Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 2687

Od kořene vousatky nardové, jehož se užívalo druhdy v lékárnách pod jménem nardu, jak už nahoře podotčeno, dlužno rozeznávati kořen nardu1 pravého (Nardostachys2 Jatamansi3DC., Valeriana4 spica5 Vahl.), rostliny, která s vousatkami nemá ničeho společného.

Nard pravý - Nardostachys jatamansi

Jest to vytrvalá bylina vyhánějící z vřetenovitého oddenku, posázeného v nejhořejší části zbytky vyhynulých loňských řapíků, trs čárkovito-podlouhlých, celokrajných, kožovitých listův a přímou, 1-2 dm vysokou, srstnatou lodyhu. Na lodyze jsou 2-4 páry listů vstřícných, přisedlých, kopinatých.

Drobné nachové květy jsou směstnány do konečných a úžlabních svazečků. Složení jejich jest podobné jako u květů našich kozlíků (Valeriana), s nimiž nard pravý jest blízce spřízněn. Na spodním semeníku sedí totiž 5 kopinatých, po kraji zubatých lístků kališních a nálevkovitá, 5laločná koruna, ze které vyčnívají 4 tyčinky a jednoduchá čnělka.

Plody jsou trojpouzdré tobolky věnčené vytrvalým kalichem.

Nard pravý roste v celé jižní Asii a v Tibetu, kdež se na něm prý rádi pasou kabaři pižmoví.

Kořen jeho, velice příjemné vůně a hořké kořenné chuti, byl za starodávna vyhlášeným lékem. Proto se dovážel pod jménem indického nardu neboli spiku, nebo také pod jménem spikanardu (nardus indica, spica nardi) hojně do evropských lékáren, kde z něho vytahovali nardový olej a přidávali ho do nardových mastí. Dnes ovšem z evropských lékáren vymizel. Ve Vých. Indii ho však přidávají do léků dosud a mimo to z něho připravují voňavky.

1Tímto jménem nazývali tuto bylinu již starověcí Řekové nejspíše proto, že rostla hlavně v okolí města Nardu v Syrii.

2Slož. z řec. klas.

3Tak zovou tuto bylinu Hindové, kdežto Arabové jí říkají sambul.

4Z lat. valere = býti zdráv, vzhledem k léčivým vlastnostem.

5Lat. spica = klas.