Hlavěnka dávivá neboli ipekakuanha1pravá (Cephaëlis2 ipecacuanha Willd.) jest vytrvalá polokřovitá bylina zvláště tím zajímavá, že vyhání z plazivého, rovnovážného, dřevnatého oddenku vedle kořínků nitkovitých též červovité kořeny ztloušti husího brku, jejichž silná kůra jest roztrhána v tmavohnědé kroužky a odporně hořce chutná. Nad zemí vyrůstá z oddenku vystoupavá, 2-8 dm vysoká, čtverhranná, dole dřevnatá lodyha nesoucí vstřícné, krátce řapíkaté, podlouhle vejčité, k oběma koncům súžené, celokrajné listy s roztřepenými palisty.

Hlavěnka dávivá - Cephaëlis ipecacuanha

Bílé drobné kvítky jsou nahloučeny do konečné, stopkaté, posléze převislé hlávky podepřené čtyřmi obalnými listeny a mají podobné složení jako na př. kvítky naší bračky rolní (Sherardia arvensis L.), s níž jest hlavěnka, náležejíc do společné čeledi rostlin mařinovitých (Rubiaceae), dosti blízce spřízněna. Na spodním semeníku spočívá 5zubý kalich a nálevkovitá, asi 1/2 cm dlouhá, 5cípá koruna, do jejíž trubky jest vetknuto 5 tyčinek. Střed květu zaujímá jednoduchá čnělka rozeklaná nahoře ve 2 bliznová ramena.

Plody jsou drobné, vejčité, 2semenné, posléze tmavě fialové peckovičky.

Ztloustlé vedlejší kořeny ipekakuanhy (radix ipecacuanhae) jsou proniknuty dvěma alkaloidy: emetinem a cephaëlinem, pro které staly se důležitou drogou.

V lékárnách připravují z nich rozmanité léky (odvary, tinktury, syrupy, prášky), jež odporučují zvláště pro snažší odkašlávání, proti ochablosti žaludku a jako osvědčené davidlo. V novější době připravují z ipekakuanhy, míchajíce ji s opiem a cukrem, známé dowerské prášky (pulvis Doweri), jichž užívá se proti průjmům.

Ipekakuanha pravá jest domovem v Jižní Americe, zvláště v západní Brasilii, kde roste nejraději ve stinných, vlhkých lesích a to obyčejně společensky, anať se snadno rozmnožuje kořennými výhonky. Domorodci, zvaní poayeros3 (t. j. sběratelé koření), vyhledávají v lesích místa, kde ipekakuanha se vyskytuje a dobývají její kořenů z bahnité půdy často s nemalými námahami.

Rozumní sběratelé ovšem kořenů všech nevytrhají, nýbrž část ponechávají v zemi jakožto násadu pro příští rok. Kořeny ze země dobyté zbaví vší hlíny a dobře očištěné usuší rychle na slunci. Po té je svazují do balíčků (serrones), v nichž přicházejí do obchodu. Do Evropy dováží se nejlepší ipekakuanha z brasilské provincie Mato Grosso.

V novější době počínají Angličané ve Vých. Indii ipekakuanhu též pěstovati. Bude-li to míti vliv na světový obchod této drogy, ukáže budoucnost.

1Složeno prý z portugal. i = malý + pe = při cestě + caa = bylina + goane - dávivý; znamená to tedy malou, při cestách rostoucí bylinu, která způsobuje dávení.

2Utvořeno překladem řec. hlava + směstnávám, vzhledem k tomu, že kvítky jsou hustě směstnány v hlávky.

3Jménem poaya rozumějí v Brasilii ipekakuanhu i jiné rostliny kořenné.

Přidat komentář