Vytisknout
Kategorie: Herbář rostlin
Zobrazeno: 6328

Sanicula europaea - žindava evropská

Slovensky: Žindava európska

Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)

 

POPIS:

Vytrvalá, 15 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha jednoduchá, oblá, bezlistá nebo s 1 až 2 přisedlými, dlanitosečnými listy. Přízemní listy řapíkaté, dlanitě 3 až 5sečné, úkrojky 3klané, zubaté. Květenství koncové, okoličnaté, okolíky jednoduché, stažené, s obalem složeným z asi 2 mm dlouhých listenů, květy bílé. Kvete v V až VII.

STANOVIŠTĚ:

Stinné humózní lesy, nejčastěji jedliny, květnaté bučiny, dubohabřiny, lužní lesy, na půdách čerstvě vlhkých až vlhkých, slabě kyselých až neutrálních, stanoviště stinné.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR na většině území roztroušeně, nejvíce v pahorkatinách a podhorských oblastech, v nížinách a na horách méně. Celkově roste v Evropě, na Kavkaze, v severním Íránu, na západní Sibiři, v severní Africe, v Malé Asii, v Sýrii.

LÉČITELSTVÍ:

Obsahuje saponiny, třísloviny, silici, pryskyřice, hořčiny a zřejmě i stopy ještě blíže neprozkoumaných alkaloidů.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba saniculae). Suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C.
Droga podporuje odkašlávání, působí protizánětlivě a urychluje hojení ran. Mast ze žindavy má protialergické působení, osvědčila se zejména při léčbě dětských atopických ekzémů, kožních vyrážek, vředů, hnisajících ran i hemeroidů. Jako kloktadlo se osvědčila při bolení v krku či při zánětech ústní sliznice a dásní. Vnitřně se užívá při peptickém vředu, při zánětech dýchacích cest nebo při poruchách trávení.
Obvykle se podává ve formě prášku na špičku nože nebo ve formě nálevu (2 čajové lžičky drogy na sklenku vody, denně se pijí 2 sklenky), při zevním použití pak buď ve formě masti, koupele nebo kloktadla (1 až 2 polévkové lžíce drogy na 1 l vody).
Vzhledem k tomu, že žindava patří mezi poměrně prudce působící drogy, nedoporučuje se její podávání dětem a zesláblým osobám.


Starší komentáře návštěvníků těchto stránek:

(Tyto komentáře byly vloženy do původní verze tohoto webového herbáře a není možné už na ně přímo reagovat. Svůj příspěvek však mužete vložit dole.)

Aneta Chmelařová napsal(a) dne 8.5.2015:
Chtěla bych se zeptat, jaký typ stonku podle větvení byste přiřadili žindavě.

Irena napsal(a) dne 12.6.2012:
V naší rodině je Žindava již po třetí generaci sbíraná a velice ceněná...Používáme ji hlavně na krvavá zranění- urychluje hojení a růst nové zdravé tkáně. Podle velikosti rány (tak aby počet lupínků naskládaných vedle sebe ránu pokryl) dám do hrnku 5-7 lupínků, s trocho vody, nechám jen projít varem a na 10-15 minut nechat louhovat. Vezmu čtverec sterilní gázy (u menší rány stačí 2-3 tampony na odlíčení)a ještě teplé lístky naskládám do velikosti rány +kousek navíc. Lžící obklad poliji ještě teplým nálevem a po zkoušce na zápěstí (zda to není moc horké) přiložit na ránu a upevníme fáčem. Obklad necháme alespoň 2 hodiny- pokud se tomu chceme věnovat je dobré třeba po půlhodině nálev PŘIHŘÁT a kapátkem nebo jen lžičkou vodu na obklad dolít. Po dvou hodinách obklad sundám, nechám tak 1/4 hodiny na vzduchu oschnout a mezi tím si připravím nový odvar z nových lupínků...celý proces opakovat...dokud se rána zcela nezahojí. Mohu dosvědčit, že výměnou 3-4 obkladů= během jednoho dne se zcela uzavřela rána po strženém nehtu, vnukovi celá tvář po pádu z kola a co je hlavní- neutvoří se strupy a tím pádem ani JIZVY. Moje teta měla v práci úraz, kdy jí stroj vytrhl z ruky i kus masa, do týdne měla ruku zcela zhojenou a i masová tkáň dorostla, takže zůstal jen neopálený světlý flek kůže (asi 5cm). Nejlépe je použít obklady ze Žindavy co nejrychleji na čerstvou ránu, jdou použít ale na již zastrupenou nehojící se ránu- tady pak dochází k tomu, že rozložený strup jakoby zbělá- vypadá jako hnis a dost ošklivě, ale stačí omýt odvarem, nechat trochu oschnout a přidat nový teplý obklad...když se postup opakuje skutečně po těch 2 hodinách, je zcela viditelné, jak se rána pokaždé zaceluje z vnějšího okraje tak o půl centimetru při každé výměně.

Určitě bych se nebála ani pití čaje- protože zbylý nálev z obladů vždy vypiji- nikdy jsem žádný problém neměla. To, že pán ve vedlejším příspěvku měl problémy, přisuzuji k tomu, že skutečně měl žaludeční vředy a pravděpodobně tam byla nějaká léčivá reakce...asi bych vydržela a popíjela dál, ale to je jen můj názor, s vředy nemám zkušenost. Myslím že právě v Herbáři od pánů Janči a Zentricha jsem četla, že při pitvě člověka, který si léčil vředy žindavou ( doufám, že zemřel na něco zcela jiného) nebylo po vředech ani památky, tkáň prý byla bez jizev zhojená, jakoby tam vředy nikdy nebyly.


Jan Lexman Jaroměřice č.210 PSČ 569 44 napsal(a) dne 27.4.2011:
Tuto rostlinu považuji za poměrně vzácnou. Od mládí ji používáme smíchanou s vepřovým sádlem jako mast na obraženiny, zlomeniny ap. Působí, až zázračně rychle. Při použití vnitřním jako čaj, jsem velmi zdrženlivý. Při použití vnitřním jsem se jednou dostal do dlouhodobých žaludečních komplikací. Nevím,jaká koncentrace by byla vhodná k léčení a přesně k jakým neduhům také nevím.