Vytisknout
Kategorie: Herbář rostlin
Zobrazeno: 6932

Nymphaea alba - leknín bílý

Slovensky: Lekno biele

Čeleď: Nymphaeaceae - leknínovité

 

POPIS:

Rostlina se silným plazivým oddenkem. Čepel plovoucích listů zelená, na okraji načervenalá, okrouhlá, celokrajná, na bázi hluboce zastřižená, hlavní žilky téměř přímé, listové řapíky délky až 3 m. Květy plovoucí, 4 kališní lístky, až 30 bílých korunních plátků, mnoho tyčinek (až přes 100), blizny žluté. Plod je vejčitý, nejprve na vodní hladině, později potopený. Kvete v VI až IX.

STANOVIŠTĚ:

Stojaté, méně mírně tekoucí vody (mrtvá ramena řek, rybníky, příkopy apod.), nejčastěji na vrstvě humózního bahna, obvykle v hloubce 70 až 150 cm, na slunných hladinách, v místech bez vlnobití.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR vzácně, hlavně na jižní a střední Moravě, v Čechách zřídka, nejvíce v nížinách, méně v pahorkatinách. Celkově roste v Evropě na severu po jižní Skandinávii, v severozápadní Africe, v Sýrii, v Palestině, v Zakavkazsku, v severním Íránu, v Kašmíru.

JEDY:

Rostlina obsahuje alkaloid nufarin a glykosid nymfalin (nymfaein) a snad i další látky. Leknín bílý patřil ve starém Egyptě k důležitým rituálním rostlinám, rostlina je zřejmě mírně jedovatá, možná s halucinogenními účinky. O tom, že byl v minulosti úzce spojován s magií, svědčí i jeho latinské rodové jméno (Nymfy jsou v řecké mytologii víly moří, řek a pramenů).

LÉČITELSTVÍ:

Sbírá se oddenek (Rhizoma nymphaeae) a to na jaře nebo na podzim, někdy se sbírá i květ. Z čerstvého oddenku se po omytí připravuje tinktura nebo extrakt.
Působí silně sedativně, užívá se na snížení pohlavní dráždivosti nebo jako kardiosedativum či jako antiepileptikum. Tinktura se nejčastěji podává 4x denně, počet kapek v každé dávce by měl být roven polovině hmotnosti pacienta v kg. Vzhledem k tomu, že droga není dostatečně probádána a vzhledem k její pravděpodobné mírné toxicitě, by neměly být překračovány doporučené dávky, neměla by být podávána dlouhodobě a zcela kontraindikovaná je pro těhotné a kojící ženy.

PĚSTOVÁNÍ:

Leknín bílý se pěstuje v mnoha zahradních odrůdách, které se liší zejména barvou květů (bílé, různé odstíny červené, růžovooranžové, meruňkové, modré, pruhované, žluté či žlutě mramorované , ...). Je ozdobou každého zahradního jezírka, vyžaduje hloubku 50 až 150 cm, malé odrůdy jsou vhodné i do truhlíků či menších bazénů, neboť snesou i menší hloubku (přezimovat se však musí bez mrazu). Všechny odrůdy jsou však náročné na teplejší vodu.
Množí se buď dělením v dubnu nebo semeny, která po uzrání přezimují ve vodě. Na jaře se pak vysévají do nádob, které se umístí v mělkých nádržích. Ve druhém roce se sazenice sázejí na dno jezírka.