Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) roste na vlhkých lukách, na kraji rybníků a jezer, kvete v květnu a červnu. Má kořen dlouhý, hnědý, lodyhu na 1-2 st. vysokou; květ nalézá se v hroznu. Šťáva z listí čerstvého potřebuje se za lék, sušené listí slouží k odvarům; pro svou hořkost jest to lék velmi dobrý, prospívá proti krticím, blednici, žloutence, dně, vodnatelnosti, hysterii, zvláště pak proti zimnici.

Při léčení zvířat užívá se byliny této vůbec v případech takových, kde potřebí léků hořkých a zvláště hořce.

V letě lze použíti čerstvé nati buď na odvar nebo se rozseká a přimíchá rostlinožravým zvířatům do píce. Tímto způsobem dá se denně třikrát koním a skotu 360-540 gr. nebo 2-3 hrsti, ovcím a kozám třetina. Na odvar bere se na totéž množství osmkrát tolik vody, svaří se to na polovic a pak se tekutina procezená dá na jednou nebo na dvakráte.

Vahana klejonosná (Vahea gummifera) [Landolphia gummifera]. Strom nebo keř, jenž má kulaté, lysé větve; květy lysé, žlutavě bílé, roste na Madagaskaru, chová v sobě množství mléka, jež ztuhne a v podobě té potřebuje se jako kaučuk.

Vanilka (Vanilla aromatica) [vanilka pravá, Vanilla planifolia] má popínavou lodyhu; tobolky válcovité, 8 i více palců dlouhé, naplněné libovonnou dužninou. Roste v lesích Ameriky, kde se také pěstuje. Mexická jest nejlepší. Čím sušší, tvrdší jest tobolka, tím špatnější. Tobolky bez špičky jsou podezřelé, poněvadž špička se nejdříve pokazí a ulomí.

Vanilka jest nejjemnější koření a nejsilnější, jež působí mocně na čivy; pročež neradno jeho užívati osobám plnokrevným a které mají čivy slabé. Vůbec radno požívati ji opatrně a v nejmenších dávkách.

Radí se proti špatnému zažívání, kde potřebí povzbuzení ústrojů; obyčejně přidává se kořen do čokolády, přispívaje k záživnosti téže.

Vavřín (bobkový strom, Laurus nobilis) jest keř neb nižší strom s přímými větvemi; kožovité, vždy zelené listy jsou podlouhlé, kopinaté, po kraji ztloustlé; květy žlutavo-bílé, mají čtyřdílné okvětí a stojí ve svazečkách úžlabních; plod jest bobule modro-černá zvící malé třešně. Roste v Orientu a v zemích okolo středozemního moře; kvete v máji a červnu. Listy bobkové obsahují etherický olej a hořkou látku.

Odvar listů těch užívá se proti bolení zubů; z ovoce připravuje se v Polsku a Rusku kořalka.

Zvěrolékař může dáti dobytku většímu 15-45 gr.; prasatům, ovcím 1,875-2,75 gr., psům 0,1 -1,875 gr. bobku smíšeného s jinými olejitými a slanými léky ve způsobě prášků, lektvaře nebo pilulí. Oleje bobkového užívá se hojně jakožto léku zevního, jenž rozhání a dráždí, zvláště na staré vředy, proti křečím, ochrnutí nebo tam, kde záleží na tak zvaném svedení neb odvedení, a pak se dává s terpentýnem neb s muškami španělskými.

Poněvadž jest olej ten příliš drahý, lze použíti masti, jež nabude se vařením 6 částí prášku bobkového, 1 části jalovce (větví a listí) a 12 částí másla nesoleného - která co do tuhosti své rovná se máslu.

Včelník (Dracocephalum), a sice kanárský (D. canariense) [Cedronella canariensis], kořen asi tříletý, lodyha dole dřevnatá, větevnatá, čtyřhranná; květy skládají hrozen klasovitý; koruna červenavá, bíle čárkovaná. Má silný zápach, dává silici, oleum cicera, jež potřebuje se v lékařství.

Moldavský (D. moldavica). Kořen letní; lodyha 1 st vysoká neb i vyšší, větevnatá; květy chrpové nebo bílé. Zapáchá, silně jako meduňka (melisa), nať obsahuje olej etherický a následkem toho potřebuje se v lékárnách.

Večernička (Hesperis), a sice obecná(H. matronalis) [večernice vonná], má lodyhu 2-3 st. vysokou, holou nebo plstnatou s listy pilovitými; květy fialové, lilákové nebo bílé tvoří hrozny a rozšiřují večer příjemnou vůni.

Rozetře-li se list, vydá vůni a chuť jako řeřicha a potřebuje se, jakož i ostré semeno za lék proti zastaralému kašli a prsním neduhům, avšak také jest lékem známým, jenž žene na pot a na moč.

Vějířovník obecný (Borassus flabelliformis) [Borassus flabellifer] náleží mezi palmy, má kmen 60-80 st. vysoký, na 2 st. tlustý, na temenu rozložený koš listů 8 st. dlouhých, květy dvojdomé, plody hnědočerné peckovice. Plody i semena jedí se; z kmene dobývá se šťáva, z níž robí se víno palmové a cukr, mladé kličky semena jsou oblíbeny jako zelenina.

Z dřeně kmenu lze připraviti ságo.

Větrnice uťatá (Aerides retusa) [Rhynchostylis retusa] roste na Malabaru na chleboni jako cizopasník. Jest to rostlina velmi krásna, květy vydávají vůni líbeznou. Kořen její s medem dávají proti dušnosti; sůl z popele jejího nabytou užívají proti tlučení srdce. Jiný druh téže byliny roste po stromech na Žapanu; květy voní silně pižmem; na Žavě sází se a pěstuje pilně pro svoji krásu a vůni.

Vikev (Vicia sativa) seje se jako píce pro dobytek, jenž semeno i nať rád žere. Druh jeden: Bob svinský má lodyhu přímou; květ bílý nebo modravý. Roste v Orientu a Egyptě divoce, u nás pak pěstuje se často. Nať, květy a semeno jsou léky. Popel z nati dává sůl, která se potřebuje na zatvrdlé žlázy. Ovoce (plod) může se jísti.

Violka vonná (Viola odorata). Květy voní příjemně, barvu mají tmavofialovou, pořídku bílou. Roste hojně na travnatých místech, v houštinách a na místech polostinných; kvete v březnu a dubnu.

Jindy užívalo se kořene a semene za lék; z listí upravuje se syrup, jenž má slabou léčivou sílu. Dává se dětem pro spaní a proti kašli.

Upraví se, když část květu spaří se vodou a svaří s 3½ částěmi cukru.

Violka trojbarevná (V. tricolor) pěstuje se v zahradách. Nať účinkuje na střeva i na kůži, též dávení a průjem způsobí, - avšak užívá se vůbec jen proti vyraženinám.

Vítečník (Spartium) roste v jižní Evropě a v Orientu; jest to vysoký keř, stromu podobný. Mladé větve lze užíti jako konopě a lze robiti z nich provazy. Všecky části mají chuť hořkou a ženou na moč.

Vítod (Polygala) roste v Evropě po lesích a lukách, kvete v máji a červnu; má květy bílé a červené. Kořen hořký potřebuje se proti chorobám plicním. Jiný druh má hořkost ve všech částech; zvláště listí jest velmi hořké. V květnu má kořen největší moc a proto má se v ten čas sbírati. Působí prospěšně zvláště na činnost sliznic.

Vlasokvět (Trichosanthes) [okurkovník, hadí tykev, Trichosanthes anguina] roste v Číně, kvete v květnu až do srpna. Ovoce nezralé, vařené, slije-li se voda z něho, může se jísti. Zralé ovoce potřebuje se k vypuzení tasemnice.

Jeden druh roste v Indii záp., kde se ovoce hořké potřebuje k otravování myší a krys.

Vněchlup (Danais) jest keř plazivý, jehož známe několik druhů. Odvar kořene užívá se proti lišejům.

Druh jiný roste v Indii vých., jehož kořen potřebuje se jako lék proti lišejům a vůbec všelikým vyraženinám; a sice odvar z něho.

Voskovník (Myrica) [vřesna] obecný roste v Americe; slouží k dělání svíček. Kořen dává se jako lék počišťující horem i dolem. Rozeznává se několik druhů; všecky rostou v Americe neb v Africe.

Vrabečnice (Paserina) [vrabečnice roční, Thymelaea passerina] jest keř vysoký, přímý, vždy zelený, jenž roste na suchoparech jižní Evropy a severní Afriky. Jest prudká jako lýkovec a též tak se potřebuje. V jižní Francii užívá se proti vodnatelnosti. Jiný druh (barvířská) potřebuje se k počišťování, kůra pak k barvení na žluto.

Vraní oko (vranovec, Paris quadrifolia) má rovnovážný, oblý oddenek, z něhož pne se lodyha ½-1 st. vysoká; ze semenníku bývá bobule zvící malé třešně. Užití bobule té škodí; obsahujeť omamný jed.

Způsobuje dávení a bolesti v žaludku; nať má vůni omamnou; listí způsobuje běhavku; kořen se užívá proti křečím; šťáva listí proti zánětu očí; pro slepice jsou bobule ty jedem.

Vratič (Tanacetum vulgare) roste vůbec u nás na mezích, podle cest, příkopů a plotů atd., kvete v červenci až do září. Má lodyhu přímou, 3-4 st. vysokou; květ žlutý; rostlina celá má vůni zvláštní ale ne příjemnou a chuť hořkou. Obsahuje olej, tříslovinu a pryskyřici.

Listy dávají se do piva místo chmele; dává se za lék při špatném zažívání, dně, vodnatelnosti a blednici. Také proti škrkavkám u dětí. Proti bolestem v kloubech dělají se koupele z listí, nati, květů i semen rostliny té.

Vratička (Botrichium), a sice obecná (B. lunarda) [vratička měsíční], lodyha přímá, 3-8" vysoká, plody dělají na větvích klasy jednostranné. Roste na suchých kopcích v Evropě i Asii, zraje v květnu a červnu. Nať slabě svraskující potřebuje se za lék - jindy k čárům - radí se proti vředům.

Vrátyč (Tanacetum balsamita) [maří list balšámový, Balsamita major] jest v jižní Evropě doma, má lodyhu asi 15 dcm. vysokou. Listy poskytují příjemné, kořenné thé, jehož se užívá proti slabosti žaludkové a bolení v životě. Působí také výborně proti zácpě; proti nepravidelnostem čmýry užívá se ho s prospěchem. Rozmačká-li se listí v oleji, nabude se balsám, jenž účinkuje blahodárně na rány a zhmožděniny. Utišuje také bolesti a dává se jako kazijed při otrávení opiem. Z příčin těch sází se rostlina ta vůbec na venkově v zahradách.

Vrba bílá (Salix alba). Strom to značně velký a vůbec známý. Vrba roste nejraději blízko vody; rozmnožuje se snadno. Rozeznává se mnoho druhů, z nichž nejznámější jsou: smutková, jež má svislé větve a sází se na hřbitovech; jiva, která kvete záhy z jara. Její větve, nesouce kočičky, obyčejně o květné neděli slouží k palmové slavnosti, a slovou proto palmy. Kůra vrbová potřebovala se dříve jako nyní china; při slabosti žaludku působí lépe než china; dále proti zimnicím, krticím. Proti zimnici působí slaběji nežli china, ač přece časem prospívá. Dává se odvar kůry po ½-1 unci; prášek užívá se zřídka; salicin - látka zvláštní v kůře vrbové obsažená, dává se v práškách po 3,5-10 gr. v pilulkách neb v odvaru; v čase, kdy zimnice povolí, dává se ho 30 až 60 gr.

Kůry vrbové užívá zvěrolékař uvnitř i zevně vůbec při nemocích, kde potřebí prostředků svraskavých. Uvnitř jest lepší kory smrkové pro mírnější účinek svůj a hodí se vůbec tam, kde běží o posilnění ústrojů a kde hořké léky o sobě nepostačí, na př. při žaludeční zimnici, při silném vyměšování všeho druhu, zevně na vředy a rozšířené pohmožděniny.

Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium) má lodyhy přímé, 2-5 st. vysoké; květy nachové skládají přímý hrozen. Plod jest úzká tobolka, mající semena ve vlně zaobalená.

Roste v lesích na vřesovité půdě, zvláště v mýtinách. Kořen a letorosty mladé jedí se. Kořen a listy potřebují se za lék, jenž obměkčuje, rozhání a svírá.

Vrcholák (Terminalia) [Terminalia chebula], též strom benzoeový nepravý nazýván, roste v Indii východní a kvete od máje do července. Rozeznává se několik druhů; kůra stromu, jenž slove pravý v., potřebuje se za lék proti žaludkovým neduhům a na obkladky obměkčující.

Jiný druh roste v Senegambii; bodnutím hmyzu povstanou místo ovoce výrůstky hnědé, naplněné hustou, kyselou šťávou, jež potřebuje se za lék stahující. Léčivý v., jest veliký strom, ovoce má jako hrušky, mající šťavnaté ale nechutné maso; toho se užívá jako léku počišťujícího; pryskyřice vytékající z kůry jeho naříznuté podobá se arabskému klí a potřebuje se též tak.

Barvířský v. dává kalesky, jež v Anglii a v Arábii jako lék se potřebují - nebo jako obyčejné kalesky.

Vřes obecný (Calluna vulgaris), nízký keřík; má lesklé lilákové květy; plod je tobolka. Roste na písečných a rašelinních místech; kvete od července do září; jsou rozličné druhy. Vřesovité rostliny zovou se latinským slovem eriky, a pod tímto jménem jsou známy mnohé krásné, ozdobné květiny v našich zahradách a sklennících. V Čechách jižn. nalézá se erika růžová. Nejvíce erik a nejkrásnějších pochází z jižní Afriky. Listy a nať vřesu dávají se také do piva - místo chmele.

Vstavač obecný (kukačka, Orchis moris) má dvě kořenové hlízy a jednoduchou, ½-1 stopu vysokou lodyhu; květ obyčejně nachový, růžový, řidčeji bílý. Nalézá se na lukách a jinde, kvete v dubnu a květnu.

Hlízy toho i jiných druhů vstavačů sbírají se do lékáren a slovou salep. Nejlepší salep pochází z Asie, jenž má žlutavou barvu, jako jemné pšeničné otruby; rozpouští se částečně ve vodě.

U nás míváme větším dílem umělý salep, a sice z bramborů, jež oloupají se, rozkrájejí na koláčky, usuší a pak roztlukou neb rozmelou. V dřívějších časech, pokud pravý salep přivážen byl z Persie, jehož lot v Holandsku stál zlatku, přičítána mouce této zázračná působnost a moc, tak že užívána jako hlavní lék proti nemohoucnosti, úplavici, úbytím a j. - avšak účinků tak zázračných marně bychom hledali v mouce té.

Kdo chce míti salep, nechť si koupí u droguisty neb v lékárně bobule, obyčejně na nit navlečené, jež utluče na prach (mouku).

Můžeme také sbírati bobule našich domácích vstavačů, opařiti je pak, sloupnouti svrchní slupku a sušiti je 5-10 minut, až stanou se průhlednými. Potom utlukou se na prášek. Kdo chce z nich míti nápoj neb lék, vař 1 část s 64 částěmi vody, až tekutina stane se slizovitou.

Lék tento, jako odvar pravého salepu, může se pak užíti s prospěchem při průjemu, při obtížném močení neb podrážděném žaludku.

Rozeznáváme několik druhů. Kořen skoro všech potřebuje se v lékárnách, a k tomu účelu se dříve suší. Kořen takový se ovaří, pak ostrouhá se kůra svrchní, načež kořen se dá na cínovém talíři do pece nebo trouby sušiti, až je téměř průhledný.

Kořen tak upravený zove se salep. Dává se proti průjemu a úplavici, proti úbytím a souchotím, a sice jako odvar.

Vařiti se může ve vodě nebo mléce, anebo ve víně. Také rosol čili huspenina se upravuje z kořene toho, a sice svaří se 1 drachma na prášek utlučeného kořene s 2 uncemi vody, a přidá se pak 10 uncí vody.

Všedobr (Imperatoria) roste v lesnatých krajinách, zvláště v Alpách, a pěstuje se často v zahradách. Kvete v červnu a červenci, semeno zraje v srpnu a září. Kořen jest kulatý, mléčnatý; lodyha přímá, 1-2 st. vysoká, květy bílé neb červené. Celá rostlina, zvláště pak kořen má vůni silnou, kořennou; z jara a v zimě jest tato nejsilnější, pročež v ten čas má se sbírati. Užívá se za lék proti křečím, zimnici, dušnosti a proti nepravidelné čmýře.

Všehoj (Panax) [ženšen pravý, Panax schinseng, Panax ginseng] má lodyhu přímou, 1-2 stopy vysokou; ovoce červené, lesklé, podobá se ptáčnici. Roste v Asii a též v Americe na lesnatých vrších. V Číně užívá se kořene jeho jako léku obecného. Listí potřebuje se tam jako thé.

Vyvinutec kuřimorový (Evolvulus alsinoides). Kořen letní, lodyhy útlé, položené, listy vaječné, přisedavé, na líci lysé, na rubu srstnaté; květ modrý s hvězdou červenou, líbezně vonící a na večer se zavírající. V Malabaru, na Ceylonu a Novém Hollandu; kvete v červnu a srpnu; svařenina z nati pomáhá v

zimnicích a neduzích břišních.

Rostlina ta jest domovem v Indii východní a kvete v červnu a červenci.

Yuka nádherná (Yucca gloriosa), kmen dřevnatý, 3 až 4 st. vysoký; listy sedavé, lysé, přeostré, 1 -1½" dlouhé, modravé, zelené; květy bílé, jako asi u lilie velké. Roste v Americe, a rozeznává se několik druhů jiných. Plod užívá se za lék počišťující.

Přidat komentář