Vytisknout
Kategorie: Český herbář z roku 1899
Zobrazeno: 3838

Palečkovec (Cynodon) [troskut prstnatý, Cynodon dactylon] roste na polích písčitých, podle cest, na kopcích výslunných, v Evropě i v jiných světa dílech; má oddenek mnoholetý, plazivý, stébla 1 - 1½ stopy vysoká; listy krátké, zakončité, ploché; klasy po 3-7 na konci stébla prstovitě rozestavené, 1 - ½ stopy dlouhé. Oddenek potřebuje se v lékařství, zvláště přikládá se na rány, jež stahuje.

Palma datlová (prsták, Phoenix) [Phoenix dactylifera]. Palmy jsou zvláštní druh stromů, jež přináležejí vesměs horkému pásmu. Některé tvoří lesy, jiné rostou o samotě. Ovoce mnohé z nich nesou veliké množství a tím poskytují náramného prospěchu obyvatelstvu krajin oněch. Palma datlová (prsták obecný) dospívá výše na 60 stop i více. Na konci kmene visí na způsob oblouků obšírný koš z listů velmi dlouhých; každý list zdéli 10-12 st. peřený a složený z lístků střídavých. Ovoce palmy té, datle, má chuť a vůni výbornou; nejlepší ovoce má dužninu tuhou a žlutavou.

Datle poskytují obyvatelům krajin horkých dobrý a zdravý pokrm. Arabové z nich připravují syrup, jejž nazývají medem datlovým.

Suché datle potřebují se v lékařství. Nezralé ovoce užívá se proti průjemu, slizotoku a nepravidelné čmýře.

Druh palmy té, jež roste v Americe (ve Virginii), má kůru, z které vytéká pryskyřice (gumi), jež potřebuje se proti úplavici, krvotoku a zimnici. Z jiných druhů upotřebí se šťáva z ovoce k účelům léčebným - tak na př. jako masť nebo náplasť na rány.

Palnice (Acalypha) [akalyfa] má bělavý kořen, lodyhu na 1 m. vysokou, větevnatou, krátkými chloupky posetou; roste ve východní Indii, kde se celá rostlina potřebuje za lék počišťující a červy vyhánějící. Také při kožních nemocích zevně se užívá. Jiný druh, březovitá palnice, má listy březovým podobné. Listí keře toho užívá se proti chorobě žaludku i proti choleře. Jiný druh má listy bukovým podobné; nať má chuť odpornou, přihořklou a potřebuje se na obkladky, k mytí a klystýrům, proti vyraženinám, uvnitř proti vodnatenosti, blednici a j.

Pandan (Pandanus) [pandán], a sice rozeznáváme několik druhů: nejvonnější (P. odoratissimus) [Pandanus odorifer], kmen vztýčený, 10-18' vysoký; roste v Asii a Austrálii. Z kmene prýští šťáva, již užívají proti neduhům jaterním a ledvinním; květ voní příjemně; peckovice mají kořennou, ošklivou chuť; nezralé potřebují se v lékařství.

Užitečný (P. utilis), roste na Madagaskaru, užitek poskytuje jako ostatní druhy; jádra jeho se též jedí.

Jiný druh roste v Indii východní, kde z listí dělají rohože. Mimo to jsou ještě jiné druhy, rostoucí vesměs v jižní Asii.

Papradka hrálovitá (Aspidium lonchitis) [Polystichum lonchitis], oddenek 1 st. dlouhý, 2 p. tlustý; listy vyštěrbené; roste na Alpách.

Potřebovala se proti chorobám slezinovým.

Trnatá, na chlumech v Evropě neb Americe; oddenek bere se často v lékařství místo kapradu samce, ačkoli jest slabší. Chová v sobě mnoho třísloviny, pročež hodí se k vydělávání koží. Popel rostliny celé obsahuje mnoho drasla. Kožovitá; roste na Jamaice a jiných ostrovech; dává kořen kalagnala nazvaný, jindy pro pocení užívaný. Cibulatá, roste v Kanadě. Cibulky nálistní upadnuvše ženou v kořen a nať.

Paprika (pepř červený), a sice obyčejný či španělský, patří mezi prudce dráždivé léky a prospívá při zimnici, ochrnutí a pod. Užívá se co tinktura.

Kdyby povstaly obtíže užíváním tinktury, vezme se několik kapek líhu, v němž kafr rozpuštěn. Pepř a sůl smíšené s octem a lihem dají výborný lék proti hostci. Údy, kde bolest cítíme, natřeme touto smíšeninou; bolest přestane a otok zmizí.

Pasvice (Lycopersicum), a sice obecná (L. esculentum, rajská jablka) [Lycopersicon esculentum], roste v Americe, ač také v Evropě se pěstuje.

V Indii východní jedí rajská jablka, ve Vlaších přidávají k nim olej; u nás dělají se z nich omáčky.

V Peruvii roste druh, třešňová p. zvaný (L. Cerassiforma) [Lycopersicon cerasiforme], má bobule přihuňaté, které se také požívají.

Pašáchol (Mauritia) [morete, ságo, Mauritia flexuosa], kmen vztyčený, 100 st. vysoký, tak že koš jeho nade všemi stromy vyčnívá; tlustý jest pouze 1-2 st. Koš sestává z 20-30 listů na 15 st. dlouhých, palice čili lata 8 st. dlouhá, odvislá, často mnoho let na kmenu zůstávající. Roste v Americe; z dužniny ovocné upravují nápoj lahodný. Po nemírném pití téže sežloutne člověk po těle, jako by měl žloutenku.

Jiný druh roste blíže Orinoka. Dřeň stromu toho poskytuje lidem mouku, podobnou ságu; z mízy robí víno sladké, opíjející. Ovoce jí se a jest sladké, dužnaté.

Pašijovka (Passiflora) [mučenka] chová se v několika odrůdách - nejvíce pěstuje se modrá. Kvete v červenci až do října. Dřeň má chuť medovou, nepříjemnou.

Paštinak (Pastinaca) [pastinák setý, Pastinaca sativa], nyní více v kuchyni nežli v lékárně potřebovaný. Kořen s mlékem vařený jest užitečným pokrmem pro souchotináře. Kořen nesmí se nechat přes zimu v zemi, jinak nabude vlastností škodlivých.

Páteřkovec (Cystoseira). Rozeznává se několik druhů, a sice jsou hlavnější: banovitý (C. ericoides). Vyhlíží jak vřes (bano); má listy trnovité, husté, nalézá se v moři středozemním a atlantském. Potřebuje se v lékárnách; jiný druh jest luskatý (C. siliquosa); má lodyhu 1-4střevíčnou smáčknutou, zprohýbanou; nalézá se v moři severním, atlantském a středozemním. Potřebuje se také v lékárnách.

Jsou ještě jiné druhy, které vesměs v moři se nacházejí a rovněž v lékárnách se používají.

K potřebě zimní zakopává se ve sklepě do písku.

Patna (Rafflesia) [raflézie]. Zelina příživná. Poupě zelné hlávce podobné dělá skoro celou rostlinu. Roste na Žavě a jiný druh na Sumatře. Japonci váží sobě velmi této byliny, jižto používají s muškátem neb jiným kořením smíšené proti slabosti nebo po těžkém porodu.

Celá rostlina vydává nemilý zápach zdechlinou, čímž vábí roje much, jež na květ snášejí svoje vajíčka.

Prvek svraskující, obsažený ve všech dílech rostliny té; potřebuje se jako lék svraskavý; zvláště dává se šestinedělkám.

Paznehtník (Acanthus). Kořen mnoholetý, lodyha přímá, 1-2 st. vysoká, jednoduchá, bezlistá; květy na klasu konečném, koruna bílá, nažloutlá, na hrdle huňatá. - Roste na pažitech, pod křovím. Rostlina ta má šťávu sliznatou, zvláště pak kořen má chuť a vůni příjemnou. Kořene užívá se co prostředku dráždivého při zácpě a špatném zažívání; při čivních neduzích a zvláště při padoucnici. Listí užívá se méně; semeno slouží za lék proti křečím.

Paznehtník měkký (A. mollis, též medvědí pazneht) roste hlavně v jižní Evropě pod křovím, má kořen silně rozvětvený, mnoholetý, lodyhu tuhou, přímou, 1-2 st. vysokou, květ bílý, nažloutlý, kvete v květnu až do listopadu.

Pro pěkný list byla oblíbenou rostlinou dávných Řeků a Římanů. Oplývá celá šťávou sliznatou, lepkavou; kořen potřebuje se k obměkčování, proti spáleninám, průjemu, kašli a krvotoku (i chrlení krve). Potřebuje se listí a kořen.

Pelyněk (Artemisia), rostlina vůbec známá. Rozeznává se několik druhů; obyčejný má tlustý kořen, roste v plotech, na rumu; lodyha jest přímá, 1-2 m. vysoká. Listí vespod jest bělavé, chlupaté, květ jest malý, žlutý. Kořen užívá se proti padoucnici; též čmýru podporuje prý; horský či alpský, nalézá se v Alpách, užívá se proti rozličným neduhům, proti průjemu, kurdějím, dávení, vodnatelnosti, kolice a j.; pobřežní či pomořský roste na břehu mořském a má silnou vůni.

Pelyněk všech druhů vůbec užívá se proti padoucnici, zvláště u dětí a dívek dospívajících; též u žen, kdy přestává čmýra; proti šlemu při katarrhu, též v žaludku, trpí-li zažívání. Dává se ve způsobě prášku 2krát denně.

V jiných nemocích dává se tinktura; šťáva z kořene smíchá se s lihem a užívá se denně 5-10 kapek.

Odvar s vínem a pivem podporuje porod, čmýru pak zvláště; výpary pelyňku vyhánějí mrtvý plod.

Údy slabé sílí, natíráme-li je pelyňkem, heřmánkem a šalvějí ve víně vařenými. Dětem, jimž rostou zuby, dává se thé - odvar pelyňku. Obkladky, lázně pelyňkové účinkují dobře při dně a hostci.

Ve zvěroléčitelství užívá se pelyňku proti neduhům ústrojů zažívacích a zasluhuje přednost, zvláště týče-li se zvířete slabšího. Užíti se ho může vůbec, kde se hodí jakýkoli lék hořký. Dává se jako prášek neb odvar. Prášek hodí se pro ovce, jimž přimíchá se do tluči neb otrub se solí a jalovcem nebo s jinými prostředky vonnými, na př. s puškvorcem. Kdyby to ovce nežraly, dá se jim ve způsobě odvaru. Také proti zánětům se potřebuje za obkladek, třeba čerstvý, nebo odvar z něho k omývání.

Pěněnka (Cardamine) [řeřišnice] roste v stinných a vlhkých místech, zvláště u studánek a potoků. Má chuť jako řeřicha a potřebuje se též tak. Rozeznává se několik druhů - sobě co do vlastností a působení podobných.

Pěnišník (růže alpská, Rhododendron) jest malý, větevnatý keř; kožovité listy jsou vroubkované, po kraji brvité; karmínové květy stojí na konci větví v okolíkách. Rozeznává se několik druhů; nejhlavnější jsou: žlutý, velký, srstnatý a rezavý.

Domovem jsou nejvíce v Alpách, v Pyrenejích, v Karpatech a v Sibiři. Užívá se částí jeho co léku, a sice odvar listí proti kamenu, též vyraženinám, pak proti hostci a dně.

Pepř černý (Piper nigrum) roste v Indii vých. a na ostrovech indických jako u nás chmel. Sbírá-li se ovoce po uzrání, kde již pozbylo valně své ostrosti, a pak se močí v mořské vodě, dostane barvu bledší a pak se nazývá bílý pepř. Větším dílem upravuje se v Anglii z černého pepře bílý tím, že se vaří a suší.

Aby pak dostal barvu přirozenou, bělí se pomocí výparů chlorových, sírových neb kamencem a vitriolem; mletý či tlučený; falšuje se pak mimo to rozličným způsobem. Čím je pepř černější, lehčí a čím snáze dá se rozmačkati v prstech, tím horší jest.

Pepř obsahuje látku pryskyřnatou, piperin, a mimo to olej; působí silně na zažívání, pročež také se dává co lék při neduzích střevních. Není-li zánětu a má žaludek pouze povzbuzen býti k činnosti větší, hodí se k tomu účelu pepř velmi dobře.

Dává se za koření na zeleniny, saláty; má-li se rozčilení vyvarovati, poslouží lépe bílý pepř. Celá zrna účinkují slaběji na žaludek, jenž je neztráví a celé vyžene. Za lék potřebuje se často proti zimnici, a sice 5-15 zrn několikrát denně se ho užije. Olej z pepře lze vytáhnout; kdo nemá k tomu stroje, nalij na tlučený pepř olej olivový a nech to uzavřeno státi několik neděl. Potom sleje se na nový pepř, a tak se pokračuje, až olej má dosti síly.

Při léčení zvířat užívá se pepř proti zastaralým neduhům ústrojů zažívacích, proti nadýmání a k povzbuzení pohlavního pudu u krav a klisen. Zevně se přikládá na staré vředy a k rozehnání otoků a proti ochrnutí. Koním a skotu dává se 3,75-15 gr., ovcím 1,875-3,75 gr. lektvtaře nebo pilulí, obyčejně s nějakým hořkým lékem. Avšak musí býti utlučen, jinak by nebyl ztráven. Zevně se dává jako masť a sice 1 část pepře a 8-12 částí sádla. Též tinktura dává se, větším zvířatům 15-60 gr., ovcím 3,75-15 gr., jižto použíti lze také zevně. Způsobem tímže upotřebí se bílý a španělský pepř.

Pepř kubeba (Piper Cubeba), keř rostoucí divoce v Indii východní, jehož ovoce, ostré, kořenné, hnědé slove kubeba a potřebuje se jakožto lék proti slizotokům a neduhům žaludkovým. Žene také na moč a potřebuje se proti kamenu; proti padoucnici vaří se s rozmarinou ve víně a tento odvar se pije. Též proti tripru a příjičnému bělotoku se požívá prášek z tohoto pepře po 1-1½ dr. 2-3krát denně; v homoeopathii se považuje tinktura za dobrý lék proti tripru. Chuť a vůni má podobnou jako pepř obyčejný.

Pepřika (Capsicum) a sice obecná (C. annuum) [paprika setá], roste téměř všude, pěstuje se ve všech dílech světa, ač původně jest doma v jižní Americe. U nás kvete v červnu až do září. Rostlina celá, zvláště pak bobule mají chuť ostrou, palčivou. Působí dráždivě a dává se ve způsobě tinktury, která se upraví, když semeno se utluče a na 20 gr. prášku toho se dá 200 kapek líhu, což se nechá 8 dní státi za častého míchání, načež tekutina se slije. Té se dá 3-6 kapek do vody denně 1-3krát proti špatnému zažívání zvláště a proti zimnici. Také bolení zubů se zahání, když omočí se kousek bavlnky v tinktuře té a vstrčí do zubu. Také pilule dělají se z pepřiky a sice 0,05-0,3 gr. s arabským klím. Také se přidává do hořčičného těsta - hlavně pak se potřebuje v domácnosti jako koření (v Uhrách zvláště paprika). Dlouhá (C. longum) roste v Indii západní a v jižní Americe; kvete od července do září. Jahůdky téže a semena byliny té, jež podobá se do účinků svých předešlé, užívají se také tímže způsobem.

Perluha obecná (Hoya carnosa) [voskovka] roste v jižní Asii a na Novém Hollandu. Je to keř s kmenem položeným, třeba 10-20 st. dlouhým; květy na okolících velikých, koruna leskle bílá, jako perly; z medníku květového neustále kape med. Kořen žlutavý, uvnitř bílý, ostrý, hořký. Části mladé potřebují se za lék zevnější proti uštknutí brýlovce.

Pertram (peltram, rmen řimbabový, Achillea ptarmika) [řebříček bertrám], rostlina, jež patří ke druhu žebříčkovitých; jest vytrvalá, roste na lukách, v příkopech, na břehu vod a kalužin. Kořen sušený má ostrou chuť a potřebuje se jako dráždidlo žaludku i střev, zejména proti zácpě, žloutence a j.

Petržel (Petroselinum sativum) [Petroselinum crispum] má dvouletý, .vřetenovitý kořen, více přímých, 2­4 st. vysokých lodyh. Pěstuje se v zelništích; kořen vyznačuje se zvláštním zápachem. Kořen, listí i semeno potřebují se co pokrm i co lék; rostlina celá žene na moč, což způsobuje zvláštní olej v rostlině té obsažený. Voda petruželová užívá se proti vodnatelnosti, listí rozmačkané dává se co obkladek na otekliny. Podobné rostliny jsou také kozí pysk, jenž způsobuje dávení, - též smrt. - Bolehlav, jenž jest celý jedovatý. Tento rozmačkán zapáchá odporně, jako španělské mušky neb kočičí moč.

Semeno petruželové potřebuje se ve zvěroléčitelství jakožto lék proti katarrhu a hostci, starým vředům, otokům, vodnatosti a zánětu plic. Koním dává se 15-45, ovcím a prasatům 3-12, psům 0,6-4 gr., a vždy za 2-3 hodiny. Týče-li se zastavení moči, přidá se heřmánek, blín a jiné látky slizovité. Také se míchá s jalovcem a terpentýnem. Símě petruželové jest zhoubným jedem pro vši a proto lze ho použíti u dobytka ku zničení této neřesti. K účelu tomu se ho užívá v masti, jež se vyrobí z 30 gr. prášku semena toho a 60 gr. másla nebo sádla. Kořen a nať petružele čerstvé mají podobné vlastnosti, jako símě, ač slabší. Užívá se jich ku hnaní moči, proti žloutence a vodnatosti a sice buď na drobno nakrájené nebo jako odvar. Nať dává se uvnitř za lék zřídka, zevně dává se tlučená na rány, svařena s pivem na kaši potřebuje se jakožto obkladek na zatvrdliny.

Pilát (Anchua), a) lékařský (volový jazyk, A. officinalis) [Anchusa officinalis]. Kořen vřetenovitý, hnědý, na prst tlustý, 1 neb několik lodyh vypouštějící, které jsou přímé, oblé, 1-2 stopy vysoké; listy má kopinaté, ostré; květy nachové neb modré. Roste v Evropě na pustých a písčitých místech. Květy, kořen a listy nemají vůně, mají chuť mdlou a používají se za lék, jenž obměkčuje, chladí, otvírá tělo a podporuje chrkání, b) Barvířský (A. tinctoria) [Alkanna tinctoria, kamejník barvířský]. Kořen vypouští několik lodyh, 2-6" dlouhých; roste v jižních krajích na Peloponesu, Krétě, Cypru, kvete v červnu a červenci.

Kořen (kůra jeho) barví na červeno, pročež upotřebí se ho k barvení mastí, olejů a léků lihových; též užívá se proti vyraženinám.

Masť na rty červená barví se tímto kořenem a shotovuje se z 1 lib. čerstvého másla, 2 uncí hrozinek, jež utřou se s vodou na kaši a svaří, pak procedí, načež přidá se půl unce kořene toho s 4 unc. vosku, což se rozpustí na mírném ohni. Masť ta léčí rozpukané a bolavé rty.

Odvar kořene toho slouží proti průjemu, vyraženinám; vezme se 15 gramů na čtvrt ltr. vody.

Kůra ta obsahuje barvu červenou, jež rozpouští se v líhu nebo třešti. V barvířství se potřebuje k barvení bavlny - ale barva ta, ač krásná, není vytrvalá.

Piskavice (Trigonella) [pískavice řecké seno, Trigonella foenum-graecum] jest jednoroční bylina rostoucí v jižní Evropě. Má lodyhu na 1 metr vysokou, přímou. Semeno zapáchá nepříjemně, má chuť hořkou, obsahuje sliz a etherický olej; potřebuje se ode dávna za prostředek obměkčující. Vařená nať dává se za obkladek utišující bolesti. Prášek ze semene sype se na hlavu k zahnání vší.

Pistacie (Pistacia vera) [pistácie pravá] jest značný strom; ovoce, pistáčky, jako vlaské oříšky, má jádra, jež jako mandle požívá se surové; též olej se z něho lisuje a pak se potřebuje k rozličnému pečivu. Jiný druh pistacie dává nejjemnější terpentýn; jiný zase mnoho oleje, který se nezkazí ani po delším čase, a potřebuje se k dělání rozličných mastí.

Jeden druh, lentyšek, roste podle středozemního moře a dává tak zvaný mastix, jenž potřebuje se na zubný prášek, na tinktury, za kadidlo; také se přidává do fermeže a kytů.

Pivoňka (Paeonia officinalis) [pivoňka lékařská], má lodyhu přímou, 1-2 stopy vysokou, tlustou a lysou. Veliký květ stojí samoten na svršku lodyhy. Roste v horních lesích jižní Evropy. Chová se v zahradách; kvete v máji až do července. Za lék potřebuje se kořen, semeno a listy. Kořen jest vytrvalý, zevně červený, uvnitř bílý. Sušen obsahuje škrobovinu, cukrnaté a hořké látky. Ve víně vařen prospívá proti dně, křečím a kamenu; semeno čerstvé způsobuje dávení. Listy přiložené na omrzliny působí prospěšně.

Pižmovka (Adoxa) jest malá bylina, rostoucí v hájích a lesích, u plotů; kořen užívá se za lék na rány.

Plamatka (Spilanthus) roste v Indii vých., kvete po celý rok. Nemá vůně. Lodyha bývá 2-3 st. vysoká. V Indii se domnívají, že dítky žvýkajíce tuto rostlinu nabudou hbitý jazyk.

Plamének bílý (Clematis vitalba) [plamének plotní], keř dosti vysoký, až 40 st., květy bílé; plody jsou nažky. Roste v plotech a houštích, kvete v červenci a srpnu. Jest to prudce jedovatá rostlina. Šťáva z ní vyhání puchýře; nať potřebuje se proti dně, kožním nemocím a vředům.

Plaso (Butea), strom prostřední velikosti, jehož semeno, podobné bobům, užívá se za lék proti červům. Jiný druh jest keř s krásným květem, jehož semeno poskytuje také výborný prostředek proti červům.

Platán (vodoklen východní, Platanus orientalis) [platan východní], statný strom s šedou kůrou a s velikými laločnatými, dlouze řapíkatými listy. Kvete v dubnu a máji; roste v teplejší a střední Evropě; u nás v zahradách ještě častěji sázívá se platan západní. Dříve v lékařství užívala se kůra stromu toho; též listy a květy, ale výsledky nebyly patrný.

Plavuň (Lycopodium) [plavuň vidlačka, Lycopodium clavatum] má lodyhu plazivou, dlouhou, z které vystupují na stopkách přímých 2-3" dlouhých válcovité klasy, v nichž výtrusy prášku žlutému podobné se nalézají. Výtrus ten nemá vůně ani chuti, snadno se zapaluje a s vodou nelze jej smíchati. Bere se často k dělání ohňostrojů; co léku se ho užívá k zasypávání zpruzených míst u dětí, k zaobalování pilulek, by se nelepily. V Rusku a v Uhrách užívají ho proti psí vzteklosti.

Před časy potřebovala se rostlina ta k rozličným čárům; proto výtrusy také práškem čarodějnickým nazývány.

Odvar s vínem prý rozhání kameny v měchýři a v ledvinách. Kořen druhu jednoho, jenž roste v Indii, užívá se proti dávení, vodnatelnosti a při nepravidelné čmýře. Rozeznává se několik druhů plavuní, z nichž uvedeme ještě vranec (L. selago) [vranec jedlový], jenž roste v lesích evropských a též amerických. Svařenina rostliny této žene horem i dolem, moří hlísty a vši.

Plchokvět (Lisianthus) [plochokvět], rozeznává se několik druhů, na př. vyvýšený, hrubokvětý, křídlatý a j. Roste v Indii západní a v Americe na místech vlhkých. Užívá se listí i kořenů jako léku, a sice proti žaludkovým obtížím, špatnému zažívání, zimnici, a podobným neduhům.

Druh rostoucí v Surinamu slove želvicovitý (L. chelonoides). Nať jest velmi hořká; žene prý na stolici; dříve potřebovala se vůbec v lékárnách.

Plchoplod (Calotropis); rozeznává se několik druhů: podvinutý (C. gigantea), roste v jižní Asii a západní Indii. Kořen potřebuje se proti hadímu uštknutí, též proti vyraženinám, chorobám čivním a proti červům.

Otevřený (C. procera), roste v Persii, má ostrou mléčnou šťávu, vůni jako opium a slouží k počišťování a zevně za masť na vyraženiny. Listy přikládají se na otok a proti dně.

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) má lodyhy přímé, ½-1' vysoké, srstnaté. Listy měkké, běloskvrnaté; květy růžové, později fialově modré v hroznovitých vrcholíkách. Roste v lesích, u potůčků, patří mezi nejrannější květiny, kvete v březnu a dubnu.

Z popele rostliny té dobývá se ostrý louh; listy a kořen užívají se proti chrapotu, zánětům v krku, na prsou; též proti chrkání krve.

Rostliny té užívá se též k barvení na modro látek vlněných.

Ploník pospolitý (Polytrichum commune) [ploník obecný] má přímou, až 1 stopu dlouhou lodyhu; patří k největším mechům domácím; roste ve vlhkých lesích. Účinek má svírací, žene na moč.

Pnulka drobnolistá (Lygodium microphyllum). Řapík na sáh dlouhý; roste v jižní Asii a v Austrálii. Dlanitá (L. circinatum) roste na Amboině, Žavě. Pazoušky malé jedí pečené. Lístky potřebují se v lékařství (v tamější krajině).

Poblaňák (Plumeria) [plumerie, doutníkovka, podblaňák], a sice červený; strom zvýší 14-15 st., roste v Indii západní, v Mexiku; na půdě vlhké; květy má velké, pěkné; všecky části roní mléko leptavé, kterým se bradavice vypalují; též je potřebují k počišťování, ve vodnatelnosti, vyraženinách, nakažení; z květů dělají syrub proti chorobám hrudním. Bílý, podobný předešlému, plný mléka bílého; květy bílé, žlutavé, vonné; vůně ta způsobuje bolení hlavy; na Karibejích léčí nakažlivé choroby, když svařeninu z kořene čerstvého pijí.

Podběl (Tussilago farfara) má lodyhy 3-6 palců vysoké; listy na rubu plstnaté, na líci lysé; vyvinují se po odkvetení. Malé nažky jsou věnčeny jednoduchými chlupy (chmýřím).

Roste na vlhkých místech, zvláště v hlinité půdě; kvete v březnu a dubnu. Listí sbírá se v květnu a červnu, a jest dobrým lékem proti neduhům plicním, katarrhům a podobným.

K účelu tomu vymačká se šťáva z listí a užije se jí půl unce bez mléka. Listí potřebuje se někde též za tabák ke kouření.

Podbílek odvislý (Lathraea Squamaria) [podbílek šupinatý]. Lodyhy trsem pohromadě stojící, zvýší až jedné stopy, šupinaté; květy naběhlé narůžovělé. Roste v lesích listnatých, stinných, vlhkých, příživná na kořání stromů, jako buků, habrů a j., kvete v březnu a dubnu. Spodní část byliny té má vůni fialové podobnou, chuť hořkou a potřebuje se při kolice a padoucnici; pastýřové kořen dávají proti hryzení dobytka.

Podléska (prvosenka, petrklíč, Primula). Rozeznává se několik druhů, a) obecná (Pr. officinalis); kořen mnoholetý, jakoby ukousnutý; stvol vysoký, přímý - 1' zvýší. Roste na lukách, v hájích a lesích, b) vyvýšená (P. elatior), podobná předešlé, liší se větším květem.

Oba druhy potřebují se za léky; květy užívá lid za thé. Ve Švédsku robí z ní lid s medem a s cukrem a vodou nápoj příjemný. Druhý rod pěstuje se v zahradách i nabývá větších květů červených, žlutých, strakatých, c) Ouško (P. auricula) roste na Alpách, též v rovinách prostřední Evropy, kvete v dubnu - až do července.

P. ouško, aurikule, jest známá i oblíbená květina, jížto pěstuje se mnoho druhů, které se rozeznávají barvou květů; též co léku se jí užívá proti kašli a souchotinám. V prsních neduzích vůbec používá se rostliny té; obyvatelé horských krajin jí užívají též proti kašli a závrati - také prý sílí hlavu.

Podražec (Aristolochia), rozeznáváme několik druhů; obecný; má zvláštní zápach balsamický, roste v plotech, v zahradách a houštích i ve vinohradech, zvláště v jižní Evropě. Užívá se ho v mnohých nemocích jako léku, zvláště při všeobecné slabosti, při vředech a uštknutí hadím. Druhy ostatní nalézají téhož upotřebení.

V Americe - v Mexiku, roste jeden druh, jenž proti hadům poskytuje výborný lék, a sice šťávou kořene svého. Lze jím nejen hady omámiti, ale také zabiti. Kořen má sílu vzdorující hnilobě, pročež hodí se výborně za lék v jistých zimnicích. Užívá se nejlépe jako odvar.

Podvojka (Diplazium), a sice jeden druh rostoucí ve východní Indii (malabarský), užívá se za lék proti zimnici a prsním neduhům a pro počištění.

Podzimnice (Arachis) [podzemnice olejná, Arachis hypogaea] roste v tropické Americe a pěstuje se také v jižní Evropě. Kořen jest vláknatý, vyhání lodyhu větevnatou na 4 st. vysokou. Má květy žluté; semeno chutná sladce, obsahujíc mnoho oleje, který se rovná olivovému.

Semeno požívá se syrové nebo upravené, nebo se dělá z něho čokoláda.

Pohanka (Fagopyrum) [pohanka obecná, Fagopyrum esculentum] jest jednoletá bylina s přímou, 1 st. vysokou, krvavou lodyhou; malé, bílé, načervenalé květy stojí ve vrcholíkách; plody jsou malé, trojhranné. Roste na polích, kde seje se a kvete v červenci a srpnu, kdežto ji včely rády navštěvují. Z mouky pohankové upravují se obkladky, které mají účinek obměkčující a rozhánějící.

Pokřín obecný (Mandragora officinalis) [madragora lékařská]. Kořen podobný červené řípě, dužnatý, jenž dosáhne prý až 50 roků, 3-4 st. dlouhý; listy mnohé, trs činící, kopinaté; bobule hladká, zvící oskeruše. Roste podle řek v Španělsku, Itálii, na Krétě, v Řecku, v Sibiři. Kvete v únoru.

Kořen i nať mají silný zápach, nelibý; chuť ostrou, hořkou; jsou jedovaté; užívá se jich v podobě prášku proti padoucnici.

Rozvětvený kořen podobá se tělu lidskému, pročež dryačníci mámili lid, že roste z popravených a musí na popravišti pracně se dobývati; kdo pak prý ho nosí u sebe, že jest bezpečen před čáry a poraněním a může se udělati neviditelným. Dělali také uměle takové mužíky z jiných kořenů a draze je prodávali.

Polej (Pulegium) náleží k rodu mát, má květ červenomodrý a kvete od června do srpna; peň jest téměř kulatý, plazivý. Nať jest ostrá i způsobí vřed na kůži; vůni má silnou, kořennou. Vlastnosti této byliny jsou ostatně tytéž jako u jiných mát. Popel z listí dává se do zubných prášků, sílí dásně. Hrst poleje a šalvěje s trochem sasaparily a 2 sušenými fíky vypere se, rozřeže a vaří v 1½ tr. vody. Toho se pije šálek na lačný žaludek pro čištění krve - tak to aspoň činí v Hollandsku.

Polous (Casearia) [polouš]. Jsou to keře a stromy, jež čítají množství odrůd a rostou v cizích dílech světa, v Asii, Africe, Americe a Austrálii. Listy stromů těchto některých potřebují se na koupele; dřeň žene na pot a působí na střeva, jež otvírá; užívá se vůbec k počišťování.

Druh rostoucí v Brasilii co strom, mající dlouhé, špičaté listy a bělavé i červené květy, má kůru obsahující látky ostré, která za tou příčinou potřebuje se proti zastaralým vředům.

Pomeranč (oranžovník, Citrus aurantium) [pomerančovník, Citrus sinensis] roste tam kde citronník; kvete po celý rok a vydává plody; větší strom vydá ročně 20.000 plodů. Dle chuti šťávy rozeznávají se trpké, sladké, sladkonakyslé čili čínské pomeranče. Jako šťáva, tak i silice ze slupek potřebují se rozličným spůsobem. Nejhlavnější látkou, která za lék slouží, jest olej etherický a pak látka hořká, jež obě, jedna více, druhá méně, účinkují na soustavu čivní. Etherický olej ten lze zřídka dostati čistý, obyčejně bývá míchán, falšován s jiným. V lékárnách chová se voda a syrup připravené z pomerančů. V nezralých plodech vyvinuta zvláště a hojně obsažena jest hořká látka, hesperidin zvaná.

Také tinktura se chová v lékárnách, a všecky tyto věci užívají se za léky žaludeční a zažívání podporující, zvláště kde není v žaludku obtíží. Vařením připraví se výtažek, jenž potřebuje se k dělání likéru pomerančového. Slupky nezralých plodů obsahují hojně oleje; zralé slupky hodí se nejlépe za lék; z nich dělá se prášek, obsahující olej i hořkou látku, a dává se sám neb ve smíšenině; z 15 gr. slupek a 180 gr. vody upraví se lektvař nebo tinktura, jíž dává se 15-20 kapek; listy obsahují také látky tyto, a proto dávají se jako prášek, nebo se z nich připravuje thé.

Třením cukru o pomeranč nabude se zvláštní lék, jenž dává se po 1-2 dr. Šťáva pomerančová užívá se též proti kurdějím, a sice 4 unce šťávy, 2 Ib. dobrého červeného vína a 4 unce cukru, což se vypije za 24 hodin.

Pona (Calophyllum) [kalaba, domba], strom vysoký, květy má bílé, ovoce jest peckovice. Z kůry navrtané vytéká žlutá balsamovitá tekutina, jež na vzduchu ztvrdne, símě také poskytuje hojnost šťávy, jež způsobuje dávení a průjem. Kůra potřebuje se k hnaní na moč. Odvar téže a listí užívá se proti očním neduhům. Olej ze semen hodí se k svícení a pálení.

V západní Indii rostoucí druh dává šťávu páchnoucí po citronu, jež potřebuje se jako balsam peruánský neb kopaivský.

Popenec (Glechoma hederaceum) [popenec obecný, popenec břečťanovitý]. Nať má příjemnou vůni a chuť; jest účinným lékem při neduzích sliznicovitých. Thé svařené z hrsti sušené nati s vodou na 5-6 šálků působí prospěšně na choré prsní ústroje. Lázně připravují se proti kamenu a podagrům. Tinktura upraví se takto: z rostliny kvetoucí vylisuje se šťáva, smíchá s lihem a slije po 14 dnech. Prospívá při kašli, souchotích, krtících a kameně v ledvinách.

Porepa (Clusia) [klusie, perepa, škrtivka], strom rostoucí v Americe. Obsahuje lepkavou, balsamickou šťávu, jež vytékajíc jest zelená, na vzduchu pak sčerná a podobá se gumě; jiný druh roste na Jamaice. Šťáva z něho vytékající potřebuje se na rány a proti některým nemocím.

Porost nejširší (Ulva latissima) [mořský salát] náleží do třídy řas; roste ve všech mořích. Jindy rostlina ta potřebovala se v lékařství, nyní se požívá. Locikový podobá se listu locikovému, nalézá se v mořích evropských a požívá se zvláště v Anglii. Jiný druh jest dřípatý, jenž nalézá se v moři atlantském; dále kadeřavý, roste na místech stinných, vlhkých, na střechách deskových, na způsob velikých čalounů. Kyškový, roste v moři i v sladké vodě; podobá se niti, později jest to trouba jednoduchá 1 st. dlouhá, 1 palec tlustá, jež obsahuje někdy bubliny větrné.

Porostnice (Marchantia), a sice mnohotvárná (M. polymorpha), roste na místech vlhkých a stinných, po zemi, skalách a zdích, též v bahnech i pod vodou, v potocích po celém světě severním a mírném a snad i po jižní polokouli. Nese u nás ovoce od lipna do zimy. Má zápach zvláštní, slabě balsamový, chuť svraskavou a potřebuje se v lékařství proti neduhům žaludkovým a břišním.

Portulák (Portulaca) [šrucha]; rozeznává se několik druhů; obecný nebo-li zahradní, jenž roste v jižní Evropě, má chuť slanou a potřebuje se proti zánětům a kurdějím. Jiný druh roste v Americe, kde se ho užívá při slabosti žaludeční, při nepravidelné čmýře a ku vypuzení moči.

Posed (Bryonia) [posed bílý, Bryonia alba] roste v Evropě vůbec, kvete v červnu a červenci, plody zrajou v září. Kořen jest vytrvalý, řepovitý, velký, zevně žlutavý, vně bílý a dužnatý. Lodyha slabá, popínavá, větevnatá 6--8 st. vysoká.

Ovoce či plody jsou černé, kulaté. Kořen se potřeboval jindy jako lék proti vodnatelnosti, zácpám, dně, padoucnici a chorobám břišním. V homoeopathii užívá se tinktury, upravené z kořene, vykopaného před květem, jako účinného léku proti mnohým neduhům, zejména těm, jež pocházejí od žaludku neb žluči, proti zánětům plic a jiných ústrojů, proti ochrnutí, hostci, neštovicím, vředům. Dává se 1-2 kapky tinktury čisté, nebo na 1-3 st. rozředěné. Ve zvěrolékařství užívá se byliny té proti zašlemování, zácpě, zánětům vemene, zánětům plic a pohrudnice, zánětům žaludku zvířat novorozených, proti kolice, proti dobytčímu moru a j.

Postopčák (Comptonia), a sice kyvorolistý (C. asplenifolia) [Comptonia peregrina], jest keř větevnatý, 2­3 st. vysoký, s korou hnědou. Roste na stinných vrších v severní Americe, kvete v březnu až do května. Obsahuje kyselinu benzoeovou.

Zpařenina z listí svraskuje a užívá se proti běhavce.

Pota pnulá (Pothos scandens) [potos], bylina plazivá, popínavá, jež ovinuje svoje větve kolem stromů; roste v Indii východní. List trpký a hořký užívá se proti škrkavkám a v horečce. Jiný druh- smradlavá (P. foetida) [Symplocarpus foetidus], roste v severní Americe podle potoků stinných z Kanady do Virginie. Kořen ostrý (radix dracontii) potřebuje se v lékařství proti kašli křečovému.

Jiná, tlustožilá, též cizí to rostlina, má za ovoce bobule červenavé jako meruzalka. Potměchuť (Lilek sladkohořký, Solanum dulcamara) [lilek potměchuť] roste v křoví, na pobřeží, kvete od června do srpna. Jest to rostlina jedovatá; kdo by pojedl bobulí, červených jako šarlat, jež má za ovoce, neušel by dávení prudkému.

Podobná rostlina jest lilek černý (Solanum nigrum), roste na rumišti a vůbec. Jest to jednoletá bylina s malými bílými květy a černými bobulemi, které dozrávají v srpnu a září.

Kořen jest jednoroční. Užívalo se ho dříve zevně k utišení bolestí. Jest to prudký jed a potřebí při jeho užívání největší opatrnosti.

Sem patří také zemče čili brambor (Solanum tuberosum), rostlina vůbec známá a velmi důležitá.

Rozeznává se nyní veliké množství zemáků dle tvaru, velikosti, barvy a dobroty. Zemáky přivezeny v době novější teprv z Ameriky i jsou nyní téměř každodenní stravou lidu chudšího. Dostaly se do Evropy v druhé polovici 16. století - neví se určitě kdy, kým a kam. Zdá se, že nejdříve dostaly se do Itálie a že nebyl to F. Drake, slavný plavec, který je první přivezl do Anglie.

Uplynul dlouhý čas, než tato užitečná rostlina došla uznání a rozšíření, jemuž se nyní těší, neboť lidské pokolení za našich časů bez ní obstáti by nemohlo.

Potočník (Rozrazil potoční, Veronica Benabunga) [Veronica beccabunga] roste u pramenů, potoků, příkopů vodních, rybníků, kvete od června do srpna. Lodyha jest plazivá, listy vejčité, zoubkované, květy bledě modré; má chuť slabě slanou a hořkou. Sbírá se z jara, než kvete; lisuje se z něho šťáva, jež užívá se pro čištění krve. K tomu účelu přidá se ještě jiných bylin, řeřichy, smetanky a j. Šťáva té rostliny dráždí, rozpouští, a proto se užívá při zastaralých neduzích života a střev, proti hypochondru, žloutence a vodnatelnosti, vůbec proti zkaženým šťávám, jako na př. při kurdějích.

Poučkovec (Banksia) [banksie], keř na 6 stop vysoký; květ jest klas 1½' dlouhý, ze 6-12 set květů složený. Roste na Novém Hollandu.

Rozeznává se několik druhů; kořen dává se pro dávení místo ipekakuanhy; z květů sbírají zemkové květ, jejž požívají.

Povijnice jedlá (Ipomcea Batatas) [povíjnice, batáty, Impomoea batatas] roste v teplých krajinách Ameriky; má bambule, jež potřebují se jako u nás zemáky; mouka z nich bere se na chléb a k pálení silného nápoje. U nás chová se rostlina tato pouze v sklennících. Jistý druh zove se jalapa (I. Jalapa), roste v Mexiku, zvláště okolo Jalapy, odkud též jméno rostliny té pochází. Kořen téže znám jest pod jménem jalapový; přichází k nám celý, nařezaný, by snadněji vyschnul, nebo na kotouče rozkrájený, má chuť ostrou, ošklivou, zápach protivný; žene silně na stolici.

Povizelka (Cissampellos) roste v střední Americe, kvete v červenci a srpnu.

Kořen silný, oddenek keřovitý, květy hroznovité, jahody velké, červené. Kořen vařený dává se proti vodnatelnosti, kamenu v ledvinách a vůbec při obtížích močových.

Prha (arnika, Arnica montana) roste na ladech v krajinách hornatých, na lukách; má tlustý kořen vytrvalý, lodyhu 1½ st. vysokou, na konci téže pěkný, velký žlutý květ. Bylina má v sobě pryskyřice a oleje chutnající hořce; působí zvláště na ústrojí zažívací. Na kůži způsobí květy čerstvé svrbení a pálení. Kořen má podobný účinek. Užívá se zvláště v horké nemoci a v zimnici; též proti vodnatelnosti a plicním chorobám; jindy též se jí užívalo proti úplavici, křečím, krvotokům, hostci a j.

Hodí se výborně proti ochrnutí, zhmožděnině a mrtvici.

Zevně dává se květ svařený neb listí k zahřívání při ochrnutí neb otřesení; také tinktura se v takovém případě potřebuje.

Prha zrychluje vssání krve, a proto se upotřebí vůbec proti krvácení. Užívá se jako prášek 5 - 20 gr. s medem neb syrupem; odvar ½-2 dek. na 6 uncí; tinktura, z 1½ unce květu prhového v 1 lib. líhu - což 3 dny se močí, a pak se užívá po 10 -12 kapkách. Také extrakty (výtažky) se potřebují, a sice dva, z květů a kořenu; též olej se časem potřebuje.

Tinktura upraví se vymačkáním šťávy z čerstvých rostlin a přimícháním líhu, což se nechá 10 dní státi.

Tinktura tato měla by v každé domácnosti býti, poněvadž při poranění, jež nekrvácí a bývá nejvíce nebezpečné, koná výborné služby okamžité.

Při léčení zvířat dochází také hojného upotřebení květ i kořen této byliny, zvláště v neduzích, jež vznikly následkem zevnějších silných nárazů, pádů, ran, bodů a jinak.

Velmi dobře účinkují květ a kořen při poranění hlavy ranami nebo pádem; při zánětech očních, při podvrtnutí a následujícím na ně ochrnutí, při otlačení, odření a pod., vůbec při ranách; také proti zastaralému hostci, proti kolice u koní a proti zánětu mozku u hříbat osvědčil se prospěšným tento lék.

Prhloun pětilaloký (Cnidoscolus quinquelobus) [Cnidoscolus kunthianus, chaya] jest keř na 1-1½ metru vysoký, má kořen dužný 1-2 ctm. silný, kmen dřevnatý, listy srdčité, květy bílé v nepravých hroznech. Kvete téměř stále, roste v jižní Americe a na. Antillách. Símě, jakož olej z něho lisovaný, též mléčnatá šťáva kmenu a větví potřebují se jako lék počišťující v krajinách, kde roste.

Větve působí na kůži jako nejprudší žahavka, pročež v lékařství slouží místo zpryskadla; každé dotknutí způsobuje puchýře.

Prodara (Aralia) [arálie], severoamerická; čítá několik druhů. Jeden podobá se stromu; kořen a listy účinkují mírnivě na křeče, rozhánějí otoky a vředy. Jiný druh podobá se zelenině a roste v Kanadě až do Virginie. Kořen užívá se na rány a vředy; též proti prsním neduhům; ovoce jedlé pak požívá se proti kašli.

Jiný druh, též v severní Americe rostoucí, má kratičkou lodyhu, jež dělí se nahoře v 3-4 větve; na každé se nalézá květ. Ovoce jest malá jahoda (jako borůvka).

Americe užívá se kořen tohoto druhu v lékařství; žene na pot. Odvar 1 It. kořene v 1½ It. vody užívá se při vyraženinách, vodnatelnosti, prsních nemocích a ne bez prospěchu. Též jako sasaparily se jich užívá a též pod tím jménem. - Jiný druh má kořen ostrý, kořenný, jenž tímže spůsobem se používá v lékařství.

Proso (Pannum) [Panicum miliaceum] pěstuje se co hospodářská rostlina pro semeno, z něhož dělají se jáhly. Ty jsou potravou; z prosa upravuje se nápoj, který mírní bolesti, živí, a prospívá zvláště při neduzích prsních.

Protistojka (Morcea) roste v jižní Evropě a severní Africe; hlízy jedí se ve Španělsku surové; potřebují se též k rozhánění a rozpouštění.

Provazovka (Usnea), rozeznává se několik druhů, roste na stromech lesních po celé Evropě. Jest to lišejník, jenž obsahuje barvu žlutou a také za lék se upotřebuje. Užívá se hlavně proti krvotoku, bolení v žaludku a též na bolavé nohy se přikládá.

Průtržník (Herniaria) má dlouhé, žlutavé lodyhy, malé, žlutozelené kvítky; roste v půdách písčitých po celé Evropě; jest to rostlina slaná; žene na moč a potřebuje se proti vodnatelnosti, proti neduhům měchýře a ledvin; zvláště při průtrži se užívalo rostliny té, která prý ostatně koná také dobré služby při souchotinách (totiž odvar nati).

Pryskyřník (Ranunculus), a sice prudký (R. acris). Květ zlatožlutý, lesklý; roste na lukách. Pryskyřník ten má jedovaté vlastnosti.

Pryskyřníků rozeznává se mnoho druhů; všecky více méně jedovaté. Tak pryskyřník lítý (R. sceleratus), jenž roste na lukách a pastvinách, jest předešlého ještě horší. Jiný druh: Orsej (R. ficaria), má úhledné květy bělavé a hyne záhy po odkvetení. Mezi pryskyřníky náleží také sasanka, která opět má různé druhy; blatouch a j.

Pryšec chvojka (Euphorbia syparissias) [Euphorbia cyparissias] bývá zvýší stopy; z odenku vyrůstá více přímých lodyh. Celá bylina oplývá bílým prudkým mlékem a roste vůbec na suchých trávnících a kvete od dubna do července. Rozeznává se několik druhů pryšce. Některý druh potřebuje se za lék k počišťování.

V teplých krajích rostou druhy, z nichž kanárský poskytuje pryskyřici, z které se dělá náplasť. Mlékem tím otravují černochové šípy svoje. Při užití náplasti té neškodí opatrnost.

Přeslička rolní (Equisetum arvense) má článkovaný oddenek, jenž vniká hluboko do země a vyhání z jara dvoje lodyhy; nejprve jednoduché hladké; potom zelené, podél rýhované, jež nesou tenké, čtyřhranné větve. Jest to plevel, který nelze tak snadno vyhubiti. Nať suchá potřebuje se k cídění nádobí cínového. Jindy se nať potřebovala za lék mírně svraskující. Rozeznává se několik druhů, jež mají vesměs podobné vlastnosti.

Přesličník (Casuarina), rostlina cizí, čítá několik druhů: Tichomořský (C. equisetifolia), strom vysoký a silný, že mohou sotva dva mužové jej obejmouti.

Kůra stromu toho na prášek utlučená potřebuje se proti průjemu. Indský (C. muricata) [Casuarina junghuhniana], strom podobný jedli naší, trochu nižší a prohýbaný; roste v Indii východní a na Molukách, kde tvoří veliké lesy. Kůry jeho užívá se proti čivním chorobám vůbec, odvar větviček dává se proti kolice a hryzení.

Přestup (Smilax), a sice sasaparila. Kořen pod tímto jménem v lékárnách prodávaný potřebuje se za kořen rostliny této, ač se to nedá tvrdit určitě. Potřebuje se hlavně proti příjici. Také se užívá proti hostci, dně, krticím, vyraženinám, vředům. Užívá se prášek i odvar.

Rozeznává se několik druhů rostliny této; a sice: Bodlavý, roste zvláště podle moře jižní Evropy; listy přikládají se na vředy; řecký, roste v Řecku; kořen potřebuje se místo sasaparily. Ceylonský, roste na Ceylonu; pazoušky jeho mladé jedí jako zeleninu. Obyčejný, roste v Kolumbii; považuje se za pravou sasaparilu. Pachyna, roste v Americe. Kořen dováží se k nám a dává tinkturu, jež žene na pot, moč a čistí krev.

Přímoteň (Cupania) jest strom prostředně velký s hladkou šedou korou. Roste v Indii západní. Listy a ovoce mají sílu stahující; chválí se zvláště za lék proti neduhům měchýře.

Jiný druh jest strom 20 m. vysoký, rostoucí v Guyaně, jehož ovoce s cukrem a skořicí se užívá proti průjemu; též vařené nebo pečené dává se za obkladek; voda z květů potřebuje se za líčidlo.

Psotnina (Acydum hydrocyanicum) [kyanovodík] nalézá se hotová v případě a dobývá se z jader (semene) aneb listí z rostlin některých, jako z mandlí hořkých, broskví, švestek, meruněk, třešní a j.

Psotnina pozná se snadno po zvláštní vůni po hořkých mandlích; při vdychání pozoruje se hnedle omámení, pitomost a škrábání v hrtanu. Jest to nejprudší známý jed.

Menší dávky utišují čivy; také se užívá psotniny v nemocích, při nichž jeví se silné odměšování a náchylnost k zánětům, i nelze užíti jiných léků narkotických, jako jsou křeče, bolení prudké, záněty, kašel prudký (s krvácením spojený), bolesti v obličeji, čmýra spojená s bolením.

Též k omývání (v koupeli) se užívá proti žlázám břišním, prsním, tuberkulím, raku v děloze. Dává se z prvku ¼-½ kapky vždy za 3-4 hodiny a pokračuje se až k 2 až 3 kapkám.

Pšenice (Triticum vulgare) [pšenice setá, Triticum aestivum], známý vůbec druh obilí a sice nejlepší, jenž poskytuje mouku nejjemnější. Stéblo dosáhne výšky 4-5 st., klas bývá dlouhý 3 - 5". Anglické pivo ale, též jiná piva vaří se z pšenice. Pšenice pěstují se nyní druhy velmi rozmanité, jež tuto uváděti netřeba.

Pšeníčko rozkladité (Milium efussum), má oddenek plazivý, listy kopinaté, ostré, květ nachový; roste v hájích a lesích; kvete v květnu a červnu.

Zapáchá silně a proto se dává do šatů, by zahnalo moly. Zrno jest moučnaté; nať dává dobrou píci; stéblo se potřebuje jako sláma, i k pletení různých věcí.

Ptačinec (Stelaria) roste vůbec u nás na půdě vzdělané i pusté; též v lesích. Nať potřebuje se proti souchotím, chrkání krve, vyraženinám a zánětům očním.

Ptačí zob (Ligustrum vulgare) jest větevnatý keř s listy vstřícnými, trochu kožovitými. Bílé, silně vonné květy stojí v hustých latách; koruna bývá nálevkovitá; plod jest bobule černá, jako hrách veliká. Roste v křovištích, na pokraji lesů, kvete v červnu a červenci. Dřevo má bílé, jemné a tvrdé, jež potřebuje se na jemné práce tokařské. Jahody se solí Glauberovou a s lihem salmiakovým dají barvu červenou, s močí nachovou, s kyselinami černou, se sodou hnědou, s vitriolem a kamencem modrou. - Užívá se jich za kloktadlo při kurdějích, vředech v ústech; k tomu účelu svaří se čtvrt litru jahod v 1 litru vody.

Puchratka (Sphaerococcus) [puchratka kadeřavá, Chondrus crispus, Sphaerococcus], řasa, jež roste v středozemním moři. Potřebuje se k dobývání salajky, též za lék a sice jako islandský mech. Sluje též karaghen v obchodě. Vodou vřelou se rozpouští. V moři indském roste jiný druh, - jenž suší se a rozváží v celé jihovýchodní Asii, a dává se do polévek, omáček a j. Na ostrovech kanárských roste také jeden druh; z toho dělají vlašťovky svoje hnízdo, jež lidé jedí.

Zapáchá nepříjemně, přes to jedí lidé látku tu a rozváží se proto silně. Okolo Korsiky roste také druh, jenž užívá se k vyhnání škrkavek a červů; též proti zatvrdlým žlázám se dává a sice vnitř denně 2-3krát 15-30 gr. jako prášek s cukrem, neb jako lektvař s medem neb thé, a sice denně ze 4 lt. vaří se a užije několik šálků. Odvar slouží též na klystýry; mimo to dobývá se z rostliny této jed.

Pupalka (Oenothera) [pupalka dvouletá, Oenothera biennis] roste původně v Americe, pěstuje se nyní v Evropě v zahradách. Má pěkné žluté květy; tvořící klas a rozšiřující příjemnou vůni. Květ otevře se večer, na noc, ráno se zavře při slunečním světle a zvadne. Kořen požívá se za salát, nebo s polévkou masitou za příkrm.

Pupava veliká (Carlina acaulis) [pupava bezlodyžná] roste v Evropě střední a kvete v červenci až do září. Símě dozrává na podzim. Kořen obsahuje olej, jenž voní příjemně, má chuť ostrou, kořennou. Užívá se proti katarrhům, šlemům a sice jako thé. Také pro dobytek se potřebuje. Kořen v octě vařený čistí kůži a zahání bolení zubů; léčí též rány a vředy.

Jiné druhy potřebují se též za léky, jeden druh vydává pryskyřici jakousi, která se potřebuje proti tasemnici; také lep se upravuje z ní; kořen a okvětí se také jedí a proto se rostlina ta pěstuje.

Pupkovec (Omphalea) [pupkovka] a sice šplihavý (O. diandra), roste v Indii západní. Semeno chutná jako mandle, požívá se; listí se potřebuje proti starým vředům.

Z větví raněných teče šťáva hojná, čistá, bezchutná. Odvarem listí čistí se rány. Jiný druh jest p. ořechový (O. triandra), jenž jest strom 30-40 st. vysoký. Kmen rovný má objem 4-5 st., květy jsou zelené; ovoce velké jako ořechy. Roste v Indii záp. Semeno chová v sobě hojnost oleje, který se potřebuje jako mandlový. Jádra mají chuť jako ořechy, ba jsou lahodnější a proto jsou vůbec oblíbená. Šťáva z větví na vzduchu zčerná a slouží pak k znamenání prádla.

Pustoryl (Philadelphus), a sice obecný (Ph. coronarius) [pustoryl věncový], též jasmín zahradní, jest keř 6-8 st. vysoký, mající květy silně vonící. Roste v jižní a střední Evropě. Listy jedí se v Itálii jako salát. Kořen má moc posilující - sílí čivy; dělá se z něho olej, kterým se míchá - falšuje olej jasmínový.

Puškvorec (šišvorec, prustvorec, Acorus Calamus) má oddenek pod zemí rozlezlý, článkovitý; listy 5-7 st. vysoké, ½ palce široké; na konci stvolu jest palice. Roste na pobřežích řek a rybníků.

Kořen vonný potřebuje se v lékařství. Užívá se ho proti dně, zimnici, úbytím; také cukrem se obaluje.

Odvar kořene žene na moč, léčí křeče, obtíže žaludkové; zevně léčí vředy, též bolavé dásně. Tinktura z něho dělá se: Dva loty oleje z kořene toho rozpustí se v 2 Itr. líhu, a dává se toho 10-40 kapek. Prášek také se upravuje z kořene toho, jenž smíchá se s jinými kořennými, vonnými a hořkými věcmi. Při léčení zvířat potřebuje se kořen při neduzích ústrojů zažívacích, při nadýmání, kolice, průjemu, hostci a zánětu plic, křečích, a dává se koním a skotu 15-45, ovcím a prasatům 8-15, psům 1-4 gr. a sice vždy za 3-4 hod. Dávati se může ve všech způsobech a přidávati lze jiných léků dle okolnosti. Zevně upotřebí se při křečích a ochrnutí, při -zánětech hostečných, při ranách, vředech a pod.

Pýchavka obecná (Lycoperdon bovista) [pýchavka dlabaná, Handkea utriformis] vyhlíží jako sploštělá koule a často jest velká jako lidská hlava. Z mládí naplněna jest dužnatou hmotou, která později sežloutne, v kaši a pak v jemný prášek se promění. Prášek ten obsahuje množství výtrusů, které se rozptýlí, když obálka pukne.

Roste na pastvinách a travnatých kopcích; z mládí se může jísti; později hodí se prášek k zastavení krve tekoucí z ran.

S prospěchem užíti se může při obtížích s močením spojených, jako jsou časté nucení na moč, píchání v trubici močové, nebo zánětu téže. Rovněž dobře působí při bělotoku, jest-li ostrý tak, že sousední části poškozuje a rozežírá. Také s prospěchem se užívá při obtížném dýchání, jeví-li se píchání na prsou nebo tlučení srdce při tom. K účelu tomu smíchá se 4 dg. prášku toho s 4 gramy bílého cukru a to vše se rozdělí na 6 stejných dílů, jež požijou se přes den, a tak se pokračuje až do ulehčení.

Pýr (pýřavka, Agropyrum repens) [pýr plazivý]. Plevel rostoucí na polích, má dlouhý kořen, jejž koně rádi žerou, a který hodí se za lék proti zácpě, zašlemování a neduhům žláz.

Kořen ten obsahuje cukr a sliz, a to jest příčinou, že pýr stal se lékem obecným; také žene na moč, a vůbec proti vodnatelnosti se užívá. Vyberou se kořeny bílé, z nichž lisuje se šťáva, nebo se upraví extrakt.

Také se pije odvar a sice proti zimnici. Kořen má chuť nasládlou, vůně pak nemá žádné.

Hodí se výborně k léčení zánětů prsních i v ústrojí močovém, a též proti zimnici. Odvar upraví se z 1-2 uncí na 1 lib. vody; také odpařením nabude se extrakt, jehož požije se denně 1-4 dr.