Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1374

Oranžovník neboli strom pomorančový1 (Citrus aurantium2 L.) je strom, řidčeji keř, o němž platí celkem vše, co pověděno bylo o citroníku, až na to že dosahuje vyššího vzrůstu, že má řapíky listů široce křídlaté, libovonné květy obyčejně bílé, řidčeji narůžovělé a plody zpravidla kulovaté, s korou zbarvenou nejčastěji oranžově.

Pomerančovník - Citrus sinensis

Původně rostl planě a byl pěstován oranžovník jako citroník v teplé Asii, odkudž rozšířil se do jižní Evropy oproti citroníku mnohem později. První oranžovník přivezli z Vých. Indie do Lissabonu r. 1548. Portugalci. Z Portugal šířila se pak kultura jeho zpátky na východ, zejména do Španěl a do Itálie. Vlachové říkají doposud pomorančům „portogalo“. Pěstování oranžovníků, rozšířené dnešního dne netoliko v jižní Evropě, nýbrž i v teplých zemích jiných světa dílů, vyžaduje stejné péče jako pěstování citroníků.

Až do poloviny minulého století bylo i u nás zvykem pěstovati v zámeckých zahradách ve kbelících citroníky a pomorančovníky a věnována tomuto zahradnickému odvětví zvláštní péče, tak že vypěstěny byly často stromy více než 100leté. V zimě musily ovšem tyto stromy býti chovány v zakrytých místnostech - oranžériích. Dnes kultura oranžovníků a citroníků u nás téměř vymizela, ale skleníkům, v nichž chovají se zákrsky ovocných stromů a jiné dřevnaté rostliny přes zimu, říká se namnoze dosud oranžerie.

Ačkoliv oranžovník v jižní Evropě kvete a nese ovoce skoro po celý rok, přece hlavní žeň pomorančů spadá do konce února a do března, v kteroužto dobu také nejvíce pomorančů se k nám dováží3 a to hlavně z okolí Janova, Nizzy a Mentony jakož i ze Sicilie. Jediný vzrostlý strom dává prý ročně až 20.000 pomorančů.

Pro obchod sklízejí se pomoranče velice pečlivě, zejména se dbá toho, aby se neporanily, přebírají se a třídí dle velikosti a lepší druhy se zabalují do papíru.

Kromě šťavnaté, sladce nakyslé, velice lahodné dužniny skýtají pomoranče vonnou, nahořklou kůru, jíž se upotřebuje v kuchyních a cukrárnách.

Smáčkneme-li čerstvou kůru pomerančovou, vytryskuje z ní těkavý olej - silice pomorančová (oleum aurantii corticis), která se přidává do některých léků, do rosolek a do voňavek. Proto se tato silice z pomorančové kůry vytahuje a vede se s ní obchod.

Ještě jemnější etherický olej jest obsažen ve květech oranžovníkových (flores aurantii), jichž vzrostlý strom ročně dává až 10 kg. Z 1 kg květů vytěží se destillací tohoto drahého, libovonného oleje asi 4 g. V obchodech jest znám pod jménem oleje nerolovéPomerančovník - Citrus sinensisho (oleum Neroli, oleum aurantii florum). Užívá se ho hlavně ku přípravě rozmanitých voňavek, zejména tak zv. „kolínské vody“. Největší továrny na nerolový olej jsou v jihofranc. městě Nizze, na jejíž trhy doveze se v hlavní době květu, která trvá asi 4 neděle, denně průměrem 150—200 metr. centů květů oranžovníkových.

Z četných odrůd šlechtěných oranžovníku buďtež jmenovány:

a) Oranžovník trpký (Citrus aurantium amara L.), jenž má silně vonné listy a nechutné plody o nerovné, hořké kůře a trpké dužnině. Plody této odrůdy nepřicházejí do obchodu jakožto ovoce, ale kůry jejich upotřebuje se v lékařství a z květů i listů dobývá se silice.

b) O. sladký (C. aurantium sinensis Gall.) - má listy slabě vonné, ale plody velice chutné, s dužinou sladce nakyslou. Dováží se k nám jakožto jižní ovoce v několika odrůdách, z nichž zvláště oblíbena jest odrůda s dužninou barvy krvavě červené.

c) O. citronový neboli bergamotta4 (C. aurantium bergamia Wight) - má plody s příjemně nakyslou dužninou a bledožlutou korou, tak že tvoří přechod k citronům, k nimž jej také někteří botanikové řadí. Z kůry dobývá se vonného oleje bergamottového (oleum bergamottae), jehož se užívá hlavně do voňavek a do některých mastí.

d) O. vzácný neboli pravá mandarina (Citrus nobilis Lour.) - jejž někteří považují za samostatný druh, má řapíky krátké, nezřetelně křídlaté, květy ve svazečkách, a kulovaté, drobné plody - mandarinky, o průměru 5 — 6 cm, s lesklou, temně oranžovou korou a sladkou, obyčejně červenou dužninou.

1Stažením z vlašsk. pomo ďarancio a to z lat. pomum m aurantium - jablko oranžové, zlaté.

2Utvořeno dle arabsko-perského jména tohoto ovoce - naranž a dle lat. aurum = zlato, vzhledem k barvě plodů.

3Zvláště od r. 1891, kdy zrušeno bylo z pomorančů a citronů clo, dováží se tohoto jižního ovoce do naší říše tolik jako nikdy před tím.

4Nazván tak nejspíše podle města Bergamy v Malé Asii.