Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1850

Cirok1 obecný (Sorghum2 vulgare3 Pers.) jest statná, až přes 3 m vysoká obilina, jejíž silná stébla jsou vyplněna sladkou bílou dření a porostlá skoro až pod latu plochými, asi 1 m dlouhými a několik cm širokými listy, jež připomínají listy kukuřice. Nahoře rozvětvuje se stéblo v bohatou, více méně rozloženou, tuhokvětou latu drobných dvojitých klásků.

Čirok obecný - Sorghum vulgare

Jeden klásek z dvojice jest jalový, často jen plevami zastoupen a spočívá na kratší nebo delší stopce. Druhý klásek jest přisedlý a obsahuje v tuhých, kožovitých plevách kvítek plodný, obojaký, o třech tyčinkách a svrchním semeníku s 2 perovitými bliznami; dolejší plucha tohoto kvítku jest tenkoblanná a nese osinu, která však snadno opadává. Někdy sedí vedle plodného kvítku ještě jeden kvítek prašníkový nebo jest po něm zákrsek.

Moučnaté, podlouhlé, poněkud smáčknuté obilky, značně větší nežli obilky obyčejného prosa, jsou barvy nejčastěji hnědé nebo žlutě červenavé.

Cirok obecný jest pro mnohé tropické země vedle rýže nejdůležitější obilinou, ba některé vyprahlé krajiny v Turkestanu a v střední Africe by bez této obiliny nemohly býti ani obydleny. Pěstují jej v několika odrůdách hlavně ve střední Africe - proto se mu říká též proso mouřenínské - v teplé Asii, zvláště ve Vých. Indii, odkudž mu říkají indické jáhly (u Mathiola indiánské proso), a v jižní Evropě, kde kultura jeho sahá až do Uher. Ještě také i v jižní Moravě dozrává.

Z obilek mele se mouka na chléb a na rozmanité pokrmy, které zastupují v některých krajinách rýži.

U nás možno cirok obecný pěstovati jen jako zelenou píci, poněvadž zpravidla nedozrává. ? tomu cíli však hodí se lépe cirok halepský (Sorghum halepense Pers.), druh slabší, s užšími listy, chudší latou a menšími semeny, ale pro naše krajiny otužilejší. V jižní Evropě roste jako těžce vykořenitelná plevel, ale také se tam místy - až po jižní Tyrolsko - pěstuje.

Čirok obecný - Sorghum vulgare

Jiný, velmi statný druh ciroku jest durrha neboli dura, dari (Sorghum durrha Roxb.), která vyniká latou silně staženou a má semena kulovatá. Pěstují ji od pradávných dob v Egyptě i v jiných zemích horké Afriky, v Arabii, Persii, Východní Indii a Číně, v novější době též na ostrovech Antillských. V Evropě ujala se kultura její hlavně na Sicilii. Hodí se zvláště pro krajiny neúrodné, suché, písčité.

Z obilek durrhy melou mouku na různé pokrmy jako z obilek ciroku obecného. V jihozápadní Africe však jich výhradně zpotřebují k výrobě výživného piva zvaného omatojo.

O ciroku cukernatém (Sorghum saccharatum Pers.) a odrůdě jeho c. pometlovém (S. saccharatum var. technicum) pověděno více v III. oddíle mezi rostlinami cukrodárnými.

Pozn. Novějším bádáním zjištěno, že všecky uvedené druhy ciroku pocházejí od společné rostliny mateřské - Andropogon Sorghum Brot.

1Utvořeno dle chorv. jména sierak, jež souvisí s vědeckým Sorghum

2V Africe nazývají tuto obilinu sorgho.

3Lat. vulgaris = obecný.