Mahagon (Swietenia), strom 80 - 100' vysoký, rostoucí v Americe. Vzácné jest dříví jeho. Kůra jest hladká, šedá; má chuť hořkou, moc stahující a radí se proti zimnici, průjemu a slizotoku. Ze stromu toho dobývá se klí navrtáním. Ze semena připravuje se olej karapatový.
Mák vlčí (Papaver rhoeas), pěkná, ale na polích nemilá bylina. Celá rostlina má vůni nepříjemnou; šťávou z ní barví se lněné a vlněné látky červeně. Mák zahradní neb opojný (P. somniferum) pochází z východních zemí a seje se zhusta na polích a v zahradách. V Orientu nařezávají nezralé tobolky, z nichž prýští šťáva mléčná, která uschnuvši tvoří opium. Rozeznává se rozmanité opium. Toto v mírné dávce má na člověka účinek uspávající a vzbuzující pocit rozkoše a líbezné sny. Potom následuje ochabnutí. Požíváním opia může si člověk uškoditi, ba se otráviti, pročež bez lékařské rady nemá to činiti.
Z máku připravuje se olej velmi dobrý. Mák potřebuje se k rozličným pokrmům. Makovice vařené ve vodě neb mléce dávají se dětem, by spaly, což mívá zlé následky.
Syrup z nich upravuje se takto: 2 unce makovic, 1 unce sladkého dřeva, 1½ lt. vody, vaří se s cukrem (16 uncí), až je to husté jako syrup. Ten se pak užívá, buď co lék, nebo se míchá s jinými léky.
Zvěrolékař užívá opium proti čivním neduhům, proti křečím, padoucnici, závrati, prudkému kašli, průjemu a úplavici, zvláště u hříbat, telat a jehňat. Zevně se ho užívá na klystýry při křečích, průjemu a úplavici; zároveň s nějakým lékem slizovitým při křečích, průjemu, vředech, hnisání, zánětech očí, bělmu. Uvnitř dává se koním 1,25- 5,6 gr., ovcím 1¼-2½ gr., prasatům ¼-½ gr., skotu 1¼-5 gr. nebo prosté tinktury 3-4krát tolik. Na klystýr pro koně bere se ¾-1 gr. opia, na masť oční 1,875 gr. na 30 gr. masti.
Malinník (Rubus idaeus) [ostružiník maliník]. Z oddenku vyrůstají dvouleté větve. V prvním roce nesou pouze listy; v druhém teprv vynikají z nich květy. Plod, malina, jest červený, někdy žlutavě bílý. Roste v lesích, avšak pěstuje se také v zahradách. Z jahod upravuje se syrup a ocet. Tento upraví se, když 1 lib. malin močí se ve 2 lib. octa, až tekutina zčervená, načež se to slije. Výtažek malinový upraví se, když se rozmačkají (lisují) maliny a nechá se to v teple státi, až šťáva se oddělí, pak se to protlačí, nechá státi a přidá líh. Voda malinová upraví se ze zbytků malin při vyrábění octa, když se smíchají s vodou a nechají stát; pak se procedí.
Šťáva malinová se upraví z rozmačkaných malin; na 3 lib. těch vezme se 1 lib. cukru, což vaří se, až to zhustne jako syrup, načež se to naplní do lahvic.
Maliny jedí se syrové, s cukrem, medem; potřebují se k pečivu. Víno smíchané s malinovou šťávou prospívá starším osobám; proti zimnici, úbytím odporoučí se požívání malin. Listí malinové a ostružinové, vařeno v louhu, barví vlas na černo.
Mamej (Mammea) [mamey, Mammea americana], strom na 50 st. vysoký, roste na horách amerických. Ovoce má velké jako melouny, jež má pěkné, žluté a chutné maso. Květ močí se v líhu; šťáva kůry užívá se proti blechám.
Mandloň obecná (mandlovník, Amygdalus communis) [Prunus dulcis] jest strom prostřední velikosti, jenž kvete dříve, než má listy. Květy bílé, vně růžovíte, sedí vedle sebe po dvou na větvi; listy jsou kopinaté, řapíkaté. Ovoce jest pecka se semenem (jádrem). Mandloň pochází z Asie a daří se jen v teplých krajinách; kvete často již v únoru nebo březnu. Mandle jsou dílem hořké, dílem sladké; prvnější obsahují jed. Mandle sladké a z nich lisovaný olej potřebují se v případech, kdežto vůbec užívá se tučného oleje, k čemuž hodí se zvláště pro svou dobrou chuť.
Za pokrm se jich neužívá, pouze co chladícího prostředku, a sice oloupají se a připraví z nich mandlové mléko. To požívá se buď samo jako lék neb míchá se s léky jinými. Také mandlový syrup bere se k tomu a zvláště k lízání. Upravuje se, když dvě unce loupaných sladkých mandlí, půl unce loupaných hořkých mandlí s 3 uncemi cukru stluče se na kaši, ku které zvolna přidává se vody, což pak se protlačí, načež se k tomu přidá cukru, až se to promění v syrup. Olej užívá se zevně; na koupele potřebují se otruby z mandlí; mandle hořké potřebují se co přísada, též proti zimnici; přidává se též výtažek zeměžluče; 1-2 hořké mandle požité, než zimnice se dostaví, mají též dobrý účinek. Křečovité obtíže u dětí odstraní se pomocí hořkých mandlí, jichž dítky několik snědí ráno a večer. Voda z hořkých mandlí jest také lékem, zvláště pro dítky; dává se též s odvarem heřmánkovým. Olej z hořkých mandlí potřebuje se k mazání.
Při léčení dobytka dávají se hořké mandle proti kašli, křečím, kolice, úplavici a j., a sice koním a skotu 30-60 gr., ovcím 2-4 gr., psům 1-2½ gr. a to nejlépe, když se utřou s 12 částmi vody.
Etherický olej z hořkých mandlí neužívá se za lék pro dobytek. Olej z mandlí sladkých pak jest pro velká zvířata, jež by ho mnoho potřebovala, příliš drahý.
Mandragora (mužíček, Aropa Mandragora) [madragora lékařská, Mandragora officinarum] má podlouhlé listí vejčité, květ běločervenavý; ovoce jest jahoda žlutavá. Roste na březích moře středního v lesích nebo při úpatí hor. Kůra té rostliny v podobě kaše přikládá se na otekliny zanícené nebo krticovité, jež rozhání. Listí užívá se tu a tam k témuž účelu, poněvadž prý podobně účinkuje.
Mangiva (Mangifera) [mangovník, mango, Mangifera indica] jest strom až na 50 st. vysoký, v Indii východní rostoucí, jehož kmen bývá 4-6 st. tlustý. Ovoce způsobuje průjem, nadýmání; semeno vyhání červy. Ze šťávy ovoce zralého dobývá se dobré víno. Dříví potřebuje se na nejjemnější práce truhlářské. Mladé listí dává lék proti kašli; starší užívá se k čistění zubů.
Manihot obecný (Janipha Manihot, assava) [maniok, kasava, Manihot esculenta], keř 6-8 st. vysoký, mající silný, dlouhý, žluto-bělmový kořen. Ovoce jest podlouhlé, zakulatělé. Vařením dobude se z kořene šťáva, z které se upravuje chléb indický. Nechá-li se kysati, vznikne nápoj silný, omamující. Mouka z kořene zove se Maniok a chléb z ní upečený kasaua. Kořen čerstvý potřebuje se také proti vředům. Semeno způsobuje dávení a má moc počišťovací. Rostlina ta má pro krajiny, v kterých se pěstuje, asi tentýž význam jako u nás zemáky. Jest potravou důležitou celým třídám lidu, ba celým národům. Kořen se rozmele pomocí stroje zvláštního a strouhanina takto nabytá dá se do pytlů a lisuje. Co zbude, slove kasáva, jež usušena a podrobena bývá dvojí práci. Vyrábí se z ní totiž mouka a k tomu účelu dá se kasáva na měděnou pánev a suší se na prudkém ohni. Potom se rozhrne, by vystydla, načež se nacpe do beček.
Obyčejně se z ní dělá chléb, jenž také slove kasáva. K tomu cíli peče se vrstva kasávy na plechu, a tak vznikne placka, jež slouží za chléb. Čím drobnější kasáva, tím lahodnější. Také se z ní dělá kaše, langon, když se močí v studené vodě a pak hodí do vřelé a rozmíchá. Ze šťávy bulev manihotových sráží se mouka, již potřebují ku škrobení plátna. Také pudr z ní dělají. Nápoje z kasávy upravují se různé, kyselý, příjemný, jenž slove viku, paja podobá se vínu; jiný kachivi podoben jest hrušťáku, jenž opíjí, požit-li hojně; vuapaja podobá se jablečníku, jest opijivý, zbuzuje ošklivost. Šťáva manihotová jest prudký jed, ale vařená přidává se do jídel. Listy manihotové jedí se jako špenát.
Manihot čítá veliké množství druhů, ježto vesměs rostou v Americe - skoro všecky co do svých vlastností podobají se více méně předešlému.
Langon s cukrem dává se nemocným negrům; semena všech druhů téměř mají silnou moc počišťovací.
Manna jest ztuhlá šťáva stromu zimnář (Fraxinus ornus) [jasan zimnář] zvaného. Jest to lék mírně počišťující; dává se dětem a slabým osobám vařená; kojencům co syrup - t. j. manna ve vodě rozpuštěná, do které se přidá cukr. - Keř mannový (Alhagi maurorum) [manovec mouřenínský] roste v Egyptě, v Sýrii, Persii, Arábii a v noci vypocuje šťávu sladkou, jež se sráží v zrnka. Květy a listy jeho mají moc počišťující.
Maranta třtinovitá (Maranta arundinacea) roste v západní Indii; kvete v červenci a srpnu. Má květ útlounký, bílý, kmen až na 1 metr vysoký. Jiný druh jest: Maranta indická (M. indica), roste v Indii východní, odkud přenesena do Ameriky. Když lodyha uschne, vykopají se kořeny, jež slouží za potravu. Zejména dává kořen velmi mnoho dobrého škrobu, z něhož dělají se různé pokrmy.
Oba druhy jsou v lékařství užívány, zejména co lék proti otrávení a na kůži přikládá se, co lék zpruzující. Z obou druhů upravuje se zvláštní škrob (moučka) arrowroot zvaný,-jehož tři druhy přicházejí do obchodu, 1. Východoindický; 2. západoindický; 3. brasilský. Viz čl. Arrowroot. Jiný druh: Maranta hlavatá (M. Allonya) [Calathea allouia], podobná předešlým; roste na Martinice a Domingu.
Marhaník (Granatum) [granátovník obecný, granátové jablko, Punica granatum] roste v jižních krajinách Evropy divoce na polích a zdích; kvete v červenci a srpnu; ovoce uzrává na podzim. Má kmen 16-18 st. vysoký; ovoce kulaté, červené.
Kůra užívá se ode dávna za lék proti červům. Ovoce má moc stahující a slabý žaludek ho nesnese.
Kůra vaří se půl hodiny, smíchá s likérem salmiakovým, přidá se citronové kyseliny a nechá se to stát, načež se to slije a používá co lék proti tasemnici.
Marjanka (voněkras, Origanum Majorana) [majoránka, Majorana hortensis] má lodyhu 1-2 dcm. vysokou, čtyřhrannou, listy 8-12 ctm. široké, květ bílý neb červený.
Roste na výsluní, na kopcích, v hájích a houštinách v Evropě; nať má silnou, příjemnou vůni a chuť přihořklou, pročež potřebuje se v lékařství. Také v kuchyni potřebuje se.
Nať rostliny té potřebuje se jako lék v mnohých nemocích; hučení v uších přestane, pustí-li se pára z natě do ucha. Proti souchotím, kašli, červům vaří se nať s fíky, medem a vínem, a pije se ráno a večer. Proti bolení hlavy přikládají se ohřáté pytlíčky marjankou naplněné. Tímže spůsobem na život se přikládá a mírní bolesti; odvar též co kloktadlo slouží; rovněž na stolici a na moč žene. Dává se též do piva, aby nekysalo. - Včelám poskytují kvítky výbornou pastvu.
Marulka (Calamintha) [pamětník rolní, Acinos arvensis], má kořen letní, lodyhu větevnatou, roste v polích, kvete v červnu až do srpna. Rozeznává se několik druhů. Užívá se za lék v rozličných nemocích.
Druh jeden, který roste na zdích a skalách v jižní Evropě, má vůni silnější než ostatní a chuť ohnivou, kořennou. V Anglii a Francii také za lék se užívá jeden druh.
Marulka rostoucí v jižní Evropě podél potoků slouží za lék v mnohých nemocích. Náplasť z rostliny té na pupek vložená způsobí zdržení moče; smíšenina šťávy s octem zastaví krvácení z nosu. Obkladek omočený v této smíšenině mírní bolesti v hlavě a záněty kdekoli. Rozmačkaná rostlina, se solí smíšená, účinkuje na rány a zvláště při kousnutí vzteklého psa.
Mařina barvířská (Rubia tinctorum) [mořena barvířská] má oddenek plazivý, tlustý jako husí brk. Lodyhy 2-3 st. vysoké jsou čtyřhranné. Žluté kvítky jsou sestaveny v latnatých vrcholíkách; plod jest bobule jako hrách veliká.
Rostlina tato pěstuje se pro červené barvivo, jež obsahuje v oddenku. Kvete od června do srpna.
Užívá-li se po delší čas, zbarví moč, pot, mléko i kosti na červeno. Vlastnost tuto mají též jiné rostliny.
V Indii rostoucí druh má tytéž vlastnosti; zapáchá silně, chutná hořce a potřebuje se proti blednici.
Mařinka vonná (Asperula odorata) [svízel vonný, Galium odoratum], známá rostlina, oblíbená pro svou příjemnou vůni, když kvete. Obsahuje etherický olej a hořkou látku; nať rozmačkaná, přiložena na boule, nádory a vředy, podporuje hnisání; na čelo uvázaná utišuje bolení hlavy. Májový nápoj, připravený z květů rostliny té, čistí krev.
Jiný druh potřeboval se jindy proti nemocím v hrdle a zvláště proti záškrtu.
Máta (Mentha), rozeznává se několik druhů, máta kadeřavá v zahradách, má chuť a vůni příjemnou; potřebuje se v lékařství; máta peprná pěstuje se v zahradách; čerstvá má chuť kořennou, též vůni silnou.
Užívá se za lék proti žaludkovým neduhům, nadýmání, průjemu; zevně přikládá se sušená neb čerstvá. Odvar potřebuje se též proti bolení, které předchází čmýru.
Voda z máty upraví se, když 1 libra nati a 12 liber vody svaří se na 4 lib.
Olej mátový potřebuje se k mazání při křečích a ochrnutích.
Tinktura připraví se z 3 kventlíků oleje máty kadeřavé, půl kventlíku oleje máty peprné, jež rozpustí se v 1½ mázu líhu 90% a procedí; syrup mátový upraví se z nati, jež ve vodě se vaří, a přidá cukr.
Také výtažky a pilulky (kuličky) připravují se z máty neb jejího oleje.
Máta vodní (Mentha aquatica) má vejčité chlupaté listy, posázené žlázami olejitými; květ fialově červený. Listí sbírané známo v lékárnách pode jménem folia menthae crispae. Odvar listů těch s bílým vínem zahání červy (škrkavky), působí na moč a větry.
Listí rozmačkané zahání bolení v hlavě; hojí také bodnutí včel neb vos. Utřené listí, přindáme-li k nosu, čistí a sílí mozek; působí dobře také při mdlobách. Přidá- li se k němu heřmánek, rozseká a svaří ve víně (půl litru s vodou smíšeného) v pytlíčku a lisuje-li se to pak, poslouží to za obklad pro rodičky (šestinedělky), zahánějíc bolesti, které časem následují porod.
Máva (Bassia) [Bassia djave, Mimusops djave, Butyrospermum parkii]. Strom vysoký, tlustý, roste v Indii východní; kvete v květnu a červnu. Květy a bobule se jedí, květy pečené, bobule syrové; nezralé se solí a kořením se strojí. Z ovoce dobývá se olej, který v domácnosti se upotřebí. Listí a šťáva z ovoce léčí hostce a vyraženiny.
Druh jeden, máva máslová (B. butyracea) [Diploknema butyracea], bývá až 50 st. vysoký strom a 2' tlustý. Ze semene tlačí se tuk máslovitý, jenž k jídlu i svícení se hodí, jakož i k natírání při bolestech hostečných.
Mečík (Gladiolus) [gladiol], a sice obecný (G. communis). Stvol přímý, 1-2 st. vysoký, listy mečovité; květů 5-8 na klasu řídkém, konečném. Roste na lukách vůbec u nás, kvete v máji a červnu.
Střechovitý roste také v těchže místech; bahní rovněž podoben oběma. Chovají se pro ozdobnost v zahradách.
Bamboly však potřebují se v lékařství; dříve sloužila rostlina k rozličným čarám a pověrám.
Mečovka americká (Xyzis americana) roste v místech bahnitých na ostrově Kajeně. Jest to bylina s květem modrým. Šťáva její potřebuje se za lék proti vyraženinám.
Indická, (X. indica) roste v Indii východní a vychvaluje se tam pro svůj účinek proti vyraženinám. Jiný druh: Obecná, podobá se této, ale roste v Brasilii, kde jest také vážena pro svůj léčivý účinek při vyraženinách.
Meduňka (Melissa), a sice lékařská (M. officinalis). Kořen mnoholetý, lodyha přímá 1-2 st. vysoká, čtyřhranná, větevnatá, košatá, listy řapíkaté, vejčité, kvítky modré, žlutavé, bílé neb růžově naběhlé. Roste v Evropě jižní a též střední; kvete v červenci až do září. Má vůni příjemnou, citronovou; pěstuje se v zahradách. Obsahuje mnoho oleje; ode dávna se potřebovala za lék, zvláště proti neduhům sleziny a materníku; rozčiluje krev, dráždí čivy a zvyšuje činnost kožní. Odporučuje se proti závrati, melancholii, tlučení srdce, křečím a nepořádku v čmýře. Obyčejně užívá se jako odvar nebo thé - asi 8--16 gr. nati na několik šálků.
V lékárnách prodává se zvláštní voda melisová, jež o sobě nebo s jinými léky se užívá proti křečím, nadýmání aj.
Aqua melissae composita, karmelitské kapky, užívají se po 4-8-11 grm. při neduzích žaludku, čiv, kolice, dávení a j.
Líh melisový užívá se uvnitř i zevně k natírání (mazání). Nať potřebuje se na obkladky - přidati lze heřmánek, puškvorec a j., za prostředek při zánětech; rozhání mírně. Nať druhu jednoho chová se v lékárnách; též kanárská melisa má silnou vůni, ač se nepotřebuje za lék - aspoň jen zřídka.
Mělky (trusky senné) zovou se zbytky, odpadky sena, jež zbudou na senníku, v nichž nalézají se útlé lístky, květy a semena rozličných bylin. Svaří-li se jich koš a z vody slité upraví se lázeň pro osobu dospělou tím, že se to scedí a teplé hodně použije, má to nejen účinek dobrý, posilující údy umdlené, nýbrž působí též prospěšně při ochrnutí různém, píchání v kloubech, a též proti oznobeninám na nohou.
Meloun (Cucumis melo) [meloun cukrový], podoben okurce, jest celý měkkými chlupy poset, má kulatý plod, jehož žlutavé, jedlé maso vyznačuje se vůní a chutí. Pěstuje se v krajinách jižních. Působí na stolici a požíváním melounů povstane snadno kolika. Při některých chorobách radí se požívání melounu toho s cukrem a vínem. Melouník, strom 20 st. vysoký, v Indii, má ovoce melounu podobné, jedlé. U nás chová se ve sklenících.
Merlík bílý (Chenopodium album), má vřetenovitý kořen a přímou lodyhu; malé zelené květy jsou v klubkách a složitých klasech sestaveny.
Roste na pustých místech u cest, kvete v červenci až do října. Rozeznává se mimo tento ještě několik jiných druhů. V Americe jižní a v Mexiku se požívá co pokrm.
Jeden druh považován dříve za jedovatý; jiný druh pěstuje se v zahradách, má chuť a vůni příjemnou a používá se za thé proti prsním nemocím. Obecný, roste v západní Indii a přichází též do Evropy. Zapáchá silně, zvláštně, také chuť má zvláštní, podobnou kafru; obsahuje mnoho etherického oleje, pryskyřice, gumi a j., jest dobrým lékem proti čivním neduhům. Jiný druh roste u nás jako obecný merlík. Jindy potřebovaly se kořen a nať za lék, jenž čistil krev a léčil rány, užíval se proti vyraženinám; též za obkladky na bolavé vředy, uvnitř pak proti zánětům a souchotím se dával. Mladé výběžky jedí se tu a tam jako špargl, a mladé listy jako špenát.
Měrnice (Ballota) a sice pospolitá (B. nigra) [měrnice černá], roste podle cest, potoků, na polích písčitých, kvete v červnu až do srpna. Smrdí a chutná nahořkle; užívá se proti hypochondrii; ve Švédsku jest lékem pro dobytek. Vlnatá (B. lanata) roste v Sibiři na suchoparech, potřebuje se proti vodnatelnosti, poněvadž žene na moč; též proti dně a hostci se užívá.
Měsíček (Calendula officinalis) [měsíček lékařský] roste vůbec u nás v divokém stavu a pěstuje se také v zahradách. Kvete po celé léto. Má velký, žlutý květ. Listy a květy mají silnou vůni, chuť ostrou a slanou, obsahujíce rozličné látky.
Vařená rostlina tato ve víně, pije-li se ono teplé, pomáhá od močení krve. Nať působí mírné, rozlučuje, žene na pot, zvláště při žloutence a j. Květ užívá se proti různým nemocím i proti moru. Květ a listy utlučeny a se solí přiloženy zahánějí bradavice. Z rostliny té a jiných upravuje se balsám nebo masť výtečná na rány.
Měsičenka (Lunaria) [měsíčnice vytrvalá, Lunaria rediviva] roste vůbec v Evropě divoce nebo se pěstuje v zahradách, poněvadž květy její příjemně voní. Kořen jest dřevnatý, vyhání trs lodyh 2-3 st. vysokých. Símě užívalo se před časem ku hnaní na moč.
Mestelice (Cajanus) [kajan] roste v horkých krajinách a sice v rozličných odrůdách. Jeden druh: pestrá m. (C. bicolor) [Cajanus cajan], jest keř neb stromek 1-1½ metru vysoký s kmenem tlustým. Roste vůbec v zemích mezi obratníky a kvete téměř neustále. Kůry jeho užívá se proti blednici, bolení zubů a hadímu uštknutí; listí slouží v Indii vých. za lék proti silné zlaté žíle.
Žlutá m. (C. flavus) [taktéž Cajanus cajan] má žlutý květ - pěstuje se v jižní Americe a západní Indii. Mladé letorosty užívají se proti očním a prsním neduhům, květy proti katarrhům, listy proti zlaté žíle, vředům, ránám a vyraženinám; semeno pak na obkladky obměkčující.
Milava (Alamagrostis) [třtina, Calamagrostis]. Kořen mnoholetý, plazivý, stébla 26 st. vysoká, jednoduchá. Roste na kopcích suchých po Evropě. Celá rostlina potřebuje se v mnohých nemocích za lék na moč ženoucí, zvláště hrozí-li vodnatelnost, jakož i při začátku nemocí plicních.
Mišpule (Mespilus germanica) jest keř nebo malý stromek s trnovitými větvemi. Plod hnědý, kulatý, obsahuje uvnitř několik pecek. Sází se a zdivočí také. Plody stanou se jedlými teprv po vyležení, kdežto změknou a lahodné kyselosti nabudou. Ovoce to hodí se pouze pro ty, kdož mají výborný žaludek. Potřebovalo se také dříve proti průjemu a úplavici. Listí se užívá za kloktadlo. - Rozeznává se mnoho druhů mišpulí.
Mlékoseda (Plumbago) [olověnec] má lodyhu přímou, 1-4 stopy vysokou; listy střídavé, lysé nebo pýřité; květy nachově hnědé nebo fialově červené (koruna). Keř tento roste v jižní Evropě. Kořen i také rostlina celá potřebují se časem jako lék proti kožním nemocím, lišejům a vředům vůbec. Kořen na kůži vložený způsobuje puchýře.
Rostlina obsahuje ostrou šťávu a barvivo, šedě barvící. Na Ceyloně roste jeden druh, který tam kvete téměř celý rok; potřebuje se též jako lék zevně i uvnitř, nejvíce proti uštknutí a proti vyraženinám. V Americe také roste jeden druh, jenž tímže způsobem se užívá.
Mochna (Potentilla), a sice jarní (P. verna), má krátké, položené neb vystoupavé lodyhy; květy čistě žluté; roste na kopcích výslunných.
Rozeznává se mnoho druhů: husí (P. anserina), stříbrná (P. argentea), bílá (P. alba) a j.
Nať užívá se proti průjemu, zimnici a úplavici. Z rostliny té smíšené s jinými připravuje se tinktura, která se užívá ráno na lačný žaludek.
Mochyně (Plysalis) [Physalis alkekengi,mochyně židovská třešeň], židovské višně, liščí jablko. Kořen mnoholetý, lodyha letní, přímá, jednoduchá, roste na pahrbcích výslunných, pod křovím, podle cest; kvete v červnu a listopadu. Bobule mají chuť zasládlou a jedí se surové a zadělané. V Indii, též v Americe roste druh, pýřitá m., jejíž ovoce působí závrať; jest tudíž podezřelé.
Jiný druh, snodárná, roste v jižní Evropě a Mexiku; listy snědené způsobují omámení; ovoce prý žene na moč. Také hořký kořen potřebuje se za lék, který má podobný účinek.
Modřil (Indigo) [indigovník, Indigofera tinctoria] roste ve východní Indii. Poskytuje krásnou modrou barvu. Ta pochází z nati, jež pořeže se před kvetením. Kořen potřebuje se proti kamenu a příjici. Listí má chuť hořkou a potřebuje se proti zimnici.
Modřín (Larix) [modřín opadavý, Larix decidua], známý strom, jenž roste v lesích, po stráních, v sadech atd. Má jehličky asi 2-3 ctm. dlouhé, jež na větvích stojí v chomáčích a zřídka vytrvají, opadávajíce na zimu. Strom ten dosáhne výše 35 mtr. Dává výborné, tvrdé dřevo, skoro jako dubové. Z toho upravuje se terpentýn, ze šťávy, jež vytéká, navrtá-li se kůra stromu. Nezapáchá tak nepříjemně, jako obyčejný terpentýn; má chuť hořkou; dává se často jako lék uvnitř proti neduhům v životě, pohlavního a močového ústrojí, červům a vodnatelnosti. Též zevně se dává ve způsobě masti a náplasti.
Moruše (Morus), a sice bílá, jest malý strom neb keř; ovoce jeho jsou moruše bělavé neb červenavé barvy. Strom ten, potřebný pro odchování bourců hedvábných, pochází z Asie a sází se v mnohých krajinách mírné Evropy. Kvete v květnu; ovoce jest jedlé, dřevo tvrdé. Moruše černá má listy větší, drsnaté, ovoce pak černé, nakyslé. Ovoce (moruše) užívá se k upravení chladících nápojů - též k barvení vína. Syrup z něho upravený slouží za kloktadlo, zvláště proti houbě a kurdějím. - Upraví se, když čerstvé moruše se utlukou, vylisují a šťáva svaří se s cukrem; na 1 ¼ libry šťávy dá se 3 libry cukru; pak se to procedí.
Moukeš trojlaločný (Aleurites triloba) [tungovník], strom mírně vysoký, rostoucí na Molukách a sousedních ostrovech; kvete v září a říjnu. Má květ malý, bílý, ovoce kulaté, hnědé, zelenavé a svraštělé.
Jádra upražená chutnají dobře, avšak těžce se stravují.
Olej z nich slouží k mastění jídel a svícení; také se ho užívá proti hostci.
Jiný druh: Lakonosný (A. laccifera), roste v těchže krajích jako strůmek 8-12 st. vysoký, má květy bílé, ovoce zvící pepře černého, zakulatělé, srstnaté. Všecky části jsou kořenné; ovoce užívá se za lék proti úplavici, kůra proti bělotoku a kapačce, též proti oteklým mandlím a vředům na krku.
Následkem bodnutí hmyzu jistého vytéká z rostliny té pryskyřice, lak, jenž poskytuje tak zvaný šelak, který se potřebuje k vyrábění pečetního vosku; také jím obyvatelé potírají střenky a jiné nářadí.
Mrkev (Daucus carota) má kořen vřetenovitý, tuhý, lodyhy přímé, větevnaté, 1-2 st. vysoké. Kvítky bílé stojí v okolících.
Pěstuje se pro jedlý kořen na polích a zelništích. Kvete od června do srpna a jest dvouletá.
Přidává se do cichorie, co náhražky kávy. Připravuje se z ní syrup, jenž užívá se proti kašli a jiným neduhům prsním. Požívati mrkev radí se ženám těhotným; účinkuje prý na pud pohlavní. Dítky, které mají škrkavky, ať na lačný žaludek jedí mrkev. Vředy rozežírající léčí se náplastí, jež záleží z tlučené nati mrkvové a medu.
Mučenka (Passiflora), rozeznává se kolik odrůd, jež rostou buď v zahradách neb v sklennících; kvete v červenci až do srpna. Dřeň má chuť medovitou a ne příjemnou příliš; většina odrůd roste v cizích zemích (teplých).
Muchomůrka červená (Agaricus muscarius) záleží z hořejší části, kloboukem nazvané a z dolejší, klobouk nesoucí, totiž z třeně neboli hloubku. Klobouk šarlatové barvy je pokryt bílými bradavkami a má na spodní straně množství lupínků; hloubek dole hliznatý má bílý kroužek, obojek, jenž později zmizí. Jest to houba jedovatá a roste nejvíce v lesích jehličnatých. Vaří se v mléce pro mouchy. Obyvatelé severovýchodní Asie upravují si z ní opojný nápoj. Vůni má odpornou, chuť velmi ostrou, příjemně nasládlou. Za 1-2 hodiny po užití téže vznikne žízeň, křeč v čípku, dávení, svíjení, blouznění a za 12-48 hodin následuje smrt.
Z počátku vyhlíží muchomůrka jako dvě hlízy; hořejší jest menší. To jest klobouk, jenž pomalu vyrůstá nabývaje podoby zvonovité; plachetka potom se roztrhne a zbytky její objeví se na klobouku ve způsobě bílých skvrn. Klobouk se pak rozšiřuje, zpleskatí nebo nabude podoby trychtýře. Omylným požitím houby té otrávili se již mnozí lidé; myslí se, že bílé bradavice na klobouku mají nejprudší účinek.
Po požití houby té dostavují se záhy známky otrávení a jeví se nemoc tím prudší, čím více houby té někdo požil.
Rychlé pomoci lékařské v případě takovém nutně potřebí, jinak zemře otrávený; záleží nejvíce na tom, odstraniti jed z těla, což docílí se dávením.
Jiný druh jest muchomůrka hliznatá (také katmanka hlizn., zemanka jedovatá, čertoplach zvaná, Agaricus, Amanita phalloides), která podobá se žampionu, jen že jest vyšší a štíhlejší; klobouk má zvonkovitě rozevřený; časem mívá šupiny. Za vlhkého počasí jest klobouk lepkavý.
Třeň má dole hlízu větší neb menší, jež trčí v zemi, což není u žampionu; třeň také záhy jest dutým a dá se ohnouti, aniž by se zlomil; místo příjemné chuti a vůně žampionu má chuť odpornou, zápach zvláštní, podobný opiu. Houba ta roste na podzim v lesích světlých, jest jedovatá a má týž účinek jako předešlá, jen že se účinek dostaví teprv po 9-12 hodinách. Otrávený pociťuje ošklivost", mdlobu, pak následuje dávení, průjem a smrt.
Někdy mívá také barvu žlutou, jako citron, a pak snadno se zamění s jinou jedlou houbou, pročež opatrnosti třeba při houbách vůbec.
Muškátový strom (Myristica moschata) [muškátovník, muškát, Myristica fragrans] roste na Molukách. Ovoce, ořech muškátový, potřebuje se za koření. Užívá se zvláště při slabosti střev, když průjem často se dostavuje. Připravuje se také tinktura muškátová, a sice 30 gram. květu močí se v 240 gram. líhu; kapek těch dává se při průjemu 20 a více.
Koření toto hodí se zvláště při slabosti žaludku, nadýmání, dávení, průjemu; avšak nesmí se nestřídmě požívati, poněvadž účinkuje na mozek a způsobuje závrať, blouznění, vůbec má narkotickou moc.
Olej muškátový hodí se k mazání života při kolice a dávení, průjemu ze slabosti, nastuzení. Pochází-li z ciziny, bývá olej ten falšován.
Muškát užívá se v způsobě prášků (5-10 gr.) neb co odvar. Essence muškátová upraví se rozpuštěním 30 gramů oleje v 1 lib. líhu 90%.
Výtažek (extrakt) upraví se z 12 lotů tlučených ořechů, jež močí se v 2 mázech líhu, což se potom procedí.
Mýdelník (Sapindus) [mýdelník pravý, Sapindus saponaria] jest odrůda kaštanu divokého (maďalu). Plod na prach utlučený dává se proti krvotoku, blednici, zimnici; kůra potřebuje se proti nemocím ledvin. Ze semena dělají se knoflíky; ovoce potřebuje se jako mýdlo.
Mydlice (Saponaria) [mydlice lékařská, Saponaria officinalis] roste vůbec u nás divoce a též v zahradách jako ozdobná květina. Kořen a listy mají chuť sladkou; radí se za lék mírnící, počišťující; kořen však má větší sílu než listy.
Myrha jest ztuhlá šťáva stromu balsamového [Commiphora gileadensis, myrhovník]. Dochází k nám z východní Indie. Obsah její jest pryskyřice a etherický olej. Uvnitř účinkuje na zažívací ústrojí, avšak způsobuje také zácpu; dávky větší mohou způsobiti krvotok. Myrha obsažena v množství pilulek; v práškách, tinkturách, mastích, náplastech. Staří národové za její pomoci víno svoje upravovali, by mělo větší chuť; nyní se užívá proti prsním obtížím, katarrhům, blednici, kurdějím; zevně proti vředům, též jako kloktadlo; rovněž k vyplachování úst, jestliže dásně krvácejí.
Za starých časů užívalo se jí co masti, oleje, zvláště k napouštění mrtvol (balsamování). Nyní se potřebuje také za kadidlo. Již v bibli děje se o ní zmínka. Pochází ze zvláštního druhu stromů balsamových (Balsamodendron myrha).
Myroda (Ptychotis) roste na ostrově Krétě a v Egyptě; kvete v červenci a srpnu.
Lodyha jest 2 stopy vysoká, květy bílé. Semeno dříve užívalo se ve způsobě prášků k povzbuzení zažívacího ústrojí, k množení mléka u žen. - Ovoce druhu v Indii východní rostoucího užívá se jako ovoce i koření.
Myrta obecná (Myrtus communis) roste okolo středozemního moře. Má chuť a vůni kořennou. Rozeznává se několik druhů. Jahůdky ve víně močené sílí žaludek. Listí a ovoce dávají se proti průjemu a vodnatelnosti. Z oleje myrtového připravují se voňavky.
Rostlina ta čerstvá potřebuje se též při svatbách; věnce neb korunky pro nevěsty pletou se z větví jejích.
