Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1191

Imbauba1 štítnatá (Cecropia2 peltata Willd.) jest menší strom z čeledi rostlin morušovitých (Moraceae), 8-15 m vysoký, o štíhlém, bělokorém kmeni a nemnohých větvích. V hořejší části kmene a větví jsou střídavé, dlouze řapíkaté, štítovité listy, jejichž okrouhle srdčité, až 3 dm v průměru široké čepele jsou dlanitě rozeklány v 7-10 úkrojků, tak že se listy poněkud podobají listům koňského kaštanu.

Imbauba štítnatá - Cecropia peltata

Dvoudomé, drobné květy jsou směstnány do jehnědovitých klasův a dospívají v dužnaté, jednosemenné plody.

Imbauba jest domovem na ostrovech Západní Indie a v Jižní Americe, zvláště ve vlhkých pralesích poříčí Orinoka a Maraňonu.

Kmen a větve její jsou duté, přepažené příčnými přehrádkami v články. Každý článek má po straně podlouhlou mělkou jamku v hořejším, širším konci tak prohloubenou, že ji od vnitřní dutiny dělí pouze teninká, měkká stěna, kterouž kousaví mravenci z rodu Azteca snadno prokoušou a dostanou se dovnitř. Tam prokoušou záhy i příčné přehrádky a osadivše dutinu kmene po celé její délce, zvolí si ji za svoje bydliště.

Ale strom neposkytuje těmto mravencům pouze přístřeší, v dobách častých povodní zvláště vítané, nýbrž připravuje pro ně i potravu. Na spodině listových řapíků možno totiž pozorovati měkké polštářky. Podíváme-li se na ony polštářky zvětšujícím sklem, pozorujeme, že se skládají z chloupků, mezi nimiž objevují se po celý rok, každého dne znova narůstajíce, drobounká, 1-2 mm vysoká, vejčitá tělíska. Tato tělíska, pojmenovaná po svém objeviteli tělísky Müllerovými, obsahují tuky a bílkoviny, proto jsou mravenci horlivě vyhledávána.

Za poskytnuté přístřeší a za chutná tělíska Müllerova odměňují se mravenci z rodu Azteca rostlině tím, že jí chrání proti jiným mravencům z rodu Atta, kteří jsou imbaubě velice nebezpečni, poněvadž ničí její listy. Kdykoli se mravenci tito na stromě objeví, vyřítí se na ně mravenci ubytovaní v dutině kmene a se stromu je zapudí.

Při tom jest nad míru zajímavo, že mravenci z rodu Atta neničí listy imbauby proto, že by se jimi živili, nýbrž k tomu účelu, aby na nich pěstovali druh plísně zvaný Rozites gongylophora. Vlákna této plísně naduřují totiž v hruškovitá bílá tělíska, která jsou mravencům z rodu Atta hlavní, ne-li jedinou potravou.

Počínají pak si mravenci z rodu Atta, kteří bydlí v ohromných, často až 2-5 m vysokých mraveništích, při tom takto: Dostavše se na listy imbauby, vykusují z nich okrouhlé kousky, jež buď pouštějí na zemi nebo je sami snášejí se stromu a pak je dopravují do mraveniště, kde je rozžvýkají na kaši a tou vykládají stěny dutin a chodeb. Za krátkou dobu objeví se na zahnívajícím povlaku stěn plíseň, jejíž vlákna, jak už nahoře pověděno, naduřují v chutná tělíska. Poněvadž plíseň tato nebyla dosud nikde jinde nalezena než-li právě jenom v příbytcích zmíněných mravenců, mají někteří badatelé za to, že si ji mravenci průběhem dlouhých věků v tom směru, aby jim vytvářela chutná tělíska, sami vypěstili, jako si vypěstoval člověk z rostlin původně planě rostoucích užitečné rostliny s velikým chutným ovocem, po případě s naduřelými jedlými kořeny, s dužnatými listy a pod.

1Jméno obvyklé u domorodcův.

2Z řec. trubač, vzhledem k tomu, že na duté kmeny a větve možno troubiti.