Hibiscus syriacus - ibišek syrský

Syn.: Ketmia syriaca, Ketmia arborea
Slovensky: Ibištek sýrsky

Čeleď: Malvaceae - slézovité

 

ROD

Hibiscus zahrnuje více než 150 druhů, které rostou zejména v tropech a subtropech, v Evropě rostou pouze 2 druhy.

POPIS:

Opadavý, až 3 m vysoký keř. Větve vzpřímené až rozložité, světle hnědé, v mládí huňatě chlupaté, později lysé. Listy řapíkaté, vejčité až kosočtverečné, často 3laločné až 3klané, na bázi klínovité, na okraji zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů na krátkých stopkách, korunní lístky jsou obvejčité, až 65 mm dlouhé, u přírodních odrůd fialové, u kulturních odrůd světlejší, až téměř bílé, na bázi s tmavší kresbou, kališní lístky čárkovité, tyčinek velmi mnoho, jejich nitky jsou srostlé v trubku kryjící semeník. Plodem je tobolka. Kvete v VIII až IX.

PŮVOD:

Původní v Číně a Indii, pěstován je však téměř po celém světě, nejvíce v tropech a subtropech. U nás rovněž dosti běžně pěstován a v teplejších oblastech občas i zplaňuje.

PĚSTOVÁNÍ:

V Evropě se pěstuje od konce 16. století, v současnosti v řadě odrůd lišících se zbarvením květů nebo listů, řada odrůd je i plnokvětých. Vyžaduje vlhčí, humózní, výživné a propustné půdy a slunné a teplé stanoviště, špatně snáší silnější mrazy, proto je vhodné jeho kořeny na zimu chránit např. vrstvou listí. Množí se zelenými řízky (na jaře), kulturní odrůdy se nejčastěji množí roubováním, naopak přírodní odrůdy lze množit i semeny

DALŠÍ UŽITÍ: 

  • Listy z ibišku syrského se užívají jako náhražka čaje.
  • Bílé korunní lístky kulturních odrůd lze použít jako zeleninu.


Přidat komentář