Rozmarina (Rosmarinus officinalis), keř vždy zelený, jest domovem v jižní Evropě, u nás pak pěstuje se v zahradách; listí i květy obsahují balsamovou vůni a chuť hořkou. Původem toho jest etherický olej, jenž má moc léčivou a působí na čivy, jež dráždí. Dříve dávalo se k užívání thé z rozmariny proti chorobám čivním, závrati, ochrnutí, krtícím, průjemu; nyní užívá se více zevně, za obkladek k utišení bolesti nebo ve způsobě vody aneb tinktury smíšené s jinými vonnými rostlinami při otoku, kolice, a s vínem proti palu a mrti.

Olej rozmarinový jest velmi těkavý; s cukrem užívá se ho proti chorobám čivním, nadýmání, při vadách čmýry, zevně za masť a náplasť; také proti čivním neduhům se potřebuje.

Líh rozmarinový jest olej rozpuštěný v líhu a potřebuje se k mazání. Proti dávení dává se smíšenina líhu rozmarinového se 6 kapkami anýzového oleje, čímž napustí se pijavý papír, jenž položí se na žaludek.

Masť rozmarinová, upravená z rozmariny, marjánky, routy, vavřínu a sádla, loje i vosku a oleje jalovcového, potřebuje se proti křečím, ochrnutí nebo proti slabosti údů.

Tinktura shotoví se takto: tři díly květu a listí, s 10 díly líhu, močí se 14 dní, načež se to přecedí. Upotřebení jako při líhu.

[dr. V. K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 201-202]