Vytisknout
Kategorie: Herbář rostlin
Zobrazeno: 16066

Ranunculus acris - pryskyřník prudký

Slovensky: Iskerník prudký

Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité

 

POPIS:

Vytrvalá, 20 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, rýhovaná, lysá nebo v dolní polovině chlupatá. Přízemní listy s pochvami, dlouze řapíkaté, dlanitě 3 až 7 klané, úkrojky obvykle 3dílné, lodyžní listy podobné, úkrojky čárkovité až úzce kopinaté. Květy uspořádány v latě, žluté, 5četné, kališní lístky ke koruně přitisklé, květní stopky okrouhlé, nerýhované. Kvete v V až IX.

STANOVIŠTĚ:

Louky, pastviny, trávníky a jiné vlhčí travnaté porosty, preferuje půdy vlhčí, dusíkaté, hlinité.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR hojný ve všech nadmořských výškách (max. na Sněžce). Celkově roste v Evropě na severu až po 70° severní šířky, chybí v Portugalsku, na Sicílii, Krétě a dalších nejjižnějších oblastech Evropy, v Asii roste v celé západní Sibiři až po horní tok Jeniseje, druhotně v Severní Americe.

JEDY:

Všechny části rostliny obsahují glykosidický lakton ranunkulin jako význačnou hořčinu, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin. Při sušení rostlin vzniká dimer anemonin, který již není jedovatý (proto seno obsahující pryskyřník lze zkrmovat). Dále jsou přítomny saponiny a další látky, žluté korunní lístky obsahují karotenoid flavoxanthin a další nejméně 4 xantofyly.
Protoanemonin má silně dráždivé účinky, na pokožce a sliznicích vyvolává pálení, zčervenání, záněty, později puchýře, po jejichž prasknutí se tvoří pomalu se hojící vředy. Po vstřebání působí tlumivě na centrální nervový systém a způsobuje zástavu dechu. Po požití vzniká zánět dutiny ústní, žaludku a střev, objevuje se zvracení, kolikové bolesti břicha, podráždění ledvin, v nejtěžších případech se objevují závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení, po té se podávají léky na podporu tvorby hlenu nebo aktivní uhlí, velmi vhodné je přivolat lékařskou pomoc.
Protoanemonin má silné antibiotické účinky, působí proti řadě mikrobů i plísním, v terapii se jej však nedá využít, protože v koncentracích, které vykazují tyto účinky, je toxický.
Na jedovatost upozorňuje i druhové latinské jméno (acer=ostrý, prudký) a české druhové jméno, které je odvozeno od staročeských slov "prysky" nebo "pryskýře", tedy po novu "puchýře". Rodové latinské jméno je odvozeno od slova rana=žába, poněvadž rostlina často roste na místech, na kterých se vyskytují žáby.