Vytisknout
Kategorie: Herbář rostlin
Zobrazeno: 8637

Cytisus scoparius - janovec metlatý

Syn.: Sarothamnus scoparius
Slovensky: Prútnatec metlovitý

Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)

 

POPIS:

Polokeř, 0,5 až 2 m vysoký, výjimečně až 3 m. Větve prutovité, s 5 žebry, řídce chlupaté, chudě olistěné, pevné. Listy opadavé, v horní části jednoduché, v dolní 3četné, jednoduché listy přisedlé, eliptické, 3četné listy řapíkaté, jejich lístky obvejčité. Květy na asi 1 cm dlouhých stopkách, po 2 nebo jednotlivě, koruna sytě žlutá. Kvete v V až VI.

STANOVIŠTĚ:

Okraje lesů, lesní světliny, paseky, podél cest, pastviny, vřesoviště, skály, lomy, preferuje půdy hlinité až písčité, někdy štěrkovité, kyselé, vyhýbá se půdám vápnitým a trvale zamokřeným.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR pravděpodobně není rostlinou původní, ale pouze zdomácnělou, v současnosti roste téměř na celém území státu, nejvíce od pahorkatin do podhorských oblastí (max. asi 850 m n.m.). Špatně snáší holomrazy, proto obvykle v místech s malou sněhovou pokrývkou během zimy vymrzá. Celkově roste zejména v západní a střední Evropě od Portugalska a Britských ostrovů po jižní Skandinávii, východní hranice jeho původního rozšíření je nejasná vzhledem k jeho pěstování již v dávných dobách, ale zřejmě na území jihovýchodního Německa, Polska a ČR již není původní, zavlečen byl i do dalších částí Evropy a dále do Indie, Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

JEDY:

Janovec obsahuje několik alkaloidů, zejména je to tetracyklický chinolizidinový alkaloid spartein (lupanidin) a dále lupanin, genistein, sarothamnim a luteolin - v semenech je obsah alkaloidů asi 1 až 1,5 %, ve větvích asi 0,8%. Dále je přítomen glykosid skoparosid (skoparin) s aglykonem skoparolem, látky vasokontrikční, pryskyřice, tříslovina, hořčina a ve kvetoucí nati asi 0,02% silice s furfurolem.
Spartein v malých dávkách působí dráždivě na dýchací centrum, ve velkých dávkách jej tlumí. V malých dávkách způsobuje zrychlení srdeční činnosti, ve velkých dávkách může způsobovat srdeční nepravidelnost, pokles krevního tlaku (rozšiřuje věnčité cévy) a jiné těžké srdeční poruchy. Otravy jsou velmi vzácné, projevují se zvracením, průjmem, studeným potem, těžkým dechem, křečemi, smrt nastává zástavou dechu. Kouření květů má mírně euforizující účinky.

LÉČITELSTVÍ:

Vzhledem k jedovatosti rostliny se janovce v lidovém léčitelství užívá zřídka, občas se užívá natě (Herba sarothamni scoparii, Herba spartii scoparii), květů (Flos spartii scoparii), semene (Semen scoparii) nebo čistého isolovaného sparteinu jako kardiaka, diuretika, uterotonika (=látky vyvolávající stah děložního svalstva, užití zejména v porodnictví při krvácení) a hemostyptika (=látky zastavující krvácení). Při krvácení z nosu, zubů či ženských orgánů se někdy užívá janovcové tinktury, která se u žen podává v množství 15 až 20 kapek 4x denně a u mužů v množství 20 až 25 kapek taktéž 4x denně, přičemž celková doba léčby nesmí být delší nežli 1 týden! V homeopatii se janovce užívá při léčení srdečních arytmií.

UŽITÍ:

Janovec má schopnost obohacovat půdu dusíkatými sloučeninami, proto je občas pěstována pro zlepšení kvality půdy (např. písčitých půd). Vysazuje se také za účelem zpevnění písečných přesypů, náspů apod. nebo jako pastva pro zvěř (srnčí, zajíci, kozy, ovce). Stonky se používají k pletení košíků a na splétání košťat (odtud také latinské jméno rostliny: saros=koště, thamnos=keř, scoparius=jako koště - janovec i svým vzhledem poněkud připomíná koště). Dřeva starých rostlin lze použít k topení nebo k výrobě dřevěného uhlí nebo i na výrobu překližek. Stonky poskytují vlákna, zvláště v době 1. i 2. světové války sloužily jako náhražka juty nebo k nastavování vlny a bavlny. Květy se užívaly jako náhražka pravého čaje.

PĚSTOVÁNÍ:

Byla vyšlechtěna řada okrasných odrůd, které se liší barvou květů (žluté, růžové, červené, hnědé, dvoubarevné). U nás je však janovec na zahradách jen málo pěstován, více je oblíben zejména v západní Evropě. Vyžaduje slunné stanoviště a dobře propustnou půdu.