Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1796

Sevlák1 cukrový (Sium sisarum L.) jest jako předcházející vytrvalá bylina okoličnatá, shodující se u většině vlastností se sevlákem šírolistým neboli požírem (Sium latifolium L.), jenž u nás roste místy ve stojatých vodách a vlhkých příkopech. Vyhání z hlavního kořene, který jest ověšen zdužnělými, jako prst tlustými kořeny vedlejšími, přímou, až 1 m vysokou, lysou, větevnatou lodyhu s listy jednoduše lichozpeřenými, o postranních lístcích kopinatých, pilovitých a o konečném lístku vejčitém; hořejší listy lodyžní jsou však pouze trojčetné.

Sevlák cukrový - Sium sisarum

Drobné, bílé kvítky normálního složení rostlin okoličnatých skládají složené okolíky opatřené obalem i obalíčky.

Plody jsou podlouhlé, s boků smáčknuté, podél žebernaté dvojnažky věnčené na vrcholku nepatrnými zuby kališními.

Sevlák cukrový pěstují od dávných dob pro dužnaté, sladké kořeny zvláště v Číně a Japonsku. Ale také v Evropě jej znali už za doby Římské veleříše a dosud jej v některých zemích, na př. v Porýnsku, sejí.

Kořeny pojídají se jako chutná, výživná a snadno stravitelná zelenina. Druhdy doporučovali je též v lékařství, zvláště těm, kteří trpěli chorobami plic. V Číně a Japonsku je suší, až úplně ztvrdnou, neboť v tomto stavu dají se mnohem déle uchovati nežli syrové. Také z nich v některých krajinách připravují zvláštní druh kořalky, anebo z nich dobývají cukru, jehož obsahují 6-8%·

Poznámka. Vedle sevláku cukrového pěstují v Číně neméně hojně sevlák ninsi (Sium ninsing Thbg.), jehož léčivý kořen (radix ninsi) vydává se často mylně za kořen všehoje pravého (Panax ginseng C. May.), o kterémž více pověděno mezi rostlinami lékárnickými (v odd. V.).

1Souvisící s lat. silaus, jímž Plinius rozuměl nejspíše celer.