Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 3906

Agave1 americká (Agave americana L.) jest vytrvalá bylina zajímavého vnějšku: vyhání totiž ze svazčitého kořene v prvních letech pouze dužnaté, úzce kopinaté, 1-2 m dlouhé, 10-15 cm široké, po kraji více méně ostnitě pilovité listy; teprve v posledním roce jejího života vyroste ze středu růžice přízemních listů silný, přímý, 3-9 m vysoký stvol, který se nahoře rozvětvuje v obrovské, jehlancovité, latovité květenství, obsahující až 4000 zelenavě žlutých, 4-5 cm dlouhých, libovonných květů směstnaných na koncích rozestálých větví do hustých, přímo postavených chomáčů.

Agáve americká - Agave americana

Složení květů jest takové: Na spodním, trojpouzdrém, válcovitém semeníku spočívá trubkovitě zvonkovité, v 6 cípů rozeklané okvětí a 6 tyčinek z okvětí daleko vyčnívajících. Střed květu zaujímá čnělka zakončená hlavičkatou, trojlaločnou bliznou.

Plody jsou trojboké, mnohosemenné tobolky.

V soustavě rostlinné řadí se agavy k jednoděložným rostlinám amarylkovitým (Amaryllideae), k nimž z naší květeny náleží na př. podsněžník a bledule.

Byvši původně domovem v teplé Střední a Jižní Americe, agave americká rozšířila se do všech teplých zemí, i také do jižní Evropy, kde ji rádi sázejí do „živých plotů", anyť tuhé, ostnité listy tvoří neproniknutelnou houšť. U nás chová se často ve velkých kbelících, v zimě ve sklenících, v létě v zahradách a na verandách, jako rostlina dekorativní. K účelům dekorativním ji také napodobují z plechu.

Obyčejně se jí říká stoletá aloë, poněvadž v Evropě vytváří květonosnou lodyhu teprve tehdy, když jest jí 40-50 let. V horké Jižní Americe však kvete již po 4-5 letech, v Mexiku za 8-16 let od vysazení, tak že příjmí „stoletá" se na ni nikterak nehodí. Ve všech případech jest ovšem rok, ve kterém agave vytvoří květonosný stvol, jejím rokem posledním, anať rostlina po odkvetení zahyne.

Ačkoli agave americká, jak už pověděno, roste nyní ve všech teplých zemích, přece ji nejvíce pěstují v původní její vlasti, obzvláště v Mexiku, a to už od dob nepamětných. Pro mnohé skalnaté a písčité krajiny mexické, v nichž by se jiným rostlinám nedařilo, jest rostlina tato pravým dobrodiním.

Rozmnožování děje se buď kořenovými odnoži nebo cibulkatými pupeny, které se vyvinují na osách květenství. Mladé rostlinky, vypěstěné z kořenových odnožů nebo z cibulkatých pupenů nejprve na zvláštních záhonech, vysazují se, když dosáhly výšky asi 30 cm, do plantáží ve vzdálenostech 2-3 m od sebe, aby vzrůstající agavy měly dosti místa. Za 3-4 léta po vysázení počínají rostliny dávati první užitek: nejstarších 6-12 listů se jim totiž odejme a upotřebí se na získání vláken, jimiž jsou listy hustě prostoupeny. Sklízeti mohou se listy agavové 3-4kráte do roka, tak že jedna rostlina dává jich ročně až přes 40. Nejbohatší sklizeň dávají rostliny od 4. do 10. roku; listy jejich bývají 12-18 dm dlouhé a 1/2-1 kg těžké.

Původně dobývali v Mexiku vláken z listův agavových způsobem velice primitivním: tloukli totiž do čerstvě nařezaných listů tak dlouho kyjem, až je zcela rozmačkali; po té rozmačkanou dužninu vodou odstranili, uvolněná vlákna hřebenem rozčesali a na slunci usušili. Dnešní doby ovšem odvážejí sklízené listy agavové do továren a tam z nich dobývají vláken pomocí strojů.

Z vláken agavových, která jsou sice velice tuhá, ale málo trvanlivá, soukají lana a tkají hrubší tkaniny zvláště na pytle. Druhdy z nich vyráběli praobyvatelé Mexika papír, na němž psali hieroglyfami jako starověcí Egypťané na papyrusu. Ostatně upotřebují v mexických papírnách vláken z různých druhů agav jako suroviny papírové ve značné míře dosud.

Do Evropy dovážejí se vlákna agavová obyčejně pod jménem fibri hlavně kartáčníkům, kteří jich upotřebují místo štětin a žíní. Jinak se říká agavovým vláknům též pita, maguey nebo konopě aloësová.

Vedle vláken skýtá agave americká a jí velice podobná agave mexická (Agave mexicana Lam.) domácímu obyvatelstvu ještě jiný užitek: Mladé květní pupeny, které se posléze objeví ve středu přízemní růžice listové v podobě hlávek, jakož i mladičké listy, dávají výbornou zeleninu a v některých krajích Mexika vyrábějí z nich kvašením silný lihový nápoj meskal.

Agáve americká - Agave americanaMnohem známější nežli meskal jest však národní nápoj domorodců mexických zvaný pulque. Vzniká kvašením cukernaté šťávy, jež vytéká z naříznutých spodin listův a z rány způsobené rostlině vyříznutím květní hlávky. Aby se mohla vytékající šťáva, již rostlina připravuje vlastně pro vyvinující se obrovské květenství, dobře sbírati, vyřízne se květní hlávka v ten způsob, že uprostřed růžice listové vznikne dutina několik litrů obsáhlá, ve které se šťáva hromadí; odtud přenáší se pak násoskou do připravené nádoby nebo do sešité vepřové kůže. Denně vyteče z jedné agavy šťávy 4-5 l, ročně až přes 1000 l. Kvašením promění se šťáva za několik hodin v lihový napoj, který co do chuti připomíná jablečný mošt, ale při tom nelibě páchne, tak že Evropanům se nezamlouvá.

Agáve americká - Agave americanaKonečně dlužno uvésti, že z kořenových vláken agavy (radix agaves) připravují v amerických lékárnách léky a že se jimi často falšuje sarsaparilla.

Z ostatních druhů agav, které dávají vlákna na tkaniny a šťávu na opojný nápoj, zasluhují zmínky:

a) Agave sisalská2 (Agave rigida var. sisalana Mill.), pěstovaná od dávných dob na poloostrově Yukatanu, ale také na Floridě a ostrovech Bahamských a v novější době zavedená též do německých osad ve vých. Africe, jest pro světový obchod ze všech agav nejdůležitější. Vlákna z jejích listů, známá v obchodě pod jménem sisalové konopě nebo zkrátka sisalu, konopné trávy a henequenu, vyvážejí se hlavně do severoamer. Spojených Států, kde z nich zhotovují provazy, hrubá plátna a kartáče. Asi od 60 let dováží se sisalová konopě v dosti značné míře také do Evropy.

b) Agave různotrnná (Agave heteracantha3 Zucc.), rostoucí v některých krajinách Mexika, v Texasu a v jižní Kalifornii, dává sice kratší a hrubší vlákna nežli agave americká a ag. sisalová, ale za to jsou tato vlákna pevnější. V obchodním světě se jim říká ixtli nebo istle.

c) Agave smrdutá neboli fourcroya4 obrovská (Fourcroya gigantea Vent., Agave foetida L.) vytváří průběhem let pod růžicí listovou krátký peň, z jehož vrcholku posléze vyrůstá obrovské květenství. Oproti agavám předcházejícím listy agavy smrduté jsou po kraji hladké (bez ostnů), a nelibě páchnoucí květy mají tyčinky krátké, z okvětí nevyčnívající. Jinak o rostlině i o jejím rozmnožování, pěstování a užitku platí asi totéž, co pověděno u agavy americké.

Jako obě agavy předcházející má i fourcroya původní vlast v teplé Střední Americe a na ostrovech Západní Indie. Odtud byla v 18. stol. zavedena na ostrovy Maskarenské, zvláště na Mauritius, kde se dnes pěstuje v míře daleko větší nežli v Americe. Ale také v jižní Africe, v německých osadách vých. Afriky, ve Vých. Indii a v Australii ji pěstují. Stříbrobílá vlákna její dovážejí se do Evropy z Maskarenů pod jménem mauritijské konopě, z Ameriky pod jménem tampiko nebo konopě mexické, konopě z Haiti.

1Z řec. jasná, vznešená, příjmí dcery Kadmovy Přeneseno na tuto rostlinu pro ztepilý vzrůst.

2Vyváží se hlavně z přístavu Sisalu na Yukatanu.

3Slož. z řec. různý + trn, osten.

4Ku poctě franc. chemika Ant. z Fourcroyů, zemř. v Paříži r. 1809.