Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1025

Stillingie1 lojonosná (Stillingia sebiferaMichx., Sapium3 sebiferum Roxb.) jest šedokorý strom z čeledi rostlin pryšcovitých (Euphorbiaceae), mající střídavé, řapíkaté, vejčité, až skoro kosočtverečné, celokrajné listy. Neúhledné, jednodomé květy jsou sestaveny do štíhlých klasovitých hroznů a to tak, že hořejší část hroznu zaujímají květy prašníkové, spodinu květy pestíkové.

Stillingie lojonosná - Sapium sebiferum

Prašníkové kvítky mají zvonkovité, mělce trojlaločné okvětí a v něm dvě téměř přisedlé tyčinky; květy pestíkové mají okvětí trojklané a v něm vejčitý semeník sužující se v dlouhou, nahoře trojramennou čnělku.

Plody jsou kulovaté, zhora smáčknuté, trojpouzdré, mezi pouzdry žlábkovitě prohloubené tobolky obsahující v každém pouzdře po jediném, asi jako lískový oříšek velikém, černém semenu, které jest tím pamětihodno, že jest obaleno vrstvičkou bílé nebo nazelenalé, nevonné, lojovité hmoty.

Stillingie lojonosná jest domovem v Číně, kde roste místy dosud planě, ale v míře daleko větší od dávných dob se tam též pěstuje. Z Číny byla přesazena i do jiných teplých zemí, zvláště do Západní Indie.

Zralá semena skýtají dvojí užitek: lůj a olej.

Lůj se z nich dostane tím způsobem, že se dají do děrkovaného válce a nechá se jimi procházeti horká pára, která lojovitou vrstvu rozpustí, tak že může děrkami válce stékati do podstavené nádoby.

V Číně vyrábějí z tohoto loje, přidávajíce do něho oleje nebo vosku, svíčky a mýdla. K témuž účelu dováží se též pod jménem čínského loje do Evropy, zvláště do Anglie, a to obyčejně v tvrdých, křehkých, uvnitř mdle bílých, vně červeně poprášených, 40-50 kg těžkých hrudách.

Olej těží se ze semen, když byla lojovité vrstvy zbavena, takto: Semena se v dřevěných hmoždířích roztlukou, drť se spaří horkou vodou a v tomto stavu se dá do lisu, jenž z ní všechen olej vytlačí. V Číně upotřebují tohoto oleje ke svícení a přidávají ho do fermeží.

1 Pojmenována tak ku poctě angl. botanika Stilling-Fleeta, žijícího v 18. století.

2 Slož. z lat. sebum = tuk, lůj + ferre = nésti.

3 Celt. sap = tučný. Plinius rozuměl pod jménem sapium druh smrku, z jehož kůry ronila se mazlavá pryskyřice.