Řemdihák trpký (Nauclea1 gambir2 Hunt, Uncaria3 gambir Roxb., Ourouparia gambir Bail.) jest popínavý keř se vstřícnými, krátce řapíkatými, vejčitými, celokrajnými listy a s drobnými, pleťově zbarvenými kvítky, které jsou směstnány na vrcholku dlouhých úžlabních stopek do kulovatých strboulů.

Řemdihák trpký - Nauclea latifolia

Složení květů jest podobné jako u chinovníku nebo u naší bračky rolní (Sherardia arvensis L.), s nimiž řemdihák náleží do společné čeledi rostlin mařinovitých (Rubiaceae).

Plody jsou dvoupouzdré tobolky obsahující větší počet křídlatých semen.

Řemdihák jest domovem ve Vých. Indii, na Ceyloně a na některých ostrovech Sundských, kde jej též hojně pěstují. Největší plantáže tohoto keře jsou však na poloostrově Malace.

Rozmnožování řemdiháku děje se obyčejně odnoži, které se snadno ujímají a velice rychle rostou, tak že již v druhém roce možno keřům část listí a mladých výhonků odebrati. Vzrostlé keře dávají dvě až čtyři sklizně ročně. Po 6.-10. roce bývají však keře již tak seslabeny, že se musí nahraditi novými.

Natrhané listy a uřezané mladé výhonky vaří se s trochou vody v kovových pánvích, po té se vymačkají a šťáva, která z nich vyteče, vaří se tak dlouho, až z ní jest hustá kapalina jako syrup. Když tato kapalina, ponechána delší dobu v soudkách, zhoustne do té míry, že se dá hnísti a krájeti jako měkký jíl, rozkrájejí ji v kostky 2-3 cm vysoké, nebo z ní nadělají tenké koláčky, po případě nepravidelné hrudy, a ty pak na slunci nebo v sušírně dokonale vysuší.

Takto upravený, zhuštěný a dobře vysušený výtažek, na povrchu barvy temnohnědé, uvnitř barvy okrově žluté, trpké stahující chuti, přichází do obchodu pode jménem gambir (žambir). Poněvadž má lučebné složení velice podobné jako katechu z akacie a také k podobným účelům se ho používá, říká se mu obyčejně gambirské neboli žluté, někdy také kostkové katechu, anebo japonská rudka (terra japonica).

Skoro veškerá výroba gambiru spočívá v rukou Číňanů a Malajců, kteří jej s betelovým pepřem a arekovými ořechy zrovna tak rádi žvýkají jako katechu.

Ačkoli jest gambir v Asii znám od dob nepamětných, do našeho světa dílu, zejména do Anglie, dováží se teprve asi od 50 let a to hlavně z města Singapore. Spotřeba jeho však v Evropě stále stoupá, jelikož se ho čím dále tím více upotřebuje v koželužství a v barvírnách. V koželužství se osvědčuje gambir zvláště proto, že jím možno vydělávati kůže velice rychle; v barvírnách jím barví látky zpravidla na hnědo. Druhdy ho užívali též jako stavícího prostředku v lékařství.

1Místo lat. navicula = člunek, skořápka, vzhledem k plodům.

2Tak zovou tento keř ve Vých. Indii.

3Z lat. uncus = hák, vzhledem k hákovitě zahnutým ostnům některých druhů.

 

Přidat komentář