Vytisknout
Kategorie: Český herbář z roku 1899
Zobrazeno: 1340

Léčení bylinami

Léčení čerstvými bylinami vychází, jak se říká, vždy více z mody, ač nelze pro to udati rozumné příčiny, a také není pochybnosti, že dříve či později zvítězí opět věc jednoduchá, přirozená. Nelze také upříti, že počátek léčení učiněn čerstvými bylinami léčebnými a že zkušenost v tom ohledu většinou pochází z doby, kdy potřebovalo se k léčení čerstvých nerozloučených bylin. Oblíbenost nynější léků cizích a lučebních výtažků svědčí o jednostrannosti. Touha obecenstva po léčení přirozeném přispěje k používání bylin čerstvých, takřka z louky přinesených. Příroda také skutečně odkazuje nás na čerstvé, domácí byliny. Louky ozdobí se z jara četnými bylinami, které mají rozličné síly léčební; lidé i zvířata občerstvují se novou potravou, jež zvláště smíšena i rozmanita, jak to vyžaduje pravidelná výživa.

Zkušenost každodenní vede nás k tomu pozorováním domácích zvířat, u nichž jest lékem hlavním jarní krmení. Lučba nás také poučuje, že naše extrakty léčebné nejsou s to nahraditi látky přirozené; že lučební látky hořké a žíraviny nevyrovnají se léčebným prostředkům přirozeným, co se týká jemnosti, lahodnosti a trvalého účinku, pozorovati lze u nich velmi snadno. Rozdíl jest asi ten, co mezi vínem a líhem.

Kterak stalo se odchýlení to od přírody? Hlavní příčinou jsou přecenění věcí nových, předsudky, lenivost a starý zvyk. Jest to předsudkem, že prostředky ony v původním tvaru svém jsou příliš ostré, surové, nepříjemné. Kdo užívá šeredné smíšeniny šťáv, jako z vlašťovičníku, krtičníku, bolehlavu atd., nabyl ovšem nemilé zkušenosti té.

Přílišná ostrost některých bylin nemůže se vytýkati v době, která požívá ostrých jedů, solí a j., že pak šťáva smetanky jest příjemnější nežli roztok výtažku se solemi, nedá se popírati. Mimo to potřebí, aby lékař se staral o určité léky, sebrané na místě příhodném, zkrátka, aby byl znalcem kořínků čili farmaceutem. Toho se však nedostává mnohým lékařům; to považují za kacířství, za přetížení. Upravování a lisování šťáv mnohé zrazuje; z lékárny pak koupené nechutnají šťávy ty mnohým nemocným.

Kdo by to však mínil opravdově, mohl by snadno si zaříditi takovýto ústav léčební v nějaké zahradě pod širým nebem. Věcí snadnou jest před lékařem samým zjednati čerstvé a čisté šťávy, které by se nezošklivily nikomu.

Především musil by přestati starý zlozvyk, zvláště staré sloučeniny, jakož i hořké žaludkové kapky, dosud velice oblíbené. Prvním pravidlem jest předpisovati prosté, jednoduché, nebo prostě složené šťávy.

Jestliže slabý žaludek nesnese 2 unce šťávy z rostliny A, nezlepší se to, přidáme-li ještě 2 unce surové šťávy z B a C. Tuto vadu shledáváme u mnohých starých komposic. Žaludek zvykne šťávám, rovněž jako vodám minerálním, jenom když se nepřeplní a když zvolí se takové šťávy, jež hodí se pro každou osobu. Nikdy nemají se takové šťávy míchati s vínem, mlékem, polévkou — ty věci mají se pít později.

Co přísada hodí se několik kapek oleje etherického, třený muškát a j. Šťávy musí býti vždy čerstvé, to jest připravené právě před užíváním, ne odstálé; aby odstraněny byly hrubší látky nezáživné, postačí náležité utlučení a procezení.

Zvláštní nádoby a plátna pro každý druh, by se předešlo smíchání a nepříjemné chuti, vůbec čistota největší a pořádek jsou hlavní podmínkou.

Zvolen budiž k léčení čas příhodný, zvláště jarní, poněvadž v tu dobu mají rostliny více šťávy a účinnější nežli v letě. Nejlepší čas jest, kdy kvetou stromy; později neradno počíti léčení leda při okurce, melounu, vinném zrní a pod.

Škodlivým jest předsudek, že při léčení tom není potřebí tak přísné diety; právě ono vyžaduje časné vstávání, pohybování, veselou mysl; kdo by při tom seděl ve světnici, měl by z toho arci pouze obtíže se zažíváním.

Že byliny upotřebené musí míti s dostatek šťávy, rozumí se samo sebou; u některých při lisování musí se přidávati voda.

Mnohé byliny hodí se k požívání co salát, na př. řeřicha, šťovík, celer, cibule, nebo se připravuje z nich bylinné máslo aneb syrovátka, ocet bylinný, víno, na př. z mařinky. U bylin ostrých a jedovatých se užívá smíšenin, totiž jedna část byliny tlučené smíchá se s 3 částěmi cukru, nebo-li essence, to jest smíšenina šťávy s lihem, v stejném díle.

Kdyby se osvědčilo, že essence takové lze rozesílati, mohly by v způsobě té užívány býti též některé léčebné cizí byliny z Asie, neb třeba z Ameriky.

Nyní jich užíváme sušených, kdežto obyčejně bývají zkaženy a tudíž bez náležitého účinku.

Ale poněvadž se vychvalují v časopisech, dá se tím mnohý ošáliti.

Lékaři naši málo si všímají věci této, velmi důležité; mnohý z nich nestará se pranic o pokrok ve vědě lékařské. Psaním receptů otupí se jeho mysl a chuť k vzdělání dalšímu novými zkouškami (experimenty).

Léčí se dle příručních knih, stokráte již opsaných, a mnohý lékař by byl, co se týká jeho znalosti bylin, zahanben kterýmkoli učněm lékárnickým.

Rovněž co se týká užívání zevně, možno rozličným způsobem upotřebiti čerstvé byliny, ku př. na obkladky, jako jsou kerblík, petružel, špenát, prha, náprstník a j.

Masti také upravují se z bylin čerstvých. Na rány k obvazování hodí se mnohé, jako vlašťovičník, rozchodník, pryšec, pryskyřník, jitrocel. K umývání, co prostředek krásy, užívá se octů bylinných; šalvěje co tinktury zubné — též co oční vodičky užívá se světlíku, smetanky, vlašťovičníku — jiným pak způsobem jiných ještě, a zbývá jen projeviti přání, by lékaři si toho více všímali a více užívali čerstvých bylin.