Vytisknout
Kategorie: Herbář rostlin
Zobrazeno: 6662

Anthemis tinctoria - rmen barvířský (marunek barvířský)

Syn.: Cota tinctoria

Slovensky: Ruman farbiarsky

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)

 

POPIS:

Dvouletá až vytrvalá, 20 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá až přímá, větvená. Listy jednoduše nebo dvojitě peřenodílné, na rubu přitiskle, bělavě chlupaté. Úbory koncové, 2 až 4 cm v průměru, lůžko polokulovité, trubkovité i jazykovité květy žluté, jazykovité někdy chybějí, plevky kopinaté, s tuhou osinkatou špičkou, zákrovní listeny uspořádány střechovitě, plstnaté, na okraji suše blanité. Kvete v VI až X.

STANOVIŠTĚ:

Výslunné stráně, sušší louky, skalnaté svahy a stepi, vinice, křoviny, na půdách vápnitých.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR roztroušeně, celkově roste v téměř celé Evropě, zejména v jejích teplejších částech, a v Asii až po Altaj.

LÉČITELSTVÍ:

Obsahuje silici, hořčiny, flavonoidy, žluté barvivo, xantophyl, kumariny, pryskyřično-kaučukové látky, tanin, kafr, kyseliny antemiovou a tyglíkovou, olej a další látky, droga není dokonale probádána.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba coti tinctorii, Herba anthemisae tinctorii).
Droga v současnosti není příliš užívána, dříve se aplikovala proti střevním parazitům a dělávala se z ní ústní voda. Nepodává se samostatně, ale vždy ve směsích, přičemž její obsah ve směsi by neměl překročit 25%. Nedoporučuje se podávat ji těhotným či kojícím ženám a malým dětem, rovněž by se neměla podávat dlouhodobě, zaznamenány byly i alergie na ní.

JINÉ UŽITÍ:

Dříve se užíval k tónování látek do žluta.