Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1626

Smokvoň1 obecná neboli fíkovník (Ficus carica2 L.) roste-li planě, jest často vzrůstu křovitého, jakožto rostlina pěstovaná má však vzrůst stromovitý. Kmen pěstovaných stromů dorůstá až několik m výšky a 5 dm tloušťky, košatá koruna skládá se z větví namnoze křivolakých. Mladší větve, ronící z poraněných míst mléko, jsou porostlé střídavými, řapíkatými, na rubu měkce chlupatými, opadavými listy, jejichž čepel v obrysu skoro okrouhlá jest vykrojena v 3-5 tupých laloků. Listy na mladých výhoncích bývají však často nedělené.

Fíkovník smokvoň - Ficus carica

Různopohlavné, drobné kvítky jsou hustě směstnány na vnitřních stěnách hruškovitých, při širším konci dovnitř vtlačených lůžek neboli ježlí.

Rozřízneme-li ježli a použijeme lupy, vidíme, že kvítky mají 2-5dílné okvětí a v něm 3-6 tyčinek nebo místo tyčinek svrchní semeník s jednoduchou, na konci dvouklanou čnělkou.

Později ježle zdužnatí v nepravý plod sladké chuti - fík, obsahující drobounké nažky ve způsobě tvrdých semének3.

Poněvadž šlechtěný strom ročně kvete dvakráte (záhy na jaře a v pozdním létě) a všecky květy se nerozvíjejí současně, možno na témže stromě vedle plodů zralých nalézti vždy také plody teprve se vyvíjející, po případě i květy.

Za celý rok dává vzrostlý strom až 200 kg čerstvého ovoce, což jest asi 50 kg fíků sušených.

Smokvoň obecná vyskytuje se ve dvojích různých jedincích: jakožto pěstovaná smokvoň pravá (Ficus) a jakožto planá smokvoň kozí (Caprificus). Prvá obsahuje dle Kernera v hruškovitých lůžkách samé květy pestíkové, plodné, druhá obsahuje v lůžkách květy dvoje: při ústí dutiny lůžkové květy prašníkové, hlouběji uvnitř květy pestíkové, které však oproti dlouhočnělečným květům pestíkovým smokvoní pravých mají čnělky většinou krátké a bez blizen, tak že nemohou býti dobře zúrodněny.

 

Za to mohou samičky drobounkého, jen asi 11 mm dlouhého blanokřídlého hmyzu, stehnatky fíkové (Blastophaga4 grossorum5), krátkou čnělkou snadno prostrčiti kladélko do semeníku a vložiti tam po vajíčku, z něhož vylíhne se červíčkovitá larva. Vyžírajíc vajíčko, larva přemění semeník v malinkou duběnku, ve které se posléze zakuklí a dospěje v dokonalý hmyz. Ten, opouštěje vadnoucí lůžko, nabere si na tělo pylu z prašníkových kvítků a přenese jej pak na blizny plodných kvítků některé sousední smokvoně pravé. A tak dle pozorování Kernerových dvojtvarné kvítky smokvoně úlohu opylení si rozdělily: kvítky krátkočnělečné, opylení namnoze neschopné, odchovávají hmyz, který pak přenáší pyl na blizny kvítků dlouhočnělečných, zúrodnění schopných, k odchování hmyzu však nezpůsobilých, poněvadž hmyz - maje poměrně krátké kladélko - nemůže do semeníku dlouhou čnělkou vajíčko vložiti.

Od dávných dob bylo Fíkovník smokvoň - Ficus caricav zemích fíkorodých známo, že fíky, do nichž zalezly stehnatky, dosahují větších rozměrů a příjemnější chuti nežli fíky, které tímto hmyzem navštíveny nebyly. Proto uvazují pěstitelé fíků květonosné větve smokvoní kozích na smokvoně pravé, aby hmyz do plodů jejich spíše nalezl. Tento výkon, jemuž se říká kaprifikace, provádějí dosud pěstitelé smokvoní hlavně v okolí města Smyrny v Malé Asii, kdežto v jižní Evropě od něho počínají upouštěti, ponechávajíce opylení kvítků v ježlích smokvoní pravých přírodě samé, kterou jen v tom podporují, že v těsném sousedství smokvoní pravých vysazují smokvoně plané. Ostatně jest mezi pěstiteli fíků také dosti těch, kteří blahodárnému, vyhlašovanému působení kaprifikace na vývoj a jakost ovoce vůbec nevěří.

Původní vlast smokvoně obecné dlužno hledati v jižní Asii. Odtud rozšířila se však kultura její velice záhy na západ, zejména do zemí Středomořských, jak o tom svědčí už ta okolnost, že se často o fících vedle oliv a hroznů vinných mluví v Písmu svatém a že již starověké Athény měly smokvoň ve svém znaku na znamení, že obyvatelé Řecka, nežli se naučili pěstovati obilí, živili se hlavně fíky. Ale ještě i později bylo v Řecku, zejména v Attice, požívání fíků tak rozšířeno a oblíbeno, že přísní dozorcové - sykofanté bděli nad tím, aby toto ovoce, zvláště při špatné úrodě ostatní, nebylo ze země vyváženo.

Dnes pěstuje se smokvoň v četných odrůdách ve všech zemích jižní Evropy a vyskytuje se tam též místy na skalách a zdech zplaněle, v naší říši na př. v okolí Bolzana v jižním Tyrolsku. V novější době počali ji pěstovati s dobrými výsledky také v teplé Sev. Americe, zejména v Kalifornii, jakož i ve vých. Austrálii.

Fíkovník smokvoň - Ficus carica

U nás možno vídati smokvoň pouze tu a tam pěstovánu ve kbelících, poněvadž zimy nesnese, ač v létě pod širým nebem vydrží. Proslulé jsou fíkovny v císařské zahradě na Hradčanech a při zámku na Dobříši. Ve fíkovně Dobříšské, kterou v létě odkrývají, v zimě však pohyblivou střechou zakrývají a vytápějí, jest (dle Vesmíru roč. 1898) 16 stromů, z nichž největší má kmen v objemu 11 dm a stáří jeho odhaduje se asi na 300 let.

V některých fíkorodých krajinách tvoří chutné a zdravé ovoce fíkové hlavní část denní potravy. Pojídají je buď čerstvé nebo sušené nebo rozmanitě upravené. Byvše do hnědá upraženy, fíky dávají buď samy o sobě nebo s přísadou čekanky kávovou náhražku -fíkovou kávu. K nám dovážejí se hlavně jen fíky usušené na slunci nebo v sušírnách a to buď naložené do krabic, beden a sudů anebo navlečené na tenkých proutcích, po případě sítinových stéblech a šňůrách stočených do věnců. V druhém případě jsou fíky od stopky silně smáčknuty, takže mají tvar koláčkovitý.

Za nejlepší fíky považují se f. smyrnské, o nichž už nahoře stala se zmínka, a pak drobné fíky marseillské, vypěstované většinou na ostrově Ischii.

Pozn. Vedle smokvoně obecné dávají ještě jiné druhy smokvoní jedlé plody. Nejznámější z nich jestsmokvoň egyptská (Ficus sycomorus6 L.), strom až 16 m vysoký, o mohutném kmeni a košaté koruně, s listy podobnými listům morušovým. Plody jsou téže povahy jako u smokvoně pravé, ale méně chutné a mnohem menší, jen asi tak veliké jako vlašské ořechy.

Jsouc rozšířena hlavně v Palestýně, Egyptě a Habeši, smokvoň egyptská skýtá vedle smokvoně pravé a datlovníku tamějšímu lidu od dávných dob důležitou část denní potravy. Z měkkého, nicméně však velice trvanlivého dřeva této smokvoně hotovili starověcí Egypťané rakve pro mumie.

O jiných druzích fíků, které nejsou důležitý ovocem, ale výměšky ze dřeva a kůry, pověděno více v oddíle VIII.

1Jako polské smokiew, chor. smokva od staroslov. smoku.

2Z Karie (v Malé Asii) pocházející.

3Poněvadž květů na stromě neviděti, domnívali se druhdy, že se vůbec nikdy nevyvinují a že strom rodí zrovna plody ... „Květu žádného nevydává, ovoce hned z dřeva jde a roste“. (Mathiolův Herbář str. 101).

4Slož. z řec. pupen + požírati.

5Lat. grossus = nezralý fík.

6Slož. z řec. fík moruše, vzhledem k listům.