Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1618

Bavlník1 bylinný (Gossypium2 herbaceumL.) jest jednoletá nebo dvouletá, až 2 m vysoká bylina s rozvětvenou lodyhou a střídavými, dlouze řapíkatými, dlanitě 3-5klanými listy. Z paždí listů vyrůstají jednotlivě nebo po dvou dlouze stopkaté, sličné květy.

Bavlník bylinný - Gossypium herbaceum

Složení květů jest podobné jako u našich slezů (Malva), s nimiž bavlník náleží do společné čeledi. Majíť pohárkovitý, 5laločný kalich a pod ním veliký, trojlístečný „kalíšek", 5 žlutých, zcela na spodu spolu srostlých a tamtéž často tmavočerveně zbarvených plátků korunních, četné jednobratré tyčinky a svrchní semeník, jehož dlouhá čnělka zakončuje se kyjovitou bliznou.

Plody jsou 3-5pouzdré tobolky zvíci vlašských ořechů; u některých pěstovaných odrůd dorůstají však velikosti slepičích ano i husích vajec. Vnitřek tobolek jest vyplněn hnědými semeny, která jsou porostlá bílými, hustými chlupy - bavlnou. Chlupy tyto jsou 1-5 cm dlouhé a jeví se v drobnohledu jako pentlice více méně šroubovitě zkroucené, po obou krajích poněkud ztloustlé.

Když tobolky dozrají, rozpoltí se ve 3-5 chlopní a bavlněné chlupy dosud těsně směstnané se pružně rozepnou, tak že je i slabší vítr může z rozpuklé tobolky vyfouknouti a semena v nich zahalená daleko po krajině roznésti.

Bavlník bylinný byl původně domovem v jižní Asii, kde jej pěstovali již mnoho století před Kr. Z Asie rozšířila se prostřednictvím Arabů kultura jeho do Afriky, zejména do Egypta, a později také do jižní Evropy, zvláště do Řecka, na Sicilii a do již. Španěl. Okolo roku 1770. počali bavlník pěstovati také v teplejších územích Ameriky, kde se průběhem doby kultura bavlníku tak velice rozmohla, že dnešního dne dává Amerika, najmě Spojené Státy, skoro dvě třetiny veškeré roční sklizně na zemi. Po Americe sklídí se nejvíce bavlny ve Vých. Indii (asi 15 % veškeré roční sklizně na zeměkouli), pak v Číně (asi 8%) a v Egyptě (asi 7%).

Pěstování bavlníku vyžaduje jednak vlhkého podnebí při průměrné roční teplotě 20-25° C, jednak hluboké, písčité půdy, která propouští snadno vodu. Když byla půda dobře vyhnojena a zdělána, semena se do ní řídce rozsejí a zavláčejí. Asi za 10 dní po vysetí počnou rostlinky vzcházeti, připomínajíce v prvních dnech poněkud mladé rostlinky našeho bobu. Aby se vzrůstající rostliny bavlníkové vzájemně nedusily, jest třeba včas je protrhati a vymítiti mezi nimi všechen plevel. Za příznivých okolností vyrostou rostliny bavlníkové průběhem dvou měsíců asi 2 m vysoko a počnou nalévati první květy, z nichž průběhem dalších 2-3 měsíců dozrají tobolky. Poněvadž trvá několik neděl, nežli všecky květy odkvetou, protáhne se i doba zrání a sklizně na delší dobu. 

První sklizeň nastává, jakmile na poli bavlníkovém dozrálo tolik tobolek, že z nich jeden dělník může za den sebrati alespoň 25 kg bavlny. Je-li však sklizeň bohatá, vybere zručný dělník ze zralých tobolek bavlny 75-100 kg denně. Poněvadž bavlna zmoknutím velice trpí, klidí se jen za dnů suchých.

Jak to na bavlníkovém poli v čas žní vypadá, znázorňuje obr. 488. Ženy i muži vybírají z puklých tobolek hebkou bavlnu i se semeny, dávajíce ji do zástěr, z nichž ji vysypávají do košů nebo do pytlů. V těch odváží se do hospodářského stavení a ukládá se v tenkých vrstvách na vzdušném místě, aby dobře vyschla. Po té se vyschlá bavlna na zvláštních strojích čistí a zbavuje semen a vyčištěná se natlačuje do hrubých, nejčastěji jutových žoků, které se pro obchodní dopravu obvážou provazy nebo drátem.

Bavlník bylinný - Gossypium herbaceum

V přádelnách se bavlna opět načechrá a na strojích se spřádá v niti různé tlouštky, jež se buď prodávají jakožto bavlněná příze (na př. na punčochy), nebo z nich zhotovují v tkalcovnách rozmanité tkaniny: kartouny4, širtinky5, kalika6, nankingy7, perkaly8, mušelíny9, tuly neboli týly10, barchety11 a jiné. Mnoho bavlny vetká se též do tkanin lněných, hedvábných a vlněných a to často tak dovedně, že se možno o přimíchané bavlně přesvědčiti jen drobnohledem.

Bavlna jest nejdůležitějším předivem světového obchodu; dodáť se jí ročně do přádelen asi 20 millionů metr. centů.

V Evropě jsou největší trhy na bavlnu v Liverpoolu, v Londýně a ještě v několika jiných anglických městech. V anglických továrnách zpracuje se vůbec tolik bavlny, kolik se jí nezpracuje ani ve všech ostatních státech evropských dohromady. Proto říkají Angličané o bavlně právem, že jest královnou průmyslu - „kotton is king".

Z ostatních evropských států vynikají bavlnářským průmyslem Německo (Brémy, Hamburk), Belgie (Antwerpy), Francie (Havre, Marseille) a Rakousko (Terst, Vídeň, Liberec). Z mimoevropských velikých měst zpracuje se nejvíce bavlny v Nov. Yorku v Severní Americe a v Kantonu v Číně.

Co týká se dějin bavlnářského průmyslu, stačí uvésti, že kolébkou jeho jest Vých. Indie, kde tkali bavlněné látky už 500 let před naším letopočtem. Z Východní Indie rozšířila se známost bavlněných tkanin záhy do Číny a do Arabie, odkudž přešla do Egypta a do zemí jihoevropských. Ve střední Evropě počali prý bavlněné látky zhotovovati první Hollanďané a po nich, zvláště koncem 17. století, Angličané. V naší říši vzmohl se bavlnářský průmysl teprve v první polovině minulého století. Až do té doby byl u nás proti bavlněným látkám jakožto novotám značný odpor a to i se strany vlády, o čemž svědčí na příklad okolnost, že ještě císař Josef II. nošení bavlněných látek „jakožto příliš drahých" svým poddaným zakazoval.

Zajímavo, že v Jižní Americe a v Mexiku dovedli tkáti pěkné bavlněné látky už několik století před tím, nežli Kolumbus tento světa díl objevil, z čehož dlužno souditi, že průmysl bavlnářský v Americe vyvíjel se buď samostatně, od průmyslu asijského zcela neodvisle, anebo že tam byl kdysi zaveden Číňany.

Vedle vláken na přízi a tkaniny dává bavlník ještě jiný užitek:

Z odpadků, jež při spřádání bavlněné příze zůstanou, dělá se vata, kterouž vkládají krejčí do podšívek. Jemnějších, čištěných, tuků prostých druhů vaty („bavlnky") upotřebuje se často na charpie.

Močí-li se bavlna ve směsi kyseliny dusičné a solné, mění se v pyroxylin neboli bavlnu střelnou, proto tak zvanou, že se snadno zapaluje a vybuchuje. V novější době užívají této bavlny zvláště k výrobě bezdýmného prachu. V étheru se střelná bavlna rozpouští v kollodium, které se zvláště dobře hodí na vzduchotěsné povlékání ran a spálenin, poněvadž ztuhne rychlým vypařováním se étheru v jemnou blánku. Mimo to zhotovují z kollodia známé dětské balonky, jež potom naplňují vodíkem nebo svítiplynem, upotřebují ho ku povlékání fotografických desk atd.

Ze střelné bavlny a kafru připravuje se pod silným tlakem celluloid, pružná, rohovitá hmota, která se dá různě zbarviti a možno jí pak upotřebiti k napodobení jantaru, koralů, slonoviny, želvoviny a pod.

Semena bavlníku obsahují 15-18 % tučného oleje, který jest s počátku, když byl ze semen vylisován, zakalený, nahnědlý a nelibě zapáchá, další úpravou však se vyčistí a zápachu pozbude. Čištěného oleje bavlněného užívají v Americe k účelům kuchyňským; v Evropě se ho však upotřebuje nejvíce do tvrdých jádrných mýdel. Nečištěného oleje užívá se k účelům technickým, na příklad k mazání strojů. Pokrutiny, jež zbudou ze semen bavlníkových po vylisování oleje, jsou dobrou pící dobytku.

Z kůry kořene bavlníkového (cortex gossypii radicis) připravovali druhdy tekuté extrakty pro dávení; k tomu účelu dovážela se sušená kůra v pentlicovitých kouscích i do lékáren evropských.

Bavlník bylinný pěstují hlavně ve 2 odrůdách, jež někteří botanikové považují za samostatné druhy:

a) B. žlutý neboli čínský (Gossypium religiosum L.) - jest na větvích i listech lysý nebo jen nepatrně srstnatý a má koruny květní čistě žluté. - Pěstují jej hlavně v Číně a ve Vých. Indii. Žlutavá bavlna jeho uvádí se do obchodu pod jménem nanking.

b) B. srstnatý (G. hirsutum L.) - jest na lodyze a větvích jakož i na rubu listů silně srstnatý a má žluté koruny na spodu nachově zbarveny. Bavlna jeho jest čistě bílá. - Jest domovem v Západní Indii a v teplé Americe, kde jej zovou upland. V novější době jej však pěstují také v jiných zemích.

Z ostatních pěstovaných druhů bavlníku zasluhují zmínky:

a) B. západoindický (G. barbadense L.), který se liší od b. bylinného hlavně tím, že má černá nebo zelenavá semena po odstraněni bavlněných chlupů úplně lysá a že bavlna se od semen odděluje velice snadno, kdežto semena bavlníku bylinného jsou po odstranění bavlny pokryta ještě krátkou plstí a bavlna se od nich nesnadno odděluje.

Původní vlast tohoto druhu jsou ostrovy Západoindické, zvláště Barbados. Pěstují jej však hlavně v Severní Americe, nejčastěji pod jménem sea-island. Pro bavlnářský obchod americký jest bavlník západoindický druhem nejdůležitějším.

b) B. stromovitý (O. arboreum L.) jsa vzrůstu křovitého i stromkovitého, dosahuje výšky 3-6 m. Má ušty dlanitě rozeklaných listů kopinaté, ke spodu súžené a koruny květní nejčastěji tmavě nachové. Semena jeho jsou kromě bavlněných vláken zahalena v krátkou plsť a bavlněná vlákna se od nich nesnadno oddělují, v kterýchžto obou vlastnostech shoduje se rostlina s bavlníkem bylinným.

Pěstují jej hlavně v Egyptě a Arabii, malou měrou také ve Vých. Indii. Původní vlast jeho dlužno však hledati ve střední Africe.

Bavlník bylinný - Gossypium herbaceum

1Bavlna místo pavlna, nebo zkomolením z němec. Baumwolle.

2Pod tímto jménem uvádějí bavlnu už starověcí spisovatelé římští a řečtí; původ jeho dlužno hledati v arab. goz, jímž označován byl jakýsi druh hedvábí.

3Lat. herbaceus = bylinný, od herba = bylina.

4Utvořeno jako něm. katun, vlašsk. cotone, franc.-angl. coton, od arab. qutn = bavlna.

5Od angl. shirt = košile.

6Francouzi zovou tuto látku calicot po městě Kalkutě ve Východní Indii, odkudž byla poprvé do Evropy přivezena.

7První továrny na tuto tkaninu byly v čínském městě Nankingu.

8Tímto jménem zvali původně velmi jemné bavlněné látky ve Vých. Indii.

9Poprvé tkali mušelíny v městě Mossulu na Tigridu, odkuž je Francouzové zvali mousseline.

10Dle franc. města Tulle, kde tyto jemné látky byly poprvé zhotovovány.

11Od arab. barchent.