na ostrově Bourbonu; jest to malý strom. Žluté, velmi hořké dřevo užívá se proti špatnému zažívání a proti zimě.

Na Madagaskaru roste jiný druh, jehož dřevo upotřebí se tímže způsobem. V Indii roste karanda obecná co keř 12-18 st. vysoký; má květy bílé jasmínovým podobné. Kvete v únoru až do března. Z dřeva i plodů prýští se mléko. Ovoce požívá se čerstvé, nebo se nakládá do octa i požívá jako kaparky. Karanda arabská roste v Arábii a v Abyssinii, ovoce se požívá.

Karapa (Carapa), a sice gujanská, nalézá se v Guyaně a v Brasilii; jest to strom, jenž za ovoce má šešulku, v nížto se nalézá semeno, z něhož lisuje se olej. Tuzemci ho užívají k mazání těla, by se chránili proti hmyzu; uvnitř užívá se ho proti červům. Kůra podobá se chině, má barvu hnědou, chuť trpkou; potřebuje se za lék pro žaludek; odvar proti vyraženinám.

Také užívá se kůry jednoho druhu jako chiny, a koná prý dobré služby proti zimnici. Kořen s korou užívají se proti průjemu a úplavici; hořké semeno užívá se proti rozličným neduhům.

Karatas obecný (Bromelia Caratas) [Bromelia karatas]. Bylina bezpučná, ozdobná, listy kořenové, šídlovité, květy sedavé, malvice vejcovité; pod slupkou mají dužninu šťavnatou, kyselou a sladkou. Přílišné požití ovoce toho působí bolení jazyka. Roste v západní Indii a v Americe jižní na chlumech, obyčejně pod nějakým stromem.

Plotní (C. Pinguin) roste v Indii západní, kvete v březnu a dubnu. Kvetoucí rostlina tato poskytuje krásný pohled.

Ostrá šťáva ovoce slouží za lék, jímžto vypuzují se škrkavky a čistí ústa.

Kardamom obecný (Eletaria cardamomum) [Elettaria cardamomum, kardamom pravý, kardamovník obecný]. Kořen vypouští 8-30 lodyh přímých, 6-12 stop vysokých, květ bílý, čárkovaný. Roste na Malabaru a v celé Indii.

Plod jeho, kardamom malý, jest oblíben; má vůni pronikavou a chuť ostrou, kořenné podobnou.

Jiný druh jest prostřední (Eletaria media) [Hornstedtia costata], roste na vrších Indie východní. Kvete v červenci a zraje v září. Od tohoto druhu pochází kardamom prostřední (Cardamomum medium) [Hornstedtia costata], který se nyní velmi málo již v lékárnách potřebuje.

Kardamom obsahuje hojně zvláštního oleje aetherického a náleží proto mezi léky silně dráždící, rozčilující, jež sílí žaludek a způsobují pot. Při závrati svaří se símě utlučené a tím i žaludek sílí se. Upravuje se též vodička z kardamomu, k němuž se přidá skořice, zázvor, květ, hřebíček, což se močí v bílém neb červeném víně. Vodička ta čistí žaludek i prsa; hodí se též za oční vodičku proti neduhům, jež nejsou zastaralé.

Též proti očím plačtivým se užívá, proti bolení zubů, dně a nemocím, jež vznikly z nastuzení.

Z 30 gramů kardamomu, 15 gr. hrozinek a 8 gr. hřebíčku se upraví se syrobem hřebíčkovým lék, jehož před jídlem se užije 1 lžička, načež vypije se sklenka bílého vína. Proti říhání pije se prášek kardamomu s vínem; také účinkují kardamomy dobře u ženských, jež nastydly.

Karynta (Psychotria) [psychotrie] jest keř neb zelina, rostoucí nejvíce v krajinách horkých. Rozeznává se několik druhů. Jeden druh, jenž roste v západoindických lesích na starých stromech, má květy bílé, malé; jahodu červenou. Kořene jeho užívá se jako ipekakuanhy - totéž platí o jiném druhu, který roste v Brasilii a má listy podobné bezu.

Kašťa (Sassafras), strom 25-40 stop vysoký; kmen 1 až 2 stopy tlustý; roste v Americe severní; kvete z jara. Kořen, dříví i kůra zapáchají silně feniklem, i chuť mají kořennou, ostrou, obsahujíce silici, která to způsobuje.

Potřebuje se v nemocích ledvinných a kožních. U nás potřebuje se nejvíce dříví, ačkoli kůra jest účinlivější. Z květů dělají spařeninu, která sílí žaludek, žene na pot a tiší křeče; listy sliznaté slouží za lék pro souchotináře. Dříví užívá se proti kožním neduhům, krticím, vodnatelnosti a slizotoku.

K čistění krve upravuje se z něho a jiných ještě léků zvláštní tinktura.

Kaštan divoký, obyčejný (maďal) [Aesculus hippocastanum, jírovec maďal, koňský kaštan], roste u nás vůbec a je to známý strom. Kůra jeho má chuť hořkou a moc svraskovací a brávala se jindy jako náhražka chiny. Ve zvěroléčitelství potřebuje se kaštan (kůra, listy i ovoce). Ovoce (kaštany) žere dobytek (skot), ovce a zvláště prasata. Kaštany jsou masité, moučnaté, chutnají z počátku sladce, pak nahořkle a trpce, chovají v sobě mnoho škroboviny a třísloviny. Užívaly se sušeny a vařeny proti zimnici, krvotoku, zlaté žíle, průjemu a nadýmání. Prášek z nesušených kaštanů hodí se ku praní; z kaštanů vyrábí se také dobrý škrob a může se z nich táhnouti dobrá kořalka. Dříví ze stromu toho potřebovati se může na práce truhlářské.

Kaštan jedlý (Castanea vesca) [kaštanovník jedlý, kaštanovník setý, Castanea sativa], vysoký strom s velikými, kožovitými listy. Květy rozvíjejí se teprv po úplném vyvinutí listů. Plod, tobolka bodlatelná, obsahuje 2-3 velké polokulaté kaštany. Strom ten roste v celých lesích v jižní Evropě a kvete v červnu. Ovoce musí teprv býti praženo či sušeno, nežli se může jísti. Také káva a čokoláda upravuje se z ovoce toho, které slouží chudině za hlavní pokrm v krajinách tamějších.

Katechu (hlinka žapanská, Terra japonica) [Areca catechu, areka obecná, betelová palma] jest ovoce z areky obecné neb jiných kapinic. Vyvaří se totiž ve vodě a zahustí; katechu jest hnědé, hlinovité, obsahuje tříslovinu, a proto se dává proti krvotokům, úplavici, kurdějím a pod. Dává se vně i vnitř a sice jako prášek, pilulky nebo mixtura, též tinktura, jež slouží za kloktadlo, bere se jí půl až 1 unce na 6 uncí vody.

Kaviáš (Succisa pratensis) [čertkus luční] roste na lukách a v lesích, kvete v červenci a srpnu. Kořen hnědý zdá se ukousnut, lodyha dole zahnutá jest dále přímá, i dosáhne výšky až 1 metr. Listy jsou holé nebo jemnými chloupky opatřené, celokrajné nebo pilovité. Květ jasně modrý, bělavý neb červený. Kořen jest krátký, chmýřím opatřený a bez vůně, ale chuť má hořkou, stahující. Odvar kořene toho sloužíval za lék proti vředům, moru i příjici, vůbec proti nákaze, červům a vodnatelnosti, k vstřikování při bílém toku, ku kloktání při bolestech v krku. Zvěrolékaři posud užívají ho, a dříve užíváno celé rostliny.

Kávovník (Coffea arabica) jest malý, vždy zelený strom neb keř; listy na líci tmavozelené, na rubu bledé; květy v úžlabí listů a z nich povstává bobule tmavočervená, kulatá, 2pouzdrá, obsahující semeno (kávová zrnka). Původně roste v Arábii, odkud přesazen do obou Indií. Svařenina pražených zrnek požívá se jako nápoj, kterému se přičítá moc rozčilující (nervy) a podporující zažívání.

Kerblík (Anthriscus), známá rostlina, kořenná, roste v každé půdě. Kdo chce míti stále čerstvé listy, sej na rozličných záhonech vždy za 14 dní znovu. Obyčejně užívá se rostlina ta pro kuchyni.

Vytlačená šťáva nati potřebuje se v lékařství, a sice proti souchotím, úbytím a nemocím kožním.

Jsou rozličné druhy, z nichž jeden tak zvaný vonný vyniká zvláště líbeznou a příjemnou vůní.

Kladivník (Cestrum), cizokrajná rostlina. Listy třené vydávají zápach šeredný a mámivý; keř proto slove vepřová pečenka - vůně jeho prý se této podobá. - Krávy požravše tuto rostlinu, hynou. Listí dává se za obkladek. Rozeznává se několik druhů, na př. noční (C. nocturnum) má bobule jedovaté, roste na Jamaice a v Chili.

Jedovatý (C. venenatum) [Cestrum diurnum], na předhoň Dobré Naděje; Hottentoti z kůry vyvarují syrub, jímžto šípy otravují. V Peruvii rostoucí druh k. ušatý jest lék; a sice listí vařené jest lék protizimničný. Svařenina i spařenina listů užívá se proti rozdílným neduhům.

Klejicha (Asclepias). Rozeznává se několik druhů. Hedvábná (A. syriaca). Kořen vypouští pazourky vyrůstající v lodyhu přímou, 4-7 st., listy velké, květy hnědočervené. Roste v Americe, ač také tu a tam v Evropě. Celá jest nabubřena mlékem bílým, kaučuk obsahujícím. Vlna míchá se s bavlnou; z lodyh připravuje se předivo. Listy dávají se za obkladky na vyraženiny; kůru dávají proti dušnosti, pazourky jedí místo šparglu. Kurasavská; kořen dává se místo ipekakuanhy.

Ještě jiné druhy jsou známy. Včely rády navštěvují květy rostliny té. Druhy všecky potřebují se téměř stejným spůsobem.

Klivka (mahynka, Oxycoccus) jest keř půl st. vysoký, s listy vždy zelenými, lesklými, vezpod bílými a červenými ratolestmi. Jahody červené jsou kysely a teprv namrzlé dají se požívati. Roste v močálovitých krajinách po celé Evropě. Ve Švédsku se z klivky upravuje syrup, v Rusku punš; --též zastupuje citrónovou šťávu. Z listí vaří se čaj chutný a jahůdky poskytují lék chladící, jenž zahání kurděje a záněty.

Klížel (Penaea) a sice obecný (P. sarcocolla) [Saltera sarcocolla], roste v jižní Africe, z rostliny té vytéká pryskyřice sarcocolla zvaná, jež má ostrou, hořkou chuť; rozpálená hoří, potřebovala se k počišťování, též proti ránám a vředům. Rostliny té rozeznává se více druhů, jež podobají se hořejší.

Klouzek (Suillus), houba, jež náleží mezi hřiby - viz tam. Rozeznáváme zvláště následující druhy: Obecný (S. annulatus, Boletus lutens annulatus). Klobouk potažen rosolovitou látkou barvy kaštanové, jižto déšť často splákne, načež klobouk mívá barvu žlutohnědou. Hloubek na 10 cm. vysoký, jakoby prstenem obsazen, nahoře žlutý, dole bělavý neb červenavý. Maso bílé, nažloutlé. Roste v písčité neb hlinité půdě v lesích borových, též mezi buky a břízami. Požívá se zhusta.

Ovčí (Bol. granulatus), též kravský hřib nazván, má klobouk vypouklý, barvy rezavé, rosolem potažený a ten-li setřen, zbude barva žlutavá. Kůžička klobouku tenká snadno setře se. Třeň jest žlutavý, posázen zrnečky hnědými, jež později zčernají. Maso žlutavé nemění v lomu barvy, vůně příjemná, ovoci podobná, chuť příjemná. Roste v letě a na podzim v lesích a čerstvý má útlé, šťavnaté maso. Jídá se vůbec.

Křemenáč (B. aurantiacus). Roste v lesích a na vlhkých vřesovištích, požívá se také, ač nemá té chuti jako předešlí.

Kmín luční (Carum carvi) má vřetenovitý, dvouletý kořen a lodyhy přímé, 1-2 st. vysoké, větvité, lysé. Listy podlouhlé, dvakrát zpeřené; kvítky drobné stojí v okolících bez obalů. Podlouhlé dvojnažky jsou lysé a kořenné. Roste na lukách, kvete v květnu a v červnu.

Dává se co koření do sýra, chleba, zelí, polévky, kořalky; olej semene toho podporuje zažívání a zapuzuje větry. Staří Římané již znali tuto vlastnost a dávali ho vedle soli na stůl. Olej kmínový utišuje bolesti, rozhání a přidává se po 2-4 kapkách do thé heřmánkového nebo melisového, jde-li o to, by nadýmání bylo zapuzeno. Zevně dává se co balsám, náplasť, zvláště na žaludek při obtížích žaludkových.

Černý kmín pochází z Orientu a dlužno dáti pozor, by símě jeho nebylo zaměněno se semenem durmanu.

Kohátka jednoduchá (Anthericum liliago) [bělozářka liliovitá] roste na pahrbcích výslunných v Evropě. Pěkná rostlina, jež někdy jako lék se potřebovala proti uštknutí štíra, jedovatých pavouků a vůbec co kazijed. Větevnatá, jako předešlá a sice listy, květy a semeno sloužily za léky.

Kokosovník (Cocos nucifera) má kmen 60-80 st. vysoký, jenž nahoře nese korunu listů 12-16 st. dlouhých. Mezi listy vynikají květní palice; plody ořechy, zvící lidské hlavy, jsou vejčité, zašpičatělé, obsahují tekutinu, jež promění se v pevné jádro. Z toho vyrábí se kokosový olej; ze šťávy kmene dělá se palmové víno, arak, palmový cukr atd. Mléko kokosové upravuje se tím, že jádra mandlová rozetrou se ve vodnaté tekutině nezralých plodů. Kmenů stromu toho užívá se k stavení a na nářadí, vláken listů na rozmanitá tkaniva, skořápky, peckovice za nádoby k pití neb na soustružnické práce.

Kokoška (pastuší tobolka, Capsella, bursa pastoris). Přímá, větevnatá, 1 st. vysoká lodyha nese porůzné, kopinaté listy. Kvítky drobné, bílé; plod šešulinka. Roste na vzdělávané i pusté půdě, často co plevel obtížný. Nať má ostrou chuť a používá se proti krvotoku a úplavici.

Jindy se potřebovala jako prostředek chladící a stahující, zvláště při krvotoku; ale neosvědčila se. Čerstvá nať nastele-li se v ložnici, neb nacpe se do postele, zahání štěnice a na sýpce pilousy.

Kokotice (Cuscuta), a) hubilen, roste na lnu, jejž hubí, otáčejíc se okolo lodyh, jež uškrcuje, tak že vadnou. b) Obecná roste na chmelu, žahavce, konopí a j.; kvete v červenci až do září. Nať, mající ostrou chuť, potřebovala se jindy v lékařství.

Jiný druh, menší k., jest menší a drobnější předešlé; lodyha jako vlas tenká; roste na vřesu, doušce, pryžci a j. Má touže vlastnost jako předešlá.

Kokrhel (Rhinanthus), a sice větší (Rh. major), roste v Evropě co plevel na lukách a polích. Jindy se potřeboval v lékařství. Chlupatý (Rh. hirsutus) [Rhinanthus alectorolophus, kokrhel luštinec] neliší se valně od předešlého. Semeno jeho vyskytuje se časem mezi žitem v množství velkém, a následkem toho pak má chléb z takového žita chuť hořkou. Poněvadž odvar semene kokrhelového slouží k usmrcování hmyzu, lze posouditi z toho, že znečištěná jím mouka i chléb nejsou lidem příliš zdravé.

Kolník planý (Valerianella olitoria) [kozlíček polníček, Valerianella locusta] jest užitečná rostlina na polích, v zahradách, téměř po celé Evropě rostoucí. Mladý poskytuje výborný salát a pěstuje se také proto. Též za lék chladící, občerstvující, zvláště proti kurdějím se dává.

Kolokvinty [Citrullus colocynthis, lubenice, výřel] nazývají se sušené plody jistého druhu okurek, jež rostou v malé Asii, Arábii, v Egyptě a též ve Španělsku. Ovoce to jest kulaté, velké asi jako jablko; usušené jest bílé neb žlutavé, lehké. Obsahuje zvláštní látku, jež má chuť silné hořkou a zove se Colocynthin. Působí silně na stolici, dráždí čivy břišní a střeva, zrychluje pohyb jejich a způsobí ve větší dávce průjem i koliku a dávení, závrať i zánět střev. Proto dlužno je užíti opatrně. Užívá se jich při zastaralých neduzích, žloutence, zimnici, vodnatelnosti, ochrnutí a jiných. Užívá se jako prášek po 1 gr. neb odvar; nejlepší jest tinktura, jížto bere se 5-20 kapek několikrát za den.

Komonice lékařská (Melilotus officinalis) patří mezi motýlokvětné, má kořen vřetenovitý, lodyhy 2-3 stopy vysoké; květy malé, medonosné, barvy citrónové; roste na lukách, u cest, na mezích; kvete od června do září. Nať vložená do šatstva zahání moly; na prášek utlučená míchá se do sýra; vařená v mléce prospívá proti úplavici.

Komonka koruna (Fritilaria imperialis) [řebčík královský]. Cibule tlustá, žlutavě bílá, lodyha 2-3 st. vysoká, na palec tlustá. Roste v Levantu, kvete v dubnu. Všecky díly, zvláště cibule obsahují prudký jed. Šťáva způsobuje dávení. Cibule jindy užívaly se v lékařství. Jiný druh (řebčík) roste v Evropě jižní a střední - kvete v květnu.

Komule (Budleja) [Buddleja], rozeznává se několik druhů, vejčitá (B. americana), keř zvýší 9 -10 st. s větvemi plstnatými; listy vejčité, na konci ostré, na rubu běloplstnaté; květy drobné, žluté. Roste na ostrovech karybejských, kvete v červnu až do září.

Z listí rostliny té připravují se lázně obměkčující a obkladky.

Jiný druh jest kulatá (B. globosa), roste v Chili. Prášek z listí užívá se proti vředům; listí také slouží za obkladky.

Jiný druh roste v Brasilii, jenž také co lék se upotřebí.

Koniklec luční (Pulsatilla pratensis) má oddenek válcovitý, kolmý, listy jednoduché; květ podobá se zvonku a má barvu fialovou. Koniklec roste na výslunných pahorkách, zvláště na půdě vápenné; kvete v březnu až do května. Rostlina tato chová v sobě prudký jed, a jmenovitě v ohledu tom vyniká koniklec obecný, který však v Čechách neroste.

Konitrud lékařský (Gratiola officinalis) roste na vlhkých lukách a kvete v červnu. Kořen a nať mají chuť hořkou, počišťují zvláště za čerstva horem i dolem, v menší dávce rozpouštějí a rozhánějí.

Patří k mocným a prudkým lékům, a třeba s opatrností užiti ho. Nejlepší jest odvar nati a listí 1 kvt. na 1½ lit. vody; odvaru toho užívá se vždy za 3-4 hod. 1 lžíce.

Při otrávení jedem jest konitrud výborným kazijedem. Zevně přikládá se rostlina tlučená na vředy, otoky hostečné; proti kostižeru též prospívá. Extrakt lihový dělá se buď z rostliny čerstvé nebo sušené. Prášek dává se 0,1-0,2 gr. neb 1-2 gr. Odvar 8-12 gr. na 180 gr.

V homoopathii užívá se tinktura při nemocích břišních, k zjednání stolice pravidelné, proti otrávení jedem, lišejům, křečím v žaludku, bolestem v kříži a zádech, zácpě, zkaženému žaludku i haemorrhoidám. Dává se 1 kapka 2-4 rozředění 1- 2krát za den neb ob den.

Ve zvěrolékařství užívá se konitrud proti červům, k vypuzení moči; dávky větší k počišťování, neb jako dávidlo, též proti zašlemování, vodnatelnosti a j. Sušená bylina s kořenem dává se koním a skotu po 8-15 gr., ovcím a prasatům 1,25-2,5 gr. dvakrát denně, jako dávidlo 6krát tolik; čerstvé rostliny dá se o polovic více; dává se odvar, nebo jako prášek do mléka (prasatům). Na vředy upotřebí se bud prášek (k zasypání) nebo odvar (k mytí).

Konopě (Cannabis) [konopí seté], rostlina jednoletá, s lodyhou přímou, 2-8 st. vysokou, zelené květy sestaveny v konečné laty; plody jsou malé nažky. Pochází z orientu a pěstuje se nyní také u nás na polích. Z vláken lodyh dělá se hrubé plátno, provazy a podobné.

Semeno olejnaté jest oblíbeným zobem ptačím, z něho dobývá se olej k svícení a maštění; také v lékařství se ho užívá. Dává se jako lék utišující, mírnící při zánětech ústrojí močového, při průjemu, kašli, chrapotu, buď jako odvar neb zpařenina. Tinktury dává se 1 - 2 kapky; ta pak se upraví z květu a čerstvých mladých listů.

Ve zvěroléčitelství používá se konopného semene utřeného s vodou 1 část na 10-12 částí. Působí na ústrojí močové a pohlavní, jsou-li zaníceny nebo zachváceny bolestně. Zevně se jako lněné semeno přikládá při zánětech kravám po otelení, koním proti šankru, tripru psů, při bělmu po předchozím zánětu očním.

Konopice (Galeopsis); rozeznává se hlavně: růžná (G. Ladanum) [konopice úzkolistá], roste na rolích, zvláště suchoparných, kvete v červenci a srpnu; má chuť zahořklou, trpkou. Hlinožlutá (G. ochroleuca) [Galeopsis segetum, konopice bledožlutá], jejíž nať známa jest pode jménem thé liberského, jež užívalo se proti souchotinám. Zapáchá kořením, chutná zahořkle a slaně. Polní (G. Tetrahit) roste na rolích, podle cest, na rumištích, kvete v červenci a srpnu; potřebovala se jako předešlá. Semeno chová v sobě mnoho oleje zelenavě žlutého, pryskyřici hořkou a tříslovinu. Bylina tato jest známa dávno jakožto lék domácí, jehož odvar se užívá proti neduhům sliznic plicních a střevních; účinek její chválí se od mnohých lékařů.

Konvalinka vonná (Convallaria majalis) má přímý, 4-6 palců vysoký stvol, na jehož konci nalézají se v jednostranném hroznu malé, zvonkovité, bílé, libovonné květy. Roste v stinných lesích, ač nekvete všude. Květy čerstvé suší se, tlukou na prach a potřebují jako šňupavý tabák. Jahody a kořen mají chuť odpornou, hořkou a ostrou.

Užívají se proti padoucnici. K užívání hodí se nejlépe tinktura; 4 díly květu a 12 dílů líhu močí se 14 dní a scedí.

Ocet upraví se, když na květy se nalije dobrý ocet vinní, což několik neděl se nechá státi na teplém místě, načež se uloží. Ocet ten potřebuje se k natírání, když bolí hlava, při slabosti a chorobě čiv.

Kopíčko (Asphodelus) [asfodel, affodil, asfodyl]. a) Kopíčko žluté má lodyhu 2-3 stopy vysokou, hustě listnatou, listy šídlovité, žlábkované, hladké, 1 stopu dlouhé; květy tvoří hrozen hustý, konečný. Roste na pahrbcích výslunných jižní Evropy a severní Afriky.

Kopíčko větevnaté (A. ramosus) má květ bílý, hvězdě podobný, listí mečovité.

Kopíčko bílé (A. albus) má kořen bambolatý, listy ploché, pěkně zelené, stvol přímý, 2-3 st. vysoký, na konci nesoucí hrozen mnohokvětý; tobolka vejcovitá. Roste na kopcích výslunných jižní Evropy; kvete v červnu.

Bamboly chovají ostrou šťávu; v lékařství se užívalo jich proti uštknutí hadímu, vyraženinám a vředům.

V čas nouze dělá se z nich mouka, z které se peče chléb.

Kořen s vínem působí prý na čmýru a moč, mírní křeče, kašel a píchání.

Odvar kořene léčí otekliny varlat, ve víně naložený léčí uštknutí hadí; prášek z něho s kamencem a medem smíšený léčí vyraženiny.

Šťáva léčí i oční neduhy, též hluchotu (totiž nahluchlosť), čistí rány od hnisu, léčí žloutenku.

Kopr (Anethum graveolens) má letní, tence vřetenovitý kořen a přímé, 2-3 stopy vysoké, lysé lodyhy. Listy jsou třikrát zpeřené; kvítky malé, žluté. Celá bylina má kořennou příjemnou vůni a potřebuje se pro kuchyni i v lékařství. Ze semene upravuje se thé, olej se užívá denně 4 - 6 krát po 2 - 4 kapkách při špatném zažívání, nadýmání, při kolice, škytavce, dávení, průjemu.

Odvar z toho semene utišuje hryzení a vůbec bolení v životě a žene na moč. S cukrem svařen, s olejem a vínem smíšen působí na čmýru a usnadňuje porod. Semeno koprové a kopřivové s medem léčí fíky (bradavice, nádory u řiti); na oči zapálené přikládá se tlučený kořen. Kdo nemá spaní, pij květ koprový a ratolístky i símě vařené ve víně.

Kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum) [Leucanthemum vulgare], podobná heřmánku, ale mnohem větší, má lodyhy 1-2 st. vysoké; kvete od června do srpna i roste vůbec na lukách. Jindy potřebovala se v lékařství; nyní však se to děje jen v malé míře.

Kopřiva větší (Urtica dioica) [kopřiva dvoudomá] má několik stop vysokou lodyhu; listy i lodyha jsou posázeny žahavými chlupy, které snadno se ulomí a palčivou šťávu do rány vylijí a tím bolest působí.

Plody jsou malé, černé nažky. Roste u cest, plotů, na pustých místech, a někdy dosáhne velikosti podivuhodné.

Užíti lze jí rozličným způsobem; dobytek ji žere, odvarem barví se vejce, šťáva z ní léčí krvavé močení; nať užívá se co krev čistící prostředek; odvar či thé z kopřivy každého dne užívané léčí vodnatelnost. Šlehání kopřivami prospěje při ochrnutí. Rozeznává se několik druhů.

Kopytník (Asarum europaeum). Z oddenku pnou se krátké větve mající po dvou okrouhle ledvinkovitých, žilnatých listech. Mezi listy vyniká zvonkovitý květ. Plod jest mnohopouzdrá tobolka. Roste v lesích; ukryt jest v zemi; kvete v dubnu.

Oddenek i květ vyznačuje se silným kafrovitým zápachem.

Kořen dává se za dávivo, ale potřebí veliké opatrnosti, poněvadž jest prudký a nebezpečný. Působí na sliznice nosové silně a vzbuzuje kýchání.

Dává se též při nepravidelnosti čmýry, zimnici a dně, a sice co prášek po 5-20 gr.; též odvar se upravuje.

Korajník (Copaifera) [kopaiva, kopaiba], rostlina cizokrajná, čítající několik odrůd, a sice brasilský k., jest velký strom s krásnou korunou, s červeným, tvrdým dřevem, má listy vejčité, ovoce podobné ořechu, z kterého se lisuje olej terpentýnový, jenž zove se balsám kopaiový a jest dvojí: a) brasilský, řídký, čistý, bledožlutý, jenž voní aromaticky, ale má chuť ostrou a hořkou; b) západoindický, hustý, zlatožlutý, průhledný, méně vonný a méně účinný.

Balsám tento působí na sliznice a močové ústrojí; užívá se zvláště proti tripru. - Omočená v něm cupanina, přiložena na ránu, zastavuje krvácení; 3-4 kapky ráno s měkkým vejcem léčí úplavici.

Západoindický strom dává také balsám; užívá se ho jako brasilského, jen že působí méně. Indický druh má tvrdé, černé a vonné dřevo. Z kůry teče pryskyřice, jež potřebuje se jako kadidlo.

Koriandr (Coriandrum) náleží mezi rostliny okoličnaté. Jest asi 60 ctm. vysoký, má květ bílý. Celá rostlina vydává nepříjemný zápach. Semeno se potřebuje k posilnění žaludku a vůbec proti špatnému trávení, nadýmání, avšak ne již tak zhusta jako dříve. Dává se buď jako prášek nebo tinktura.

Kořenovník (Rhizophora) [mangle, mangrove] roste podél břehů řek v Americe. Kvete téměř neustále. Jest to strom na 40-50 st. vysoký, jenž má bílé dřevo a kůru tlustou, žlutohnědou. Ovoce dužnaté jest dlouhé 6--10 palců. Dříví hodí se za palivo; kůra k vydělávání kůží a též za lék, a sice proti zimnici.

Kosatec (Iris), a sice německý má oddenek tlustý, mečovité sivé listy, na konci lodyhy as 2 st. vysoké nalézá se květ. Roste planě v jižnější a střední Evropě a pěstuje se zhusta v zahradách. Kořen má silný zápach omamující, způsobuje dávení a průjem.

V Čechách roste kosatec český s krátkým stvolem, jenž žene z dolejška květné stopky vedle listů. Kosatec vodní, také puškvorcem (nepravým) zvaný, roste v bahnitých místech. Kořen má chuť ostrou, stahující a způsobuje dávení a průjem. Semeno se potřebuje co náhražka kávy a sílí žaludek. Z květů lze vytáhnouti barvu. Jiný druh, rostoucí v Itálii, má bílé, vonné květy; ostatně podobá se předešlým. Kořen jeho v lékárnách za fialkový kořen se chová.

Kost sličný (Costus speciosus) [Cheilocostus speciosus, kostus]; lodyha přímá, 4-6" vysoká, listy dlouhé, sedavé; květy veliké, bílé. Roste v Indii východní, kvete v srpnu a září. Kořen potřebuje se za lék na pot ženoucí. Jiný druh jest arabský (C. arabicus); má několik lodyh 3-4 st. vysokých, listy podlouhlé, zakončité, květy zvonkovité, bílé, vonné a silně vodnaté.

Rostlina tato poskytuje pravý kořen kostový, jenž má vůni jako zázvor a s tímto zároveň proti hryzení se potřebuje.

V jižní Americe rostoucí druh potřebuje se též co lék proti slizotoku.

Kostival lékařský (Symphytum off.) [Symphytum officinale] jest rostlina vytrvalá; roste u příkopů, na březích, na lukách, má tlustý dužnatý kořen, který nemá vůně, ale za to chuť ostrou, moc stahující, pročež užívá se ho proti průjemu, při chrkání krve, úplavici, proti vředům. Zevně se dává co obkladek na zlomeniny. Sliz z kořene toho účinkuje dobře při ranách, vředech, jež hnisají; odvar, pije-li se, léčí souchotě a vůbec neduhy plicní, šťáva kořene pitá s vínem léčí chrkání krve. Prášek užívá se proti krvácení z nosu; obkladky dávají se na vředy, otoky, žlázy ztvrdlé a pod. Pro zvířata hodí se tento lék vůbec tam, kde potřebí prostředků slizovitých, avšak nehodí se při zánětech; za to prospívá velice při prudkých průjemech. Dává se koním 30-60, ovcím, kozám, prasatům 15 až 30, kočkám a psům 2-4 gr. vždy za 1-3 hod. buď jako odvar, 1 část kořene a 10-15 částí vody, což svaří se na polovici a přidá se dle okolností i jiný lék, na př. opium, heřmánek a pod. Zevně užívá se prášku z kořene při krvácení neb pohmožděninách.

Kozí brada*) (Andropogon), cizí rostlina; má odrůdy různé a sice: indická (zmatená, A. Nardus) [Cymbopogon nardus], jež roste v Indii východní a jest vysoká jako rákos; má vonný kořen, jenž užívá se za lék sílící žaludek a zahánějící zimnici. Bengalská (A. muricatus) [Chrysopogon zizanioides], roste také v Indii východní - podobá se zcela předešlé. Vonná (šašínová, A. Schonanthus) [Cymbopogon schoenanthus] užívá se za lék proti křečím a k posilnění žaludku, působí též na moč a pot.

Citronová (A. citratus) [Cymbopogon citratus], roste také v Indii východní, dává olej aetherický, jenž podobá se růžovému, - který se tímto míchá a falšuje.

*) Kozí brada, též: Vousatka zvaná.

Kozí brada luční (Tragopogon pratensis) má vřetenovitý dvouletý kořen a přímou lodyhu, jež rozděluje se na-hoře v několik větví. Listy jsou čárkovité, podlouhlé, celokrajné, úzce zakončené. Roste na lukách, chová v sobě bílé mléko; kvete od května do července. Kořen má chuť trpkou a užívá se za počišťující lék. Druh jiný, kozí brada větší, má větší sílu léčivou v kořenu, jehož užívá se při prsní chorobě, kašli, dýchavičnosti, píchání a souchotích.

Kozí list (jasmín, Lonicera caprifolium) [zimolez kozí list, růže z Jericha], keř s dlouhými větvemi; listy jsou vejčité, tupé, celokrajné; květy vynikají na konci větviček, jsou 1½" dlouhé, bílé s červeným dolejškem, později žlutavé, libovonné; bobule vejčité jsou jako šarlat červené. Roste v zahradách, v plotech, zvláště besídky se jím pokrývají, kvete v máji a červnu.

Rozeznává se několik druhů, květy užívají se proti chorobám očí, krku a katarrhům; bobule ženou na moč; lodyhy čistí krev; listí užívá se na rány, vředy za kloktadlo a j.

Kozinec (Astragalus), keř 2-3 st. vysoký, rostoucí v Malé Asii; z kůry prýští se pryskyřice, zvaná tragantová; léčivou moc má asi tutéž jako klí arabské.

Kozí pysk (Aethusa cynopium) [tetlucha kozí pysk] roste v zahradách i na polích, kvete v červenci a srpnu. Má lodyhu přímou, 1 až 3 st. vysokou, kvítky bílé, ovoce kulovaté. Podobá se tvarem svým petruželi; rozezná se zvláště zápachem odporným. Kozí pysk chová v sobě jed prudký, jenž v lékařství slouží za prostředek proti úplavici, padoucnici, choleře, tyfu a j. nemocím. Opatrnosti největší potřebí, aby se tato bylina nezaměnila za petružel, kterýžto omyl pro jich podobnost jesti snadný; hlavní známka kozího pysku v tom ohledu jest zápach česnekovitý.

Kozlík (Valeriana) má lodyhy přímé, 2-4 st. vysoké, květy malé, bílé neb načervenalé, stojící v latách. Roste podle vod, na vlhkých lukách, na pokraji lesů, kvete od června do srpna, vyznačuje se nelibým zápachem a kořennou chutí. Kozlík jest oblíbená rostlina kočkám. Kořen utišuje bolesti křečovité a proto se užívá zvláště proti křečím v žaludku, v měchýři, v materníku a j. Rovněž užívá se v čivních nemocích, při hypochondrii, bolení hlavy, padoucnici; též při zimnici a ochrnutí. Za klystýr užívá se při prudkém průjemu, úplavici a pod. Jako prášek dává se po 10-20 gr., co odvar po 2 až 4 dr. Olejem kozlíkovým se natírá.

Voda z něho obdrží se vařením 4 dílů kořene s 12 díly vody; tinktura ze šťávy s líhem smíšené. Essence připraví se z 2 liber krájeného kořene, jenž polije se 1½ mázu líhu; nechá se to 8 dní státi, pak se slije, přidá se znovu ¾ mázu líhu, a nechá opět státi 8 dní, načež se vylisuje a smíchá.

Při léčení zvířat užívá se též léku toho s prospěchem při zimnicích, padoucnici, závrati, křečích, ochrnutí, průjemu, kolice, špatnému zažívání a proti hlístám. Jestliže nemoc dosáhla stupně vyššího, nepostačuje samotný kozlík. Větším zvířatům dává se 30-90, ovcím 8-15, psům 1-8 gr. vždy po 2-4 hod. buď ve způsobě pilulí, neb lektvaře a přidáš se kafr neb máta, silice, nebo kyselina některá. Zevně se potřebuje k omývání nebo nahřívání při zhmožděninách, vředech a zánětech (očí). Rozeznává se několik druhů rostliny této - jichž upotřebení děje se rovněž, jak svrchu udáno. V alpách roste zvláštní druh, který má větší sílu a účinek, pročež velice vážen jest u horského obyvatelstva.

Kozlovoň celolistá (Premna integrifolia) [Premna serratifolia]. Strůmek podobný asi našemu černému bezu, jenž roste v Indii kolem vesnic a kvete skoro pořád. Květ má vůni podobnou asi šalvějové. Kořen jest hořký, voní příjemně a potřebuje se k vypuzení hlíst, k posilnění žaludku a proti zimnici, olej z něho proti podagrám. Z kory upravuje se etherický olej. Ovoce chuti ostré, palčivé, upotřebí se jako náplast, obkladky nebo v koupeli. Před domem, v němž někdo nemocen, zapalují keř tento, by kouřem jeho zahnali zlé duchy.

Kožanka (Coriaria) [kožařka] roste v plotech a křovích jižní Evropy a severní Afriky; kvete od května do srpna. Květy a listy jsou jedovaté; ovoce černohnědé, jako hrách.

Listy podobné listí seny mají chuť omamující, jsou jedovaté, a často za senu vyměněny, způsobily nehody veliké; potřebí tudíž opatrnosti. Obsahují mnoho třísloviny a proto užívá se jich při úpravě koží i k barvení na černo.

Kožokvět lojonosný (Stillingia sebifera) [Triadica sebifera]. Strom mírný, jenž roste v Číně a též v Americe, kam byl přenesen. Kvete v srpnu a září. Číňané roztloukají semeno, vaří a mastnotu sedlou seberou i dělají z ní svíce. Také z jader vytlačují olej, který se potřebuje k pálení i jinak v hospodářství i lékařství. V Americe používá se stromu toho za lék proti příjici.

Kožourek (Melanthesa) roste jako krásný a veliký strom v Indii východní, má kořen hnědočervený, nepříjemně páchnoucí, který rovněž jako květy a listy potřebuje se co lék proti kašli a souchotím.

Svařenina z listí upevňuje zuby; z kůry kořene a pepře vaří se lék pro žaludek. Na Malabaru rostoucí druh má kořen trpký, smradlavý, jenž s listím a plody vaří se a pije při kašli a dušnosti; kůra i listí přikládají se na otoky; též dělá se z nich masť proti zapálení plic.

Krabilice (Chaerophyllum) roste v plotech a křovích Evropy jižní a severní, zvláště na místech vlhkých. Kvete v červnu a červenci. Kořen bobulovitý vyhání lodyhy zvýší muže. Bobule ty se jedí; lodyha skvrnatá zaměňuje se často s bolehlavem.

Kořen dával se proti příjici, ač s nevelkým úspěchem; druh ten aniž jiný není jedovatý.

Krajovitec (Lomaria) [žebrovice, Blechnum], oddenek 2½' dlouhý, proměňující se na šlahouny 4-5 sáhů dlouhé se stromů visící; listy jalové, vyštěrbené. Roste na Malabaru, Ceylonu, po stromech. Listy čerstvé jedí se jako zelenina; šlahouny slouží k vázání.

Kořen rostliny té potřebuje se za lék vzbuzující ošklivost; ovoce pak způsobuje dávení.

Krápěl (Bridelia) roste v Indii; rozeznává se několik druhů, z nichž trnitý k. tvoří stromy s kůrou drsnou. Větve pak jsou trny poseté, listy ve dvou řadách; v stáří pak jsou větve holé.

Listí ničí prý červy a škrkavky, pročež se jich také užívá v tomže způsobu. Jiný druh, podobný předešlému, má lodyhu plazivou; listí zahání bolesti v zubech, jestliže vpustí se pára z vařících listů těch do úst.

Krasoplodka obecná (Calicarpa americana) [Callicarpa americana, krásnoplodka, krásnoplod] má květ zvonkovitý, listy vejčité, pilované, keř pěkný, skoro zvýší muže. Roste v Americe (Virginii), kvete v červnu a červenci. Listy (spařeninu neb odvar z nich nejspíše) užívají s prospěchem proti vodnatosti.

Krasostrom (Baringtonia) [Barringtonia] est pěkný strom s kmenem tlustým, obyčejně křivým; roste na břehu a na ostrovech moře tichého a indického. Šťáva užívá se proti vyraženinám; semeno na prášek utlučené slouží proti kolice a průjemu, a v sloučenině i proti jiným nemocím. Druh jeden, rostoucí na Malabaru co velmi veliký strom, má listy vůně nakyslé jako víno, chuti ostré, hořké, jež užívají se proti svrabu, semeno proti kolice, průjemu, též proti jaterním neduhům. Jiný druh, rostoucí na Molukách, má kůru léčivou, jížto se užívá proti svrabu; na prach utlučené jádro s cukrem a mlékem užívá se proti průjemu, se zázvorem a citronovou šťávou proti zácpě; s vínem upravené proti hryzení.

Kreveň (Haematoxylon), strom vysoký 7-17 metrů s kmenem obyčejně křivým; větví má hojnost na všecky strany, ale křivých také.

Roste zvláště v Mexiku. Kůra i lýčí užívá se k hnaní na pot; ovoce užívá se na obkladky proti hostci, odvar dřeně slouží proti průjemu, úplavici, slizo- a krvotoku. Jádro dřeva toho stromu jest modré, tak zvané prisilové dřevo, vůbec kampeška zvané, které jest předmětem obchodu a prodává se jako tříštky větší, menší; má zvláštní slabou vůni, přisládlou, trochu přihořklou stahující chuť a hlavně chová v sobě modré barvivo.

Odvar dřeva toho dává se jako lék proti úplavici, průjemu, chrlení krve; po užívání téhož zbarví se moč na modro. Dřevo to užívá se hlavně v barvírnách a sice k barvení na červeno, černo i fialovo.

Krevnice (Sanguinaria) [kravěnka, krvavice] roste v Americe; kořen hořký potřebuje se za lék, žene na pot, dávky větší počišťují a způsobují dávení a omamují.

Krevníček (Androsemum) [třezalka tečkovaná, Hypericum perforatum] roste u potoků, na vlhkých a stinných místech; má lodyhu na 1 metr vysokou. Ovoce obsahuje šťávu červenou, pryskyřnatou; rozetře-li se část některá, voní aromaticky a má chuť nahořklou. Listí a květy užívají se na rány a proti červům.

Krouteňka (Spiranthes) [švihlík] patří mezi vstavačovité rostliny. Jesenní (Sp. autumnalis) [Spiranthes spiralis, švihlík krutiklas] roste na pastvinách vyšších a vlhkých v střední Evropě, kvete od srpna až do října. Kořen užívá se k posilnění. Letní (Sp. aestivalis), lodyha asi půl st. vysoká, roste na pastvinách jako předešlá.

Jiný druh roste v Chili, a tuzemci potřebují odvar rostliny té pro močení; také prý účinkuje při nadýmání.

Krtičník (Scrophularia) a sice vodní (S. aquatica) [Scrophularia umbrosa, krtičník křídlatý]. Lodyha 3-4' vysoká, listy vejčité, lata konečná, dlouhá, ze samých vrcholíků složená; roste podle potoků, rybníků, ba i ve vodě; kvete v červnu až do srpna. Potřebuje se v lékařství, a sice proti krticím a voleti; odvar chválí se proti záškrtu, semeno proti škrkavkám; též proti oteklinám, zatvrdlým zvláště, a rozličným nárostkům a nádorům. - Semeno smíchané s pepřem, myrhou a vínem, vypito, zahání bolesti kyčelní. Šťáva z kořene a nati zahání svrab i jiné vyraženiny, také se upravuje z toho mast s voskem a dřevěným olejem kterou se vyraženiny natírají, načež zmizí. V Americe v Marylandu roste jeden druh této rostliny, kteréhož se tam rovněž užívá co léku, a to téměř jako zmíněných druhů u nás.

Kručinka barvířská (Genista tinctoria) roste v lesích na suchoparech, na ladech a stráních; kvete v červnu až do srpna. Ovoce zraje v říjnu. Lodyha jest dole dřevnatá. Nať, mladé letorosty mají chuť ostrou a působí mocně na stolici, Nať i semeno potřebují se proti zácpě.

Také proti vzteklině užívá se tato rostlina; semeno s vodou medovou žene na pot.

Kruhatka (Cortusa), a sice západní (C. Mathioli) [Primula matthioli]; kořen mnoholetý, černohnědý; listy okrouhlé, pilované, pýřité, stvol přímý, nahý, oblý; květ nachový, vonný. Roste na místech vlhkých podle potoků a bystřin v údolích alpských, v střední Evropě. Kvete v květnu a červnu. Listy mají chuť hořkou a zápach silný; bylina působí prospěšně při slabosti údů, nemocích kloubů, jakož i proti kamenu v ledvině a měchýři.

K vyléčení uvedených neduhů upravuje se obyčejně tinktura a každou hodinu užívají se 3 kapky téže.

Kruštík širolistý (Epipactis latifolia) [ Epipactis helleborina], kořen hlízovitý, lodyha 1½ st. vysoká, nahoře pýřitá, listy vejčité, květy zelenavé; kvete v červenci a srpnu. Kořene užívá se proti podagrům; též proti dně dává se co obkladek.

Krvavec (Poterium) [krvavec toten, toten lékařský, Sanguisorba officinalis] roste v střední a jižní Evropě na kopcích a na výslunných místech; kvete v červnu, a sice má květ červený a silně vonící.

Celá bylina rozšiřuje příjemnou vůni a má chuť svraskující, ostrou; potřebuje se proti krvotoku, průjemu, úplavici; na rány a vředy; též kámen v měchýři a v ledvině ničí a žene na pot a na moč.

Sůl z něho vyráběná posiluje žaludek a chrání před mrtvicí; léčí souchotě a vodnatelnost. Pálenka z rostliny té čistí krev a léčí prsní neduhy. Zevně zahání skvrny a dělá čistou kůži. Oleje z něho 2-3 kapky ve víně účinkují výborně při nemocích; močí-li se nať ve víně, má ono pak sílu počišťující.

Krvokvět (Haemanthus) [sloní ucho] má kořen cibulovitý; lodyha stlačená, má dva listy kořenní; rozeznává se několik druhů; červcový (H. coccineus), má květy krvavé; stonek 3 dcm. vysoký, tečkami bílými a červenými posázený.

Cibule užívá se k puzení na moč; z čerstvé připravují se výtažek a elixir (medu podobný), též ocet, jež zevně co klystýry neb ku kloktání se užívají.

Krytojadeř (Cryptocaria) [Cryptocarya, paořechovec] patří mezi vavřínovité; roste v Brasilii. Lesklá (C. nitida) [Beilschmiedia berteroana], strom vždy zelený, 100 st. vysoký; listy podlouhlokopinaté, 7" dlouhé, zubaté, květy zapáchající jako rozmarina, bílé úžlabíčkové; peckovice jako hrušky, žluté, chutné; pecka tvrdá; jádro jako žalud. Roste v lesích chilských. Dříví pěkné potřebuje se k stavení. Zvláště pak vážená jest kůra.

Křen (Armoracia rusticana) má tlustý válcovitý, hluboko do země vnikající kořen; listy na st. dlouhé, lodyhy 2-3 st. vysoké; květy bílé v hroznech. Roste původně podle břehů mořských, ale pěstuje se zhusta; zvláště v Čechách, kde proslul jakožto nejlepší křen malínský; kvete od máje do července.

Sušením nebo vařením pozbude ostrosti, která zakládá se na těkavém oleji. Křen dráždí žaludek a střeva, pročež podporuje zažívání. Potřebí však požívati ho střídmě, jinak může způsobiti močení krve. Kdo má slabý žaludek, tomu způsobí nadýmání. Také za lék potřebuje se.

Kořen strouhaný účinkuje rychleji, nežli těsto hořčičné, a přikládá se při hostečných bolestech - v zubech a jinde, proti křečím žaludkovým.

Také se nakládá kořen křenu do kořalky, a tou se pak natírají místa bolestná. Mnozí polívají 60-120 gr. křenu 2-4 It. piva neb vína a pijou toho najednou 60 gr., což prospívá zvláště proti vodnatelnosti.

Strouhaný křen užívá se též s cukrem, a sice denně několikráte, 1-2 lžičky. Na tlapadla nohou přikládá se při zastaveném potu; také pihy zahánějí se šťávou křenu s octem smíšenou.

Mimo to rozličným způsobem užívá se křenu proti kurdějím, dně, slizotoku, močovým chorobám a j.

Křín skloněný (Crinum asiaticum). Roste v Indii, na Molukách, kvete v červenci a srpnu. Všecky díly, zvláště kořen, působí dávení, a proto se užívá proti jedu, kterým šípy indiánské napouštěny bývají. Vojáci nosí při sobě cibuli tu, a byvše raněni, kousek položí na ránu a kousek rozžvýkají a polknou, načež dáví. Také proti uštknutí a rozličnému otrávení se potřebuje. Stvol na prach roztlučený roztrušují, by housenky a jiný hmyz zahnali, - cibule a listí přikládá se co lék mírnící a rozhánivý na otekli ny.

Křivojník (Colletia) [kolécie, křivopuk], polokeř rostoucí v Americe. Jest několik druhů. Obecný roste v Brasilii; odvar dřeva užívá se co lék počišťující. V Chili rostoucí druh slouží za lék na rány - odvar kůry dává se uvnitř.

Křížatka (Commelyna) [Commelina], rostlina cizokrajná, jež má několik odrůd; a sice: blankytná (C. coelestis), 1-1½ st. vysoká lodyha; listy podlouhlé, zakončité, na rubu hladké a lysé; květy na hroznech krátkých, okolíkovitých. Jest to rostlina zdobná, která také za lék se potřebuje; indická (C. rumphii), lodyha plazivá, rozestřená; listy vejčité; květy modré; roste na Molukách. Nať se požívá jako zelenina; také působí chladivě, a proto potřebuje se za lék. Též k počištění a puzení čmýry se užívá, ba prý i plod vyhnati může.

Žapanská (C. polycama) [Commelina benghalensis?] roste v Indii a Japonsku, a potřebuje se co lék chladící a počišťující. Jsou ještě jiné druhy více méně známé, jichž užívá se tímže způsobem.

Kujeta (Crescentia) [Crescentia cujete, guira, gira, makara, tykevnice, kalabašový strom, rumba koule], rostlina cizokrajná, mající odrůdy a sice: hruboplodá (C. cujete), strom jako jabloň, 20 až 30 stop zvýší; kmen dosti tlustý, křivý; dříví bílé houževnaté; květy bílé, ojedinělé, podél větší, rozestavené, smradlavé, zeleně, často červeně a žlutě peřesté; stopky tlusté; plod veliký, tykvi podobný, oděný korou tvrdou, v níž dužnina bílá se nalézá. Roste v Mexiku. Indiáni shotovují si z kůry rozličné nádoby - ba vaří v nich také. Dužnina jest lékem proti průjemu, vodnatelnosti, bolení hlavy; syrup prospívá proti neduhům plicním.

Kuklík (Geum) [kuklík městský, Geum urbanum] má lodyhu 3-6 dcm. vysokou, roste v plotech, hájích a lesích. Kvete od června do srpna. Kořen má chuť hořkou a potřebuje se v lékárně, zvláště proti vadám v zažívání, krticím, dně; proti zimnici, též při nepravidelné čmýře. Užívá se ve spůsobě prášku po ½-1 dr. dva- až čtyrykrát denně. Odvar upraví se z 1 unce kořene na 8 uncí vody. Potom se k té smíšenině přidá líh (2 díly), a nechá se to 8 dní státi. Také víno lze vzíti k tomu a sice na 60 gr. kořene ½ lit. vína.

Sušená rostlina (kořen) užívá se proti těžkomyslnosti a sice močí se ve víně, které se pije pak dle libosti; sílí žaludek i srdce, občerstvuje smysly.

Kukuřice (Zea meis) [kukuřice setá, Zea mays] má stéblo 3-8 st. vysoké, listy 2­3 palce široké, chlupaté. Pochází z jižní Ameriky, nyní se pěstuje všude v teplejších krajinách. Nezralé palice mohou se jísti za čerstva, nebo upražené; zralá zrna dávají jemnou mouku a jsou výborným krmivem prasatům, krůtám a pod. Vlákna potřebují se na rozmanitá tkaniva. Chléb ze samé mouky kukuřicové jest nezáživný, proto míchá se do ní mouka pšeničná neb žitná, také brambory se přidávají. V Paříži vyrábí se mouka a chléb z kukuřice velmi obstojný. Škrobovina z kukuřice hodí se na jemné pečivo.

Mouka z kukuřice užívá se na obkladky, květ potřebuje se proti neduhům močovým.

Kulčiba (Strychnos), rostlina cizokrajná, jež má několik odrůd, a sice: obecná (Nux vomica) roste na Koromandelu, Kočinčině, kvete v letě. Kořen považuje se za lék proti hadímu jedu a zimnicím vně a vnitř, listy proti dně. Semena (vraní oka) obsahují krutý jed, který jest zároveň prospěšným lékem v mnohých nemocích. Hlavní příčinou účinku toho jest tak zvaný strychnin; hadí (S. colubrina) roste v Indii východní a na Molukách, kvete v dubnu a květnu, dříví její jest lékem proti uštknutí brýlovce.

Čistivá (S. potatorum) roste v Indii východní; dužninu ovocní jedí tamější obyvatelé; trnatá (S. spinosa) roste na Madagaskaru; ovoce má chuť lahodnou, občerstvuje též, ale v hrdle zanechává drsnatost. Pachyna, jejíž kůra potřebuje se místo chiny, a četík, jenž dává jed ku kalení šípů. K tomu konci vaří se kůra kořenová v hrnci, až zhustne na syrup.

Strychninu užívá se při ochrnutí, proti úplavici, červům, záduše, zimnici, dýchavičnosti a j.

Zvěrolékař dává semeno (vraní oka) při ochrnutí, zvláště má-li příčinu svou v čivním neduhu, proti křečím, při padoucnici a kolice, již křeče provázejí. Malé dávky upotřebiti lze i tam, kde hořké léky se radí, jako při slabém zažívání, průjemu, úplavici. Dává se koním 1,826-7,5 gr., skotu 1,5, ovcím a prasatům 1,25-1,826 gr. vždy za několik hodin a musí se počíti malými dávkami. Dává se buď odvar nebo pilule, nebo lektvař ve smíšenině s jinými hořkými léky.

Kulenka (Globularia) [koulenka], rozeznává se několik druhů. V Asii a v Egyptě roste druh, jenž má silnou vůni, a potřebuje se proti kolice a křečím žaludkovým. Obecná (G. vulgaris); má kořen dřevnatý, jenž vypouští několik lodyh až 1 stopu vysokých; květy světlomodré. Roste na suchých lukách, pahrbcích výslunných, zvláště na půdě vápenné v jižní a střední Evropě; kvete v květnu a červnu. Listí rozmačkané přikládá se na rány a vředy; také způsobuje dávení a slouží za náhradu sennesu. Také k počišťování užívá se listí toho. Křovitá (G. alypum) roste v jižní Evropě; jindy sloužívala za lék a sice počišťující. Má sice tuto moc, ale v míře menší nežli sennes, místo něhož se v jižní Evropě užívá. Též proti vodnatelnosti a zimnici se dává.

Kupizna (Cupia), keř s dlouhým listem bílým a vonným květem; obecná k. jest keř bez trní; za ovoce má jahody jako hrách velké, černé, jež chutnají sladce a jsou jedlé. Nalézá se v Indii leckde na písčitém břehu. Listí a ovoce užívá se proti vyraženinám.

Kurkuma dlouhá (Curcuma longa) roste v Indii a Číně; hlízy její, majíce zápach a chuť zázvoru, slovou v obchodu kurkuma dlouhá nebo zázvor žlutý; potřebuje se co koření a lék; hlavně k barvení. Citvar (C. zedoaria) roste v Indii vých. a v Číně; kořen slove citvarový kulatý a potřeboval se jindy v lékařství. Slouží zvláště proti neduhům v ledvinách a měchýři, vyháněje moč. Vonná (C. aromatica) roste v Indii vých., má krásný, vonný květ; kořen potřebuje se jako citvarový. - Kořen jiného druhu potřebuje se proti bolesti a otoku v kloubech; úzkolistá (C. angustifolia) poskytuje mouku, jež slove tikor či tikur a jest asi totožná s onou, jež pod jménem arrowrot u nás se objevuje.

Kustovnice (Lycium) jest keř s bělavými, trnitými větvemi; květy má světle fialové; sází se zhusta v polích; kvete v červenci a září. Z listí a větví připravuje se výtažek (Lycium), jenž slouží za lék; rozeznává se několik druhů: africká, evropská, čínská atd.

Listy a větve všech druhů slouží za léky. V Kolumbii roste také jeden druh tohoto keře, jehož listí upotřebují tamější domorodci proti růži.

Květel obecný (Linaria vulgaris), Len matky boží, roste na polích, podle cest; kvete v červenci až do září; má květ žlutý, jenž jako nať má ostrou chuť a potřebuje se v lékařství.

Čerstvá bylina páchne nepříjemně, kterýžto zápach sušením se vytratí. Má moc počišťující a žene na moč; potřebuje se nejvíce zevně za obklady, zejména proti otokům a nádorům. Masť shotovená z rozmačkané čerstvé nati užívá se k témuž účelu.

Květel zvěšinec (L. cymbalaria) [Cymbalaria muralis, zvěšinec zední] roste na starých zdech, na skalách jižní a střední Evropy; kvete v červnu až do srpna; má květy fialové; ostatně jako předešlý se potřebuje.

Kyčelník (Dentaria) [kyčelnice] roste u nás vůbec, má bělavý kořen a lodyhu přímou, holou, 1-2 st. vysokou. Květy jsou červené aneb bílé. Odvar kořene hodí se proti kolice a úplavici.

Kýchavice (Veratrum) má lodyhu 1-4' vysokou, listy eliptičné, květy žlutavě bílé; roste na pastvinách horních v Evropě. Kvete v červenci a srpnu. Kořen bílý, nevonný a palčivý, potřebuje se za lék. Dělá se z něho také tabák. Dále tinktura proti průjemu a úplavicím.

Ta se shotovuje následujícím způsobem: 20 gr. čerstvého skrájeného kořene, smíchá se s 3 lit. lihu a za 5--6 dní se to slije. Potřebuje se vně na rozjídavé vředy. Dává se také do prášku kýchacího a všivé masti. Všivec k., rostoucí v Mexiku; semena jeho ženou na stolici a potřebují se proti tasemnici; obyčejně pak se dávají do všivé masti.

Jiný druh roste v Americe, kde z listí dobývají vlákna, jichž jako lenu aneb konopí užívají. Kořen dává se proti hryzení a hlístám.

V homoopathii užívá se tinktury z kořene toho proti ochrnutí a třesení údů, padoucnici, mdlobám, hypochondru, šílenosti, proti návalu krve do hlavy, bolení hlavy - též proti průjemu, choleře, zlaté žíle, tlučení srdce a j. Dává se 1-2 kapky v rozředění 2-12tém v dobách dle okolnosti určených.

Zvěrolékaři užívají kořene toho proti špatnému trávení, proti katarrhům žaludku, a sice dávají psům 0,025-0,10 gr., prasatům 0,25 až 1 gr. jako prášek nebo smíchané s mlékem. Koním a skotu dává se, když netráví, nebo proti hostci. Dává se koním 3,75-15 gr. Též zevně užívá se kořene toho, jenž se asi čtvrt hodiny močí v studené vodě a protáhne jako nit skrze ránu. Odvar kořene potřebuje se proti vším.

K účelu tomu lze užíti též prášku utřeného se sádlem neb mýdlem.

Kyjanka (kuřátka, Clavaria) nazývají se zvláštní houby, ježto rostou u nás a liší se tím od ostatních, že nemají klobouku, jenž představuje kyj aneb různě rozvětven jest.

Kyjanka jarmuzová (Clavaria Botrytis) nazývá se také kozí brada, kuřátka bílá; má tlustý nestejný třeň s větvemi až na 15 cm., který má bílé maso a zevně bývá červenavý, rozvětvený. Větve jsou nestejně dlouhé, svraskalé, dole bílé, na konci žluté, později nahnědlé. Podobá se karfiolu (jarmuzu), a dle toho též pojmenována. Má chuť příjemnou, vůni slabou. Roste v lesích, zvláště bukových, v půdě písčité, v letě a na podzim. Skot i brav ji rád požírá. Kyjanka ozdobná (Cl. formosa) má třeň tlustší a větve delší nežli předešlá; roste v letě a na podzim v lesích.

Kyjanka žlutá (Cl. flava) má trsy husté, tlusté a vysoké, třeň bílý, lysý, větve hladké, oblé, dole jednoduché, nahoře větevnaté. Roste v lesích, sbírá se a jídá.

Kyjanka bílá (Cl. coralloides) jest bílá, dutá; třeň jest nepravidelně rozvětven; větve nestejně dlouhé. Roste zvláště v letě po hojném dešti.

Kyjanka zlatožlutá (Cl. aurea) má barvu žlutou, maso útlé, chutné.

Kyjanka dlanitá (Cl. palmata), trsnatá, třeň krátký, větve široké, smáčknuté, šedohnědé, na konci dlanité. Roste v lesích v půdě hlinité.

Kyjanka prstnatá (Cl. Kunzei), bílá, trsovitá, větve dole srostlé, na konci sochaté, ztenčené, ostré, mezi nimi kouty ostré. Roste v lesích listnatých, má chuť

nepříjemnou.

Svraskalá (C. rugusa), dříve jednoduchá, pak větevnatá, obyčejně hřebenovitá, na konci stříhaná nebo nepravidelně rozdělená; třeň hranatý, nahý. Roste v lesích hojně, v jeseni; jest vodnatá, málo vydatná.

Chlupatá (C. grossa), třeň chlupatý, bílý, větve tlusté; rozhy bílé, pak nažloutlé, čárkované, tupounké, roste na zemi vlhké pod stromy listnatými. Ještě jsou jiné druhy, jež neuvedeme tuto.

Maso některých jest chutné, nejlepší jsou žlutavé a červenavé; houževnaté a tvrdé jsou špatné.

Kyprej obecný (Lythrum salicaria) [Kyprej vrbice] má lodyhy přímé, 1-2 st. vysoké; květy nachové dělají klas konečný.

Roste u potoků, v křoví, příkopech a pod. Kvete od července do podzimku. Kořen i nať mají chuť sliznatou a dávají se proti úplavici, krvotoku a průjemu.

Kysala (Begonia), rostlina domácí v krajinách horkých. Rozeznává se několik druhů. Leskutá (B. nitida). Keř zvýší muže, větevnatý, přímý; roste na Jamaice. Celá rostlina má chuť nakyslou, nepříjemnou; užívá se proti kurdějím a šlemům, zevně přikládá se listí na rány a vředy. Kuklatá (B. cucullata); roste v Brasilii, obsahuje mnoho kyseliny.

Užívá se proti zánětům, zvláště proti katarrhu měchýře; bulvatá (B. tuberosa) má oddenek plazivý, roste na Molukách, nať se jí, kořen ne. Z listí dělá se masť na rány.

V Mexiku roste druh rostliny té, jehož kořenu užívá se proti příjici, též při nedostatečné čmýře a proti zácpě a jejím následkům.

Kyvor (Ceterach) [kyvor lékařský, Ceterach officinarum] roste v Evropě jižní, zvláště u moře středozemního na skalách a stromech; nemá zápachu; chuť má slizkou, zatrpkalou, a přičítána mu moc přestupující; dáván proti zacpání sleziny a vodnatelnosti, poněvadž žene na moč.

Ve zvěroléčitelství užívá se byliny té jakožto léku proti špatnému zažívání, proti katarrhům žaludku, buď v prášku nebo s mlékem. Při špatném zažívání dává se koním a sice 3,75 až 15 gr. tlučeného kořene. Také se dává odvar (lektvař) i ve spojení s jinými prostředky, zvláště hořkými. Zevně se potřebuje kořen - odvar z něho k umoření vší. K účelu tomu utře se kořen také se sádlem nebo mýdlem.