Zanice (Dirvilla) [Diervilla] jest malý keř, rostoucí v severní Americe. Má květy žlutavé. Větve potřebují se za lék, jenž čistí krev a žene na moč; též proti příjici se užívá.

Zapota (Achras), a sice obecná (A. sapota) [Manilkara zapota], strom ozdobný, 12-14 mtr. vysoký, s větvemi hustě listím posázenými. Roste v Americe; mladší části mají vesměs mléčnou a hořkou šťávu.

Kůra užívá se místo chiny; semeno pak k puzení na moč a proti katarrhu měchýře, a vůbec proti neduhům ústrojí močového; také se ho užívá proti kožním nemocím.

Jiný druh, rostoucí v Číně a na Manilách, jest strom prostřední výšky; z kmenu vytéká míza lepkavá.

Ovoce zralé vzbuzuje chuť k jídlu a usnadňuje zažívání. Listy utlučené na kaši s kořením smíchané přikládají se na ochrnuté údy.

Záraza (Orabanche) a sice větevnatá, roste na kořenech lenu, konopí, tabáku, pohanky v Evropě; kvete v červnu až do srpna.

Jest to zhoubný plevel a nesnadno k vypuzení. Druh jeden roste na doušce mateří.

Kořen jeho potřebuje se proti nadýmání, kolice, na rány; květy proti chorobám čivním a křečím u dítek.

Zarděnice (Erythrina), stromy to nebo stromky malé s krásnými červenými květy a leskle červeným a černým semenem.

Čítá mnoho odrůd. Indický druh jest velký strom, jenž má krátký ale tlustý kmen, kůru šedou, listy dlouhořapíkaté, krásné květy červené, hrozen tvořící. Jest doma v Číně a Indii východní; kvete, když nastane počasí horké. Kůry užívá se jako léku proti zimnici a hnilobě; též proti úplavici a bolení (hryzení). Listy s květy dávají se k upravení čmýry; též masť dělá se z nich proti syphilitickým vředům a kožním neduhům.

Západo-indický druh jest doma na Antillách; kvete v prosinci a lednu: má květy velké, červené; kůra a listí potřebují se za lék, jenž počišťuje a žene na pot; květ užívá se též proti prsním neduhům, červům a vyraženinám. Jiný druh má kůru a listy, jež slouží za lék na rány a vředy; kořen proti hostci, dřevo proti neduhům ledvin a měchýře. - V Indii jest doma jeden druh, který se vyznačuje pestrým květem; listy zapáchají kozlovinou a léčí vředy; thé z nich zmnožuje mléko.

Zavilec (pohoněnka, větrokvítek, Anemone) [koniklec luční, Pulsatilla pratensis] náleží k druhu pryskyřníků. Rozeznává se několik odrůd, z nichž vyniká hlavně z. luční (A. pratensis), jenž roste vůbec u nás.

Rostlině té přičítá se moc léčivá, a sice v ten spůsob, že podporuje činnost sliznic a syrovatečných ústrojů, kože zevní a čiv, jakož vůbec dráždivé působení na veškeru činnost čivní.

Radilo se užívání téže při ochrnutí čiv zrakových, jmenovitě, když příčinou jeho byly dna aneb hostec, při zastaralých bolestech hostečných, příjičných při vředech žravých a vyraženinách dlouho trvajících.

Dávaly se prášky, 2-5 granové, nebo odvar 1-2 dr. na 4 unce, zevně z půl unce na 6 uncí k vymývání proti vyraženinám a vředům a výtažek 1-3 grany několikráte denně. Nyní dělá se tinktura z čerstvé rostliny 1 : 2 a dává se po 3-5­10 kapkách. Radí se zvláště proti prudkým bolestem v zubech, jež pocházejí od hostce, nebo proti zánětu očnímu tinktura připravená z kořene této rostliny.

Zavilka (Sabbatia), bylina přímá, lodyha čtyřhranná, asi 1 st. vysoká, listy vejčité, květy nachové. Roste v lesích stinných a na pažitech v Kanadě až do Karoliny. Kvete v červnu až do srpna.

V Americe bylina tato zastupuje naši zeměžluč, poněvadž má tytéž vlastnosti.

Zavrnutka (Monarda) [zavinutka podvojná, Monarda didyma], rostlina cizokrajná, roste v Americe. Šarlatová z., má kořen mnoholetý, jenž vypouští trs z lodyh přímých, 1-2' vysokých, kalich a koruny jsou šarlatové; rostlina to vonná, jejíž listí se potřebuje místo čaje.

Nachová z., má lodyhu na 2 st. vysokou; korunu nachovou; roste v Kanadě a jinde v severní Americe. Kvete v červenci a srpnu. Listí má chuť ostrou a štiplavou; potřebuje se k léčení zimnice; květy poskytují včelám výbornou pastvu.

Jest několik odrůd této rostliny. Užitek téže co léku jest rozmanitý; některý druh obsahuje etherický olej, který se potřebuje k rozhánění neřestí různých.

Zázvor (Zingiber) [zázvor pravý, Zingiber officinale] roste v Indii východní; kořen sušený v stínu zove se bílý zázvor; na kamnech nebo na slunci sušený slove černý či obyčejný zázvor. Dobrý zázvor musí býti tvrdý, však nesmí býti dřevnatý. Víno, v kterém se vařil zázvor a kmín, prospívá při neduzích žaludku a života. Při ochrnutí jazyka žvýká se zázvor. Ten podporuje zažívání v každém případě.

Ze zázvoru shotovují se pilulky, jichžto užívá se na noc 4-6 kusů. Vezme se zázvor, kadidlo, myrha, prášek z dudkovy hlavy, puškvorec, listy břečťanové, kolokvinty a stroj bobrový, což s terpentýnem se smíchá. Lektvař upravuje se ze syrupu zázvorového; také vodička na oči připravuje se ze zázvoru, kafru, kořalky a jiných.

Zázvoru rozeznává se několik druhů, které vesměs rostou v Indii a více méně tentýž užitek poskytují.

Zběhovec (Ajuga), má lodyhu 6-7 p. vysokou; roste v střední Evropě - též i v jiných dílech světa. Kvete v červnu až do srpna. Třeň voní rozmarinou. Žene na pot a moč. Jest několik druhů.

Všecky druhy užívaly se proti různým nemocím, jako jsou úplavice, krvotok, dna - bud co odvar neb v jiné způsobě.

Zdravínek (Odontites), a sice červený; lodyha 1' vysoká, vztýčená, listy kopinaté, tupé, na spodině zaokrouhlené; květy růžové. Roste na polích vlhkých, vedle potoků v celé Evropě. Kvete v květnu až do srpna; potřebuje se proti krvotoku a bolení zubů.

Zdrojůvka (Fontinalis) [pramenička obecná, zdrojůvka obecná, Fontinalis antipyretica] roste v střední Evropě u pramenů, potoků a vod vůbec, má lodyhu 1-2 st. dlouhou pod vodou plovoucí. Plody nezralé potřebují se proti zimnici, odvar pak z nich dává se do koupele a při prsních neduzích.

Zederach (Melia) [Melia azedarach] jest pěkný strom rostoucí v Asii a jižní Evropě; u nás jen ve sklennících se pěstuje. Celá rostlina má chuť hořkou a moc silně počišťující; též proti červům slouží za lék; větší dávka způsobí dávení, závrať, průjem, křeče, ba i smrt.

Z jader a jahod lisuje se olej, z oříšků soustruhují se růžence.

Zeměžluč (Erythrea) [zeměžluč lékařská, Centaurium erythraea], roste na lukách a v lesích, kvete v červenci. Nať má chuť velmi hořkou a potřebuje se jako hořec, zejména k sílení žaludku. Užívá se prášek nebo odvar, tento zejména jako obkladek na vředy.

Rovněž ve zvěrolékařství užívá se byliny té, jako ostatních hořkých léků (hořce a j.).

Jest několik druhů sobě podobných.

Jeden roste v jižní Americe a přiváží se sušen do Evropy, kde se potřebuje jako lék krev čistící.

Zerav (Thuja), strom 20-80 st. vysoký, roste v Americe a Sibiři (druh západní), hodí se k dělání plotů neproniknutelných, v zimě v letě zelených a úhledných; dříví hodí se k stavení, zvláště vodnímu. Má silný zápach nepříjemný a dobývá se z něho silice, která slouží za lék proti škrkavkám.

Jiný druh, východní, roste na Japanu a v Číně, ač také tu a tam v našich sadech se nalézá. Dříví má tvrdé; hodící se dobře pro truhláře. V Africe roste druh, z. kloubnatý, z jehož kůry prýští se pryskyřice, jež slove sandarak; potřebuje se málo v lékařství. Zimu naši nesnese. Odvar dřeva stromu toho prospívá slabému žaludku; větvičky západního či amerického, vařené a smíšené se sádlem, poskytují výbornou masť proti bolestem hostečným.

Ve zvěrolékařství užívá se ho s prospěchem proti vyraženině a vředům, a sice dává se buď na prášek utlučená nať k zasypávání, nebo lépe ještě tinktura - upravená z části listí a 6 částí líhu, k navlažování, 3-4krát denně.

Zvěrolékaři homeop. používají této byliny proti bradavicím různého druhu, zejména když krvácejí nebo vyměšují zapáchající vlhkosť, proti prohnilům koní, proti paznehtnici ovcí, zvláště když jest povahy poněkud horší.

Zevar (Sparganium), a sice větevnatý (S. ramosum); lodyha zvýší 2 st., přímá; listy střídavé, čárkovité, ½" široké, žlabovité; větve střídavé, bělisté, nesoucí strbouly sedavé, dole samičí, nahoře samčí.

Roste v bahnech a stojatých vodách; kvete v červenci a srpnu. Kořen potřebuje se proti hadímu uštknutí.

Zimnář (Ornus) [jasan zimnář, Fraxinus ornus] jest strom až 10 mt. vysoký, roste zvláště v jižní Evropě; v Itálii nařezávají kůru a shromažďují manu, jež prýští ze stromu. Jsou čtyry druhy; avšak do obchodu přichází nejvíce druh many, která se sbírá v červenci a srpnu, kdežto se do stromu učiní řez, který se stále šíří; mana z toho tekoucí a rychle schnoucí chytá se na chrastí nebo slámu; později vytéká obyčejná mana, jež tvoří menší a větší kusy.

Vůni má slabě medovitou, chuť přisládlou; záleží z cukru zvláštního, jenž slove manit, a z látky odporné, která převládá pří špatnějších druzích. Mana se dává dětem, by dostaly stolici; též při neduzích prsních, proti kašli, proti zánětu ledvin a močových ústrojů. Dětem dává se v částkách 2-6 dr., dospělým 1 až 3 unce, ve vodě horké rozpuštěná neb vařená.

Zimokeř (zelenec, zimolist, Celastrus) jest keř, rostoucí v Indii, Číně, na Japanu; některé druhy nalézají se též v severní Americe, Austrálii a na Madagaskaru. Jeden druh má kůru, jež za dávidlo se užívá; v Arábii potřebují listy tamějšího zimokeře za lék proti moru; v Senegambii užívají kořene keře toho proti chronické úplavici; druh peruánský má listy chutnající kysele, kterých se užívá jako léku občerstvujícího proti zimnici.

Zimostráz (Buxus) [zimostráz vždyzelený, Buxus sempervirens] jest keř, jenž v zahradách se potřebuje co plot k ohrazení a k okrase, i přistřihuje se často; má listy vždy zelené. Dříví jeho tvrdé, žluté, jest velmi vážené na soustružnické a dřevorytecké práce.

Listy mající ostrou, hořkou chuť, potřebují se za lék počišťující, dříví užívá se místo guajacu proti zastaralým nákazám.

Zistohranák (Heriteria), strom 20-25 st. vysoký, roste v Indii východní; má květy oranžové a símě hnědočervené; kvete v srpnu až do listopadu. Semeno se potřebuje za lék proti průjemu a úplavici.

Zkrutek (Funaria) patří mezi mechy. Obecný (F. hygrometrica), lodyha půl palce, větším dílem v zemi. Roste na zemi holé, zvláště na opuštěných milířích, na stinných zdích. Zraje na jaře.

Přičítá se mu moc, že žene na moč a pot, jakož i vyměšování hlenu že podporuje.

Zloplod (Sapium), strom pěkný, 30 st. vysoký, větve dlouhé, málo rozdělené, s korou nahnědlou, dřívím bílým; roste v Americe. Celý jest naplněn mlékem bílým, které prý jest jedovaté.

V Americe užívají šťávy této zhustlé jako lepu, chytajíce na ni ptáky. Jiný druh, indický, roste v Indii vých., má šťávu palčivou v kořenu i kůře, která jest jedovatá. Ústa i jazyk otékají, ba i smrt následuje, jestliže někdo usušené plody louská zuby. Listy potřebují se proti vředům a vymočení bradavic.

Zmijovec (Dracontium), a) trnitý (D. spinosum). Kořen dlouhý, tlustý; listy dlouhé střelovité; stvol trnatý nesoucí na konci toul velmi dlouhý, obsahující palici či klas na prst velký. Roste v Indii a na Ceylonu. Z kořene dobývá se mouka.

Protisečný (D. polyphyllum). Roste v Americe, v Kajeně a Surinamu; květ má zápach nepříjemný; kořen ostrý počišťuje dolem a působí prý silně na plod, také proti haemorrhoidám a dýchavičnosti se užívá.

Zmijovice obecná (Ophioxylon serpentinum) [zmijovice hadovitá, Rauwolfia serpentina]. Kořen přímý, málovětevnatý; listy lysé, ostré, 4" dlouhé, mírně řapíkaté, květy bělavé nebo červenavé. Roste na Malabaru a Ceylonu. Kořen dřevnatý, svraskalý, chuti hořké, má se za mocný lék proti jedu hadímu, též proti hryzení a dávení. Proto slove dřívím hadím. Také proti rozličným nemocím se užívá, jako proti zimnici, červům; má též moc počišťovací.

Zubeň (Dentella) roste na ostrovech indických a v Austrálii; kvete neustále. Šťáva celé rostliny potřebuje se proti lišejům a též proti jiným vředům.

Zvona (Zvonek) broskvolistá (Campanula persicifolia) [zvonek broskvolistý] má lodyhu 2-3 st. vysokou, květy veliké, úhledné, s korunou zvonkovitou, modrou. Roste v lesích, kvete od máje do července. Pěstuje se v zahradách v rozličných odrůdách.

Přidat komentář