Čipa elemová¹ (Icica² icicariba DC., Amyris ambrosiaca³ L.) jest ztepilý šedokorý strom s lichozpeřenými listy o 3-5 vejčitě podlouhlých kožovitých lístcích a s drobounkými, zelenavě bílými kvítky, které jsou směstnány do svazečkovitých vrcholíčků v paždích listův a po stranách větví.

Složení květů jest podobné jako u naší škumpy (Rhus); náležíť čipa k rostlinám kadidlovníkovitým (Burseraceae), jež s rostlinami škumpovitými jsou příbuzny.

Plody jsou šikmo vejčité, zobánkaté peckovice zvíci malých švestek, lahodné chuti.

Roste v Brasilii, zvláště hojně v okolí hlavního města Rio de Janeiro, a na ostrovech Západní Indie.

Z kůry roní se bledožlutá, na vzduchu záhy tuhnoucí, hořká, fenyklem zapáchající pryskyřice, kterou ve vlasti čipy sbírají, užívajíce jí na rány. Pro hojivé účinky přichází též v nepravidelných, měkkých, lepkavých, neprůhledných kusech do obchodu pod jménem západo-indického nebo brasilského elemi (resina elemi, elemi occidentale). V evropských lékárnách připravují z elemi masti a náplasti doporučované zvláště na vředy a hnisající rány; v novější době ho však přestávají užívati.

Pozn. Elemi, t. j. pryskyřici, která obsahuje více méně étherického oleje, za horka se taví a v líhu (nikoli však ve vodě) se rozpouští, dává vedle čipy elemové ještě celá řada jiných stromů z čeledi rostlin kadidlovníkovitých. Jsou to na př.:

Čipa zelenokvětá (Icica viridiflora Lam., Amyris guianensis Willd.), z níž pochází bělavé, zelenavými proužky prostoupené elemi guayanské.

Elemoš obecný (Amyris Plumieri DC., Am. elemifera L), strom s čipou blízce příbuzný, mající lichozpeřené listy složeny ze 3-5 vejčitých, vezpod huňatých lístkův a bílé květy - z nichž dospívají kulovaté peckovice - sestaveny do lat, dává elemi mexické ael. yukatanské.