Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1376

Dub kermesový1 (Quercus2 coccifera3 L.) je stromkovitý, mnohovětevný keř s krátce řapíkatými, vejčitými, hrubě zubatými, kožovitými, přezimujícími listy a jednodomými kvítky podobného složení, jaké mají kvítky dubů našich. Vejčité, teprve ve 2. roce dozrávající žaludy jsou ponořeny spodní polovicí do číšky, která jest pokryta odstálými šupinami.

Dub kermesový - Quercus coccifera

Roste v jižní Evropě, v sev. Africe a v Malé Asii.

Na větvích jeho žijí drobné, jen asi 2 mm dlouhé samičky červce kermesového (Kermes vermilio Plan., Kermes tinctorum, Coccus ilicis L.), které, vyssávajíce z mladé kůry šťávu, naduřují posléze v hnědočervené, červeným barvivem naplněné kuličky zvíci hrachu.

Pastýři a chudí lidé, zvláště v Řecku a sev. Africe, zduřelé samičky sbírají, usmrcují je octem a suší na slunci, čímž nabývají podoby sušených borůvek. V této způsobě přicházejí pak do obchodu pode jménem kermesových zrnek (grana chermes).

V továrnách z nich připravují červené barvivo, druh špatnějšího karmínu, jehož se upotřebuje jako neškodného barviva na cukrovinky, do likérů a do prášků na zuby. V Tureckých zemích barví kermesovými zrnky turbany.

Jinak ovšem toto barvivo pro Evropu nemá dnes nikterak toho významu, jaký mělo ve středověku, dokud se neznala košenilla anilinová. Ve středověku, kdy s nimi vedly hlavní obchod Benátky a Marseille, byla zrnka kermesová známa pod jménem alkermes.

1Z arab. kermas nebo kermes a to od kirm = červ.

2Tak zvali dub již starověcí Římané.

3Slož. z lat. coccus = červec + ferre = nésti.