Vytisknout
Kategorie: Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (rok 1908)
Zobrazeno: 3096

Mořská cibule (Urginea1 scilla2 Steinh., Scilla maritima3 L.) vyhání z bílé nebo červenavé cibule, jež dosahuje někdy velikosti dětské hlavy, několik dužnatých, až 1/2 m dlouhých, podlouhle kopinatých listů, a přímý, přes 1 m vysoký stvol zakončený bohatým hroznem zelenavě bílých květů téhož složení jaké mají květy ladoňky nebo křivatce, s nimiž náleží do společné čeledi rostlin lilijovitých (Liliaceae). Plody jsou trojpouzdré, vícesemenné tobolky poltící se ve 3 chlopně.

Mořská cibule - Urginea maritima

Mořská cibule roste ve všech zemích kolem Středozemního moře. U nás ji vídáme často za okny v květináčích, an lid čerstvé cibule a rozmačkaných listů užívá na rány.

Léčivost její znali už starověcí Řekové, kteří ji sázeli též na hrobech a zavěšovali ji nade dvéře svých příbytků, aby chránila rodinu od nemocí.

Do lékáren dodává se cibule mořská (bulbus scillae) ve způsobě průsvítavých, křehkých proužků, ve které byly vnitřní suknice čerstvých cibulí rozkrájeny a pak na slunci dobře usušeny. V lékárnách je chovají v uzavřených nádobách, aby neplesnivěly a připravují z nich různé léky, jež se doporučují zvláště v chorobách ústrojů vyměšovacích, proti vodnatelnosti a jako davidlo.

1Pojmenována tak prý podle arabského kmene Ben Urgin, v jehož území hojně roste.

2Od řec. poltím, vzhledem k tomu prý, že svrchní suknice cibule samy se odlupují.

3Lat. maritimus = mořský, při moři rostoucí.