Hyacinthus orientalis - hyacint východní

Slovensky: Hyacint východný

Čeleď: Asparagaceae - chřestovité

 

POPIS:

Vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká bylina s kulovitou cibulkou. Listy dlouhé, 2 až 4 cm široké, žlábkovité, na vrcholu kápovité, tuhé, masité, lesklé, z každé cibule vyrůstají v počtu 4 až 8. Květy uspořádány v 10 až 30květém hroznu, výrazně a příjemně vonící, růžové, červené, bílé, žluté nebo modré, korunní cípy na špičce vně ohnuté. Plody se vytváří jen velmi zřídka. Kvete v III až V.
Podle řecké mytologie vyrostl první hyacint z krve krásného jinocha Hyacinta (Hyakinthose), jenž byl omylem zabit diskem vrženým bohem Apollónem.

ROZŠÍŘENÍ:

Východní Středozemí (severní Afrika, jihovýchod Evropy, Malá Asie, Sýrie), u nás pěstován, ale nezplaňuje.

JEDY:

Hyacinty ve všech svých částech obsahují alkaloidy (např. lycorine), které je činí mírně jedovatými (u lidí i hospodářských zvířat požití rostliny vyvolává trávící potíže, bolesti, koliky apod.). U citlivých osob může i pouhý kontakt s jejich cibulkami (nebo se šťávou z rostliny) vyvolat silné podráždění kůže (proto s cibulkami raději vždy pracujte v rukavicích).

PĚSTOVÁNÍ:

V Evropě se hyacinty začaly pěstovat na konci 16. století, v současnosti existuje velké množství odrůd (udává se až 2000 různých hybridů), jež se liší zejména barvou květů a tvarem květenství (husté, rozvolněné apod.), některé odrůdy vyhánějí z jedné cibule i více než jeden kvetoucí stvol (tzv. římské hyacinty a hyacinty skupiny Multiflora). Nejlépe se jim daří v půdách lehkých, propustných, výživných, slabě zásaditých až neutrálních, mírně vlhkých, stanoviště by mělo být slunné nebo jen slabě přistíněné. Cibule se sází na podzim v době, kdy se teplota pohybuje okolo 5 °C, do hloubky 10 až 15 cm. Po odkvětu a po odumření listů je dobré cibule vyrýpnout ze země a skladovat je za pokojové teploty v suché rašelině až do podzimu, kdy se opět zasadí do volné půdy. Z takto ošetřených cibulí pak v dalším roce vyrostou rostliny s větším množstvím květů.
Hyacinty se množí dceřinými cibulemi, kterých však spontánně vyrůstá jen málo, proto je třeba jejich tvorbu podněcovat, což se provádí buď mírným, křížovým řezem na spodní části cibule nebo naopak naříznutím vegetačního vrcholu cibule. Takto nařízlé cibule pak při teplotě okolo 25 °C a při relativní vlhkosti vzduchu okolo 90 % vytváří velké množství dceřiných cibulek, z nichž po 3 či více letech vyrůstají kvetoucí rostliny.
Některé odrůdy hyacintů lze použít i pro rychlení. V takovém případě se cibule na podzim zasadí do vhodného substrátu (viz. výše) a po dobu 6 až 10 týdnů (tj. po dobu, jakou přibližně trvá zakořenění) se udržují při teplotě okolo 5 °C, přičemž substrát by měl být stále mírně vlhký. Když z cibule vyraší asi 3 až 5 cm dlouhé výhony, přenesou se rostlinky do místnosti s teplotou asi 10 °C, zpočátku na tmavé místo a teprve po několika dnech je lze přesunout na místo světlejší, ale bez přímého slunce, a zároveň i teplejší, s teplotami 20 až 25 °C, kde hyacinty později rozkvetou. Po odkvětu a po té, co odumřou i listy, se cibulky vyjmou z nádoby a až do podzimu se skladují na suchém a chladném místě. Na podzim lze pak takto odpočaté cibulky vysadit na venkovní záhon, neboť k rychlení v další sezóně se již nehodí.

Přidat komentář