Hlízola nachová (Apios¹ tuberosa² Pursch, Glycine³ apios L.) jest vytrvalá bylina z čeledi rostlin motýlokvětých (Papilionaceae), vytvářející na podzemních výběžcích dužnaté hlízy velikosti slepičích až husích vajec a vyhánějící dlouhé, tenké lodyhy, které se rády pnou po křovinách a jsou tím pozoruhodny, že obsahují bílé mléko, což mezi rostlinami motýlokvětými jest celkem vzácné. Střídavé, lichozpeřené listy skládají se z 5 až 7 vejčitě kopinatých, celokrajných lístkův. Hnědě nachové, libovonné květy, hustě směstnané do krátkých, dlouze stopkatých úžlabních hroznů, jsou podobného složení jako květy fazolů a dospívají v čárkovité, smáčknuté, mnohosemenné lusky.

Hlízola nachová roste ve východních státech Sev. Ameriky, zejména ve Virginii, a Kanadě, a to nejraději v křovištích, kde ji domorodci vyhledávají a hlízy její vyhrabují, aby si na nich pochutnali. Syrové hlízy chutnají jako jedlé kaštany, uvařené jako zemáky. Kromě hliz poskytuje rostlina též semen, jichž užívá se jako hrachu. Vzhledem k uvedenému užitku pěstují hlízolu v některých krajinách Severní Ameriky též na polích. Také u nás by ji bylo možno pěstovati, anať podnebí naše dobře snáší, jak o tom svědčí rostliny, které tu onde pěstují na zakrytí holých stěn a besídek.