Leknín posvátný neboli lotos1 bílý (Nymphaea2 lotus L.) shoduje se u většině vlastností s naším leknínem bělostným (Nymphaea candida Presl), od něhož se liší hlavně tím, že má přiokrouhlé, hluboce srdčité listy po kraji zubaté a vespod na žebrách pýřité. Jest to vytrvalá bylina vyhánějící z naduřelého oddenku, jímž tkví v bahně, vedle dlouze řapíkatých štítovitých listů vysoké bezlisté stvoly zakončené krásným, bílým, vonným květem.

Na spodu květu pozorujeme 4 zelené, vynikle žebernaté lístky kališní, které v poupěti celý květ uzavíraly. Korunních lupínků jest veliký počet; čím dále dovnitř květu, tím jsou lupínky tyto užší a nejvnitřnější z nich přecházejí v tyčinky. Střed květu zaujímá kulovatý semeník, na jehož vrcholku sedí talířovitá, ve 24 paprsky rozeklaná blizna.

Plody jsou mnohosemenné, dužnaté, bobulovité tobolky, rozpadávající se posléze v několik částí.

Leknín posvátný - Nymphaea lotus

Lotos bílý vyskytuje se hlavně na březích Nilu a v mírně tekoucích i stojatých vodách egyptských vůbec. Byv zasvěcen bohyni Isis a považován za symbol zúrodňujícího Nilu, požíval v Egyptě zvláštní úcty a mimo to poskytoval obyvatelstvu jedlý oddenek a moučnatá semena. Jak oblíbenou byla tato pěkná vodní rostlina u obyvatelů starověkého Egypta, o tom svědčí také ta okolnost, že se s ní velice často shledáváme vedle stejně oblíbeného lotosu modrého (Nymphaea coerulea Sw.) v nejrozmanitější stylisaci na stavitelských památkách pocházejících již z doby faraonů.

Neobyčejně zajímavo jest, že lotos bílý vyskytuje se samorostle také v Uhrách a to v tak zv. „biskupské lázni" blíže Vel. Varadínu a v „císařské lázni" blíže Pešti, jejichž voda přítokem podzemních teplých pramenů udržuje se po celý rok při teplotě 19-24°R. Druhdy považovali lotus rostoucí v řečených teplých vodách uherských za samostatný druh - lotos tepelný (Nymphaea thermalis DC.); bližším ohledáním však se poznalo, že jest s egyptským lotosem bílým totožný, a při tom byla vyslovena ihned domněnka, že jej dlužno považovati za zbytek kultury, kterou do Uher zavedli nejspíše Turci. Když však byly později zjištěny zbytky lotosu bílého i v tufech diluvialních, musil býti názor o záhadných lokalitách uherských opraven. Nyní má se za to, že lotos bílý vyskytující se jako zvláštnost na řečených dvou místech v Uhrách, pochází již z doby třetihorní, kdy byl i jinde po Evropě rozšířen; kdežto však v ostatní Evropě tato krásná vodní bylina úplně vyhynula, mohla se na uvedených dvou lokalitách uherských udržeti až podnes, poněvadž jí tam byly zachovány příznivé podmínky.

1Lat. lotus, zdá se býti původu egyptského. Starověcí Řekové rozuměli pod tímto jménem několik různých rostlin.

2Lat. Nympha = rusalka, vodní víla.

Přidat komentář