Vytisknout
Kategorie: Herbář rostlin
Zobrazeno: 6304

Oenothera biennis - pupalka dvouletá

Slovensky: Pupalka dvojročná

Čeleď: Onagraceae - pupalkovité

 

POPIS:

Dvouletá, až 2 m vysoká bylina, která v prvním roce vyhání pouze přízemní listovou růžici, teprve ve druhém roce vyrůstá kvetoucí lodyha. Lodyha jednoduchá nebo nahoře větvená, vzpřímená, chlupatá, dole často červeně skvrnitá, nahoře slabě hranatá. Lodyžní listy protáhle opakvejčité, zubaté až téměř celokrajné, špičaté, chlupaté, obvykle s červenou střední žilkou, dole zúžené v řapík. Korunní lístky širší než dlouhé, žluté, češule 24 až 38 mm dlouhá, květy 2 až 3 cm v průměru, přisedlé, ale na tenké 2 až 3 cm dlouhé korunní trubce zdánlivě stopkaté, kališní lístky zelené, nazpět ohnuté, plodenství husté, plody až 37 mm dlouhé, netečkované, obsahují až 300 semen. Kvete v VI až IX.
Květy se otvírají večer okolo 18. hodiny a asi po 24 hodinách se zavírají. Květy jsou vonné zejména v noci, opylují je především noční motýli. Nejprve dozrávají prašníky, blizna je schopna oplodnění teprve k večeru dalšího dne.

STANOVIŠTĚ:

Štěrkové a stěrkopísčité náplavy břehů, pískovny, lomy, podél silnic, přístavy, rumiště, staveniště, náspy, hráze.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR původně zřejmě v povodí Labe, Vltavy, Ohře a Odry a na některých lokalitách jižních Čech a jižní Moravy, v současnosti roztroušeně až hojně od nížin do podhorských oblastí (max. asi 750 m n.m.). Původní patrně v Evropě a na Dálném východě, podle některých autorů se ale do Evropy dostala už v předhistorické době právě z Dálného východu a tudíž by tu nebyla původní. Velmi často se v literatuře objevují úvahy o tom, že do Evropy byla zavlečena v 17. století ze Severní Ameriky, tyto úvahy jsou však v poslední době považovány za mylné, neboť v Severní Americe údajně pravá pupalka dvouletá vůbec neroste.

LÉČITELSTVÍ:

Sbírá se zejména semeno (Semen oenotherae), z něhož se lisují esenciální mastné kyseliny, z nichž nejúčinnější je zejména kyselina gama-linolenová (GLA), dihomo-gama-linolenová (DGLA), linolová a olejová. Tyto sloučeniny jsou součástí fosfolipidů, které jsou stavebními jednotkami buněčných membrán, a zároveň jsou výchozími látkami pro syntézu prostaglandinů (vnitrobuněčné regulátory podílející se na imunologických a jiných funkcích).
Pupalkový olej je v posledních letech považován za velmi účinný potravní doplněk, jenž může kladně působit při řadě onemocnění jako je např. atopický ekzém nebo lupénka. Dobrého účinku pupalkového oleje bylo dosaženo i při léčbě tzv. premenstruačního syndromu (předmenstruační křeče provázené depresemi), roztroušené sklerózy (zejména brzdí rozvoj onemocnění v počátečním stádiu), preventivně se osvědčil v oblasti cévních chorob (olej snižuje hladinu cholesterolu a krevní tlak a zároveň snižuje srážlivost krve) při prevenci např. anginy pectoris, ischemie myokardu či náhlých mozkových příhod. Vzhledem k tomu, že pupalkový olej působí imunostimulačně, zvyšuje i obranyschopnost organismu a odolnost vůči stresům. Dosud neznámým mechanismem také snižuje bolesti pro revmatismu.