Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1174

Marhaník1 neboli strom granátový (Punica2 granatum L.) jest keř nebo nízký, šedokorý strom obyčejně nepravidelně rozvětvený, o větvích někdy trnitých, někdy beztrnných. Krátce řapíkaté listy mají podlouhle kopinatý tvar, lysý, lesklý povrch a nedělený okraj.

Granátovník obecný - Punica granatum

Velice sličné, šarlatově červené květy vyrůstají jednotlivě nebo po 2-3 na koncích a po stranách větví. Jsouce podobného složení jako květy myrty - anyť rostliny marhaníkovité stojí s rostlinami myrtovitými (Myrtaceae) v blízkém příbuzenství - mají spodní semeník, na němž spočívá trubkovitá číška nesoucí na svém okraji 5 uštů kališních, 5 velikých plátků korunních a mnoho tyčinek, v jejichž středu trčí jednoduchá čnělka, zakončena hlavatou bliznou.

Plody - granátová jablka - podobají se pomorančům, mají však svrchní, hnědo-červenou vrstvu kožnatou a jsou na vrcholku věnčeny vytrvalým kalichem. Uvnitř jest směstnáno mnoho semen, která jsou obalena nasládle kyselou, načervenalou, průsvitnou dužninou (míšky). Pro tuto dužninu jsou granátová jablka v jižní Evropě, v severní Africe a v teplé Asii oblíbeným ovocem; proto se tam marhaník hojně pěstuje a to v rozmanitých odrůdách3. U nás jej lze pěstovati pouze ve kbelících, poněvadž zimy nesnese.

Dužnina plodní, podobné chuti jakou má náš rybíz, bud se vyssává a semena se vyplivají, anebo z ní připravují občerstvující, limonádě podobný nápoj - sorbet neboli šerbet.

Kůra kmene a větví, zvláště však kůra kořene (cortex radicis granati) jest proniknuta granátovou tříslovinou, která jí dodává trpké, odporně hořké chuti. Užívá se jí proto od dávných dob jako léku, zejména na vypuzení tasemnic. Také tuhá kůra plodův (cortex fructus granati) jakož i květy jsou léčivé.

O granátových jablkách činí se zmínka už v nejstarších spisech. V sanskrtě se uvádějí poGranátovník obecný - Punica granatumd jménem dadimba a také ve Starém Zákoně se několikráte připomínají. Starověcí Řekové viděli v jablku granátovém symbol plodnosti a zasvětili je bohyním Afroditě a Héře. Zlatá jablka Hesperidek, jež darovala bohyně Gaia Diovi a Héře při jejich zasnoubení, a zlaté jablko s nápisem: „Té nejkrásnější“, jež bylo příčinou války trojské, byla prý nejspíše jablka granátová.

 

Staří Římané zvali granátová jablka jablky punskými (malum punicum), poněvadž je dostávali ze severní Afriky z okolí Karthaga.

1Ze slovin. margaranaa to z vlašsk. malegrana, jež souvisí s lat. malum granatum = jablko zrnkaté (granum = zrno).

2Buď proto že má šarlatově červené (= puniceus) květy, nebo že hojně rostl kolem Karthaga v krajině punské (regio punica).

3V novější době však jest vytlačován pomorančovníkem.