Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1123

Maniok kaučukový neboli manikoba (Manihot Glaziovii Müll.), statný strom náležející jako kahuch do čeledi rostlin pryšcovitých (Euphorbiaceae), shoduje se skoro ve všech vlastnostech s maniokem obecným (Manihot utilissima Pohl.), proto netřeba zde popisem jeho se zabývati. Stačí uvésti, že dlouhé, řapíkaté, sivozelené jeho listy, asi tak veliké jako listy koňského kaštanu, jsou štítovité a většinou dlanitě rozděleny ve 3 až 7 celokrajných úkrojků.

Maniok kaučukový - Manihot glaziovii

Maniok kaučukový jest domovem ve východobrasilské provincii Ceaře, kde tvoří samorostlé lesy. V novější době jej však počínají též pěstovati a to netoliko v jeho vlasti, nýbrž i na na Ceyloně a Javě, jakož i v německých osadách afrických. Oproti kahuchům, které se daří pouze v půdě vlhké, tento strom miluje půdu suchou a kamenitou.

Z poraněné kůry jeho kmene vytéká hustá mléčnatá šťáva, kterou však nechytají do nádob jako šťávu kahuchů, nýbrž ji nechají na kmeni ztuhnouti a pak ji s kmene odlupují. Aby hodně mnoho této ztuhlé šťávy dostali, činí do kmene podélné, přes 1 m dlouhé zářezy, v nichž ztuhlá šťáva se hromadí ve tvaru úzkých červenohnědých proužků. Tyto proužky pak odlupují a pro obchodní dopravu je sbalují těsně do klubek nebo je nacpávají do pytlů. Kaučuk uvedeným způsobem získaný vyniká sice značnou pružností, bývá však velice znečištěn, tak že se musí před upotřebením dokonale vyprati, čímž ztrácí asi čtvrtinu své váhy. Z té příčiny jest maniokový kaučuk, zvaný v obchodě obyčejně kaučukem cearovým (Cearakautschuk), oproti kaučuku parskému lacinější, ač jinak, byl-li vyčištěn, v jakosti se mu docela vyrovná.