Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 1475

Vonodřev Pereirův1 (Myroxylon2 Pereirae Royl., Toluifera3 Pereirae Bail.) jest prostředně veliký strom z čeledi rostlin motýlokvětých, tudíž příbuzný se známým akátem neboli trnovníkem. Z mladých, šedokorých větví vyrůstají lichozpeřené, až 2 dm dlouhé listy, složené ze 7-11 vejčito-kopinatých, kožovitých, po kraji vlnovitě zprohýbaných lístků, které na hlavním řapíku nestojí vstřícně proti sobě, nýbrž střídavě.

Myroxylon balzámový Pereirův - Myroxylon balsamum var. pereirae

Bělavé motýlovité květy skládají štíhlé, řídké, dílem konečné, dílem úžlabní hrozny a dospívají v lusky divné podoby. Ze dna vytrvalého kalichu vyrůstá totiž stopkovitě súžený plodonoš, který se znenáhla rozšiřuje a přechází v lusk silně smáčknutý, čím dále širší, na konci značně ztloustlý. Ačkoli bývá tento lusk až přes 1 dm dlouhý a asi 3 cm široký, přece obsahuje pouze jediné ledvinkovité semeno.

Vonodřev Pereirův jest omezen na malou oblast': vyskytujeť se hlavně jen na tak zv. pobřeží balšámovém v republice San Salvadoru ve Střední Americe4, kdež jej zovou huitziloxitl. Dřevo jeho a dřevo ještě jiných druhů vonodřevů rostoucích ve Střední a Jižní Americe obsahuje vonnou, silicí pomíšenou pryskyřici, která samovolně nebo ze způsobených ran vytéká a jest i v Evropě pod jménem peruánského5balšámu známa.

Aby co nejvíce balšámu ze stromů vytěžili, domorodci potloukají dorostlé vonodřevy vždy v pěti letech tlustými holemi, až se s nich kůra odchlípne, anebo dělají do kmenů zářezy. V obou případech vytéká pak z obnaženého dřeva hojnost zmíněné pryskyřice, kterou chytají nejčastěji do hadrů a tkanin, jimiž stromy na poraněných místech obvazují. Když tkaniny pryskyřicí řádně nasákly, vyvářejí je v hliněných nádobách, při čemž se balšám usazuje na dně ve způsobě medově žluté až hnědočerné, syrupu podobné, velice libovonné hmoty. Někdy však chytají vytékající balšám z poraněných míst přímo do dutých tykví. Kromě toho vyvářejí peruánský balšám také z lusků a mladých větví vonodřeva.

Evropané poznali léčivou moc balšámu peruánského od domorodců, kteří jím hojili rány a neduhy mnohem dříve nežli Evropané Ameriku poznali. K rozšíření jeho v Evropě přispěla velice bulla papeže Pia V., vydaná r. 1571., kterouž bylo dáno svolení, že místo dosavadního balšámu východního, pocházejícího z balsamovníku gileadského (Balsamodendron gileadense Kunth), může za chrisma býti používáno též balšámu peruánského. Jak velice si tehdáž balšámu peruánského vážili, vysvítá nejlépe z toho, že Monardes velebil za tento americký dar samého Boha a dovozoval, že „kdyby nic jiného objevení Ameriky Evropanům nebylo přineslo, již za to stály by útrapy, kterých objevitelé nového světa dílu zakusili, že dostalo se Evropě peruánského balšámu"!

Do obchodu přichází peruánský balšám (balsamum peruvianum, balsam de Peru) v plechových krabicích. Užívá se ho hlavně ku přípravě mastí na svrab, prašivinu, rány a vředy, jakož i ku přípravě voňavek a pomád, a také místo drahé vanilky při výrobě čokolády.

1Ku poctě Jon. Pereiry, prof. lékárnictví v Londýně, zemřevšího r. 1853.

2Slož. z řec. balšám + dřevo

3Jménem tolu nazývají balšám v Kolumbii, zvláště v okolí města Tolu; ferro = nesu.

4Na př. vonodřev pýřitý (Myroxylon pubescens DC.), von. sansonatský (Myr. sansonatense Klotzch) atd.

5Jméno to jest vlastně nesprávné, poněvadž prý balšám vonodřevů Pereirova nepochází z Peru, nýbrž ze Střední Ameriky. Z Peru dováží se ovšem většina balšámu, ale ten pochází z jiných druhů vonodřeva.