Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 3139

Akacie neboli kapinice(Acacia) jsou stromy nebo kře namnoze trnité, rostoucí asi o 440 druzích v tropickém a subtropickém pásmu všech dílů světa, zejména v pustinách a na stepích horké Afriky a horké Australie, kde často vytvářejí ještě s jinými rostlinami neproniknutelné houštiny zvané scrub.

Akácie - Acacia

Listy jejich jsou zpravidla dvakráte sudozpeřené, mnohojařmé; ale často bývají redukovány na pouhé řapíky, které jsou za to lupenitě rozšířeny v tak zv. fyllodie.

Drobné kvítky, směstnané do úžlabních kulovatých strboulů nebo do válcovitých klasů, mají 5zubý nebo 5 klaný kalich, pětiplátečnou, nejčastěji bílou nebo žlutou korunu, četné tyčinky a svrchní semeník, z něhož dospívá lusk.

V soustavě rostlinné náležejí do čeledi rostlin citlivkovitých (Mimoseae), které jsou blízko příbuzny s našimi rostlinami motýlokvětými (Papilionaceae).

Mnohé z nich jsou důležity v ohledu praktickém. Některé totiž, jako na příklad akacie pravá (Acacia Verek Guill.) a akacie arabská (Ac. arabica Willd.), vyměšují z trhlin kůry cennou klovatinu; akacie katechová (Ac. catechu Willd.) poskytuje katechu; akacie česneková (Ac. farnesiana Willd.) dává vonné květy k účelům voňavkářským; akacie hladkolistá (Ac. homalophylla Cunn.) a akacie hrotnatá (Ac. acuminata Benth.) dávají vzácná dřeva. Konečně dlužno uvésti, že mnohé druhy, zejména druhy australské, dávají kůru na výborné tříslo, jež se z Australie dováží i do Evropy.

Vedle druhů právě vyjmenovaných a v předcházejících oddílech popsaných buďtež zde ještě uvedeny:

a) Akacie egyptská (Acacia Seyal Del.) - jest význačná neobyčejně dlouhými, u některých odrůd břichatě naduřelými, dutými ostny. Ostatně má listy sudozpeřené, květy nahloučeny v kulovatých, dlouze stopkatých strboulech, a dlouhé, vícesemenné lusky srpovitě zahnuty.

Rostouc v tropické Africe, kde ji zovou soffar, skýtá dobrou klovatinu, podobnou známé arabské gumě.

Pozn. V dutých ostnech odrůdy zvané Acacia fistula Schw. zdržují se rádi mravenci, kteří chrání rostliny od různých škůdců. Náleží tudíž tato odrůda k rostlinám mravencomilným. Mnohem význačnějšími rostlinami mravencomilnými jsou však některé akacie jihoamerické, zejména akacie růžkatá (Acacia cornigera Cham.).

Akácie - Acacia

b) Akacie různolistá (Ac. heterophylla Willd.), beztrnný keř rostoucí na ostrově Mauritiu a Bourbonu, mívá listy trojího druhu: normálně sudozpeřené, s nerozšířenými řapíky; odchylně sudozpeřené, s řapíky lupenitě rozšířenými; a listy bezčepelné, zastoupené pouhými, za to však lupenitě rozšířenými řapíky neboli fyllodiemi.

c) Akacie křídlatá (Ac. alata R. Br.), mnohovětevný keř vyskytující se na suchých pustinách v jihozápadní Australii, jest ještě s některými jinými křovitými, pustinnými druhy australskými tím pamětihodna, že nevyvinuje, aby se mohla na svých vyprahlých stanovištích spíše udržeti, listů vůbec. Místo listů jsou na větvích lupenitě rozšířené, ostnem ukončené, po větvích sbíhající řapíky (fyllodie), od nichž jsou větve dvouřadě křídlaté.

d) Akacie kosníkovitá (Ac. decipiens R. Br.) má místo listů po stranách větví fyllodia kosočtverečná, protažená v osten. Jest jako předcházející domovem v Australii.

e) Do nejbližšího příbuzenstva akacií náleží entada1 velkoluská (Entada gigalobium2 DC.), kterouž druhdy od akacií ani neoddělovali, zovouce ji akacií pnulou (Acacia scandens Wild.). Jest to statná liana s dvakráte zpeřenými, úponkatými listy a drobnými kvítky v úžlabních hroznech, rostoucí ve všech tropických zemích, zejména v lesích tropické Ameriky a v lesích ostrovů Kanárských.

Zasluhuje zmínky zvláště proto, že vytváří mezi všemi rostlinami největší lusky - až 1 m dlouhé a 1 dm široké! Semena z těchto obrovských lusků zanáší golfový proud z Ameriky někdy až na břehy Anglie a Norska, kde je sbírali už v minulých stoletích. Poněvadž tehdy o rostlině samé ještě nevěděli, považovali semena tato za plody širého moře a dle toho je nazývali mořskými kaštany nebo mořskými boby (faba marina).

1Domorodé její jméno.

2Slož z řec. obrovský + lusk.