Aconitum napellus - oměj šalamounek

Slovensky: Prilbica modrá

Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité

 

POPIS:

Vytrvalá, 50 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, tuhá, nevětvená. Listy řapíkaté, dlanitě 5 až 7dílné, úkrojky jsou hrubě zubaté. Květenství je nevětvený nebo jen málo větvený, koncový, až 20 cm dlouhý hrozen.Květy jsou 1 až 3 cm dlouhé, modré až modrofialové, přilba vyklenutá, obvykle širší než vysoká, tyčinky jsou chlupaté. Kvete v VI až VIII.

STANOVIŠTĚ:

Vlhčí louky, vysokostébelné nivy, suťové lesy, břehy potoků, křoviny.

ROZŠÍŘENÍ:

Pyreneje, Alpy, balkánská pohoří, vystupuje do nadmořských výšek až 2500 m. Zavlečen byl i do Severní Ameriky. V ČR roste jen podruh Aconitum napellus subsp. firmum (syn.: Aconitum plicatum) a to výhradně v českých a moravských pohraničních horách, od podhůří až po subalpínský stupeň.

JEDY:

Oměj obsahuje diterpenoidní alkaloidy, jako je např. akonitin (jeden z nejprudších a nejrychleji působících rostlinných jedů), napellin, lykoktonin, mesakonitin, hypoakonitin a další, dále isochinolinový alkaloid magnoflorin, kyselinu karboxylovou a akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy nejvíce v listech a v hlízách (okolo 0,5%), jejich obsah je však závislý zejména na stanovišti, na kterém rostlina roste, a také na roční době (v hlízách je nejméně alkaloidů v době květu, jejich obsah roste na podzim a maxima dosahuje během zimy).
Příznaky otravy se objevují již po požití asi 0,2 mg akonitinu, smrtelná dávka pro člověka činí asi 3 až 6 mg, což představuje jen několik gramů kořene. První příznaky se objevují již po několika minutách, smrt může přijít během několika mála hodin. Po požití rostliny se dostavuje pocit mravenčení v dutině ústní, který se dále šíří na celou hlavu, někdy tento stav bývá doprovázen i pocitem prázdnoty nebo pocitem rostoucí hlavy. Později se mravenčení a píchání rozšiřuje na konečky prstů všech končetin, na prsa, záda a pánev a ještě později přichází úplné znecitlivění. Zároveň se objevuje celkové vzrušení, nadměrné pocení, zvracení, průjem, pokles tělesné teploty, zimnice, poruchy srdeční činnosti (arytmie), svalová slabost, úzkost, strach z blížící se smrti. Dýchání se stává povrchní, smrt nastává za plného vědomí poškozením srdce a zástavou dechu. Prognóza otravy omějí je vážná, i těžké otravy lze však přežít podaří-li se udržet činnost srdce a dechu. První pomoc spočívá ve vyvolání zvracení, nezbytné je však okamžitě přivolat lékařskou pomoc! U dětí se údajně vyskytly otravy i po vysávání sladkého nektaru z květů!
Jedovatosti oměje se již v dávných dobách s úspěchem využívalo v lidovém travičství nebo k trávení vlků, kterým se předhazovalo maso potřené omějí (viz. název jiného druhu: oměj vlčí mor - A. vulparia).

LÉČITELSTVÍ:

Sbíranou částí je zejména hlíza, která se sbírá na podzim (říjen) a suší se za teplot do 40 °C. Ojediněle se sbírá i nať.
Droga v přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečku (při chřipce, rýmě, apod.), usnadňuje vykašlávání, v malých dávkách dráždí dýchací ústředí, ve formě tinktury se užívá při dně, ischiasu, v homeopatii proti neurózám a jiným duševním poruchám, proti zánětlivým nemocím a srdečním chorobám. Zevně se někdy užívalo oměje k zapuzení obtížného hmyzu.
Drogu však nesbírejte a neužívejte(!), neboť je jednak smrtelně jedovatá (i při sběru může vyvolat kožní záněty a puchýře, zvláště na poraněné pokožce) a kromě toho je oměj rostlinou chráněnou.
Izolovaný akonitin se užívá v lékařství.

PĚSTOVÁNÍ:

Občas bývá oměj pěstován i na zahradách, hlavně jeho různobarevné, bílé a velkokvěté hybridy. Vyžaduje kyselejší, humózní, vlhčí, ale propustnou půdu a světlé až polostinné stanoviště. Množí se dělením trsů na podzim.


Starší komentáře návštěvníků těchto stránek:

(Tyto komentáře byly vloženy do původní verze tohoto webového herbáře a není možné už na ně přímo reagovat. Svůj příspěvek však mužete vložit dole.)

Karolina napsal(a) dne 20.3.2011:
Nevíte, prosím, někdo, jak lze odlišit Oměj šalamounek od oměje pestrého?

  • Radka Chmelářová napsal(a) dne 19.5.2013:
    Dočetla jsem se, že oměj pestrý se podobá oměji šalamounku, odlišuje se ve tvaru přilby na květu. U pestrého je vysoká a úzká a u šalamounku je polokulovitá, stejně široká jako vysoká. Prti oměji latnatému je šalamounek lysý na na květech i větévkách. Všechny jseou jedovaté, nejvíc šalamounek.

  • el perito napsal(a) dne 22.7.2013:
    domnívám se, že se liší i listy, ještě spolu s omějem tuhým. Je třeba si uvědomit, že i šalamounku je více forem, horská varieta je menší, hustěji olistěná, listy hned pod květem, barva květů sytě kovově modrá až modrofialová, výška tak do 1m, kvete od května do srpna. Pak jsou dvě zahradní variety, první tmavomodré květy, řídké, hodně odstálé, listy s max.5výkrojky, lesklejší, směřující nahoru, počátek květu žlutozelený, výška kolem 150cm.

  • el perito napsal(a) dne 22.7.2013:
    a druhá je vysoká až do 2m, listy s velmi tenkými výkrojky až 7, matnější, povislé, počátky květů tmavě zelené, lodyha tmavší, nahoře mírně chlupatá (u prvního lysá, světlá), květenství husté, tvoří jakýsi úzký hrozen nebo latu, zpočátku modré, později světle modré az světlefialové. Kvete v červenci. V atlasech a herbářích můžeme vidět všechny 3formy a všechny najdeme i v přírodě, nejen tu první menší alpskou.

Jiřina Broučková napsal(a) dne 12.7.2008:
Já mám na oměji mšici makovou, je úplně obalená. Mravenci ze mšic sbírají medovici a neotráví se. Je ten hmyz ale nezmar. Slyšela jsem už o otravě po medu z oměje.

Anonym napsal(a) dne 11.6.2008:
Acconitum je veľmi dobté homeopatikum a užíva sa pri rôznych akutnych stavoch na vylepsenie, prípadné vymiznutie príznakov. Napr. pri mori,ostrom slnku a slanej vode, ked začnú oči štípať, prípadne slziť, si stačí vziať homeopatikum C30 - 2 guličky a uvidíte ako rýchlo sa Vám uľaví...

  • Claire napsal(a) dne 17.8.2010:
    A není lepší vzít si radši sluneční brýle? Já je s úspěchem používám a podobnými "akutními stavy" u moře netrpím.

Přidat komentář